Již podruhé jsem se letos vydal na Festival Fantazie. Tentokrát jsem se rozhodl z těchto osmi dní sepsat report, debriefing, zprávu, ... jak kdo chce - představuje subjektivní pohled na těch pár zajímavých dní. Pokud se Vás některé fotografie či formulace souhrou okolností osobně dotýkají, dejte vědět [-: a rozumné požadavky zvážím (a cenzuru vyznačím).
Pokud chcete verzi s komentáři fotek, původní reportáž naleznete zde.

30.06.2006 - pátek

Příprava na odjezd a cesta.
Větší skupinka Fanů měla odjíždět ze Smíchovského nádraží v Praze. Po zabalení potřebných, méně potřebných i volitelných věcí, jsem se tedy na Smíchovské nádraží vydal. Dorazil jsem s docela velkým předstihem už kolem 12:30. Po krátké SMS konverzaci s Johansonem jsem se ujistil, že sraz se nepřesunul ani časově ani prostorově. Kolegy Fany (konkrétně šlo o nějaké fantasysty) bylo mezi běžnými civilisty snadné poznat už podle zjevu. Brzy dorazili i tací, které už jsem znal z dřívějška. Johanson, Aldy, Ari, Paldík, Tess&Starwarsáci...
Tess se ujala organizace hromadné jízdenky do Chotěboře. Zatímco já měl pro cenu jízdenky pro jednu osobu připravený vzorec X=(57+114/N)Kč (pro N přirozené, větší než 1 a menší než 31), Tess měla předpřipravenou tabulku s napočítanými a zaokrouhlenými korunovými hodnotami. Pro jednu osobu a nebo více než 30 osob sice tabulka selhávala, ale musím uznat, že to bylo rychlejší. (Mimochodem... sleva ze zákaznického jízdného při užití Junior pasu činí 70%, u jízdenky hromadné je to (1/2 + 1/N)*100%. Vyplatí se tedy při 5 a více lidech. Nehledě na to, že posiluje pocit sounáležitosti.)

Z množství lidí na nástupišti se dalo usuzovat, že nalézt místo k sezení bude problematické. Byli jsme dost rozházení po jednotlivých kupé. Nakonec jsme se usídlili v jednom, kde sice bylo pět míst rezervovaných, ale nakonec tato místenková místa zůstala nevyužita. S většinou lidí, se kterými mne Johanson na nástupišti seznámil, jsem pak už do užšího kontaktu nepřišel. Avšak během cesty jsem se naučil karetní hru Sedmy, takže cesta hezky uběhla. Akorát hudba, kterou Johanson příležitostně pouštěl za svého PADDu mne rušila.
V Havlíčkově Brodu jsme přestupovali na motorový vlak. A zde na Havlíčkobrodském nástupišti se teprve ukázalo, jak velká naše Fanovská masa je. Potkával jsem spoustu známých a ještě více neznámých lidí. Někteří si krátili čas improvizovaným bojem, někteří fotili, ale většina postávala v menších či větších kroužcích a bavila se. Do motorového vlaku jsme se (kupodivu) vešli bez větších problémů. Co nám však problémy dělalo, byl déšť.

Cesta v dešti, opožděná registrace, večeře a kulečník.
Po příjzdu do Chotěboře se rozpršelo. Nezbývalo než se v tomto nevlídném počasí co nejrychleji přemístit do areálu KD Junior, zaregistrovat se, ubytovat a konečně si trochu odpočinout.
Ochranu před deštěm řešil každý po svém. Šli jsme Johansonovou zkratkou, přesto ( nebo právě proto? [-: ) nás předběhli i lidé, kteří byli prve až za námi. Dorazili jsme pár minut před oficiálním začátkem registrace. To jsme však ještě netušili, že skutečný začátek registrace se bude hned o několik hodin lišit. Jelikož to nevypadalo, že by se něco mělo začít dít, vydali jsme se na večeři do Panského domu. Zde, v klidu u hostinského stolu, jsem se seznámil s Yakuzzou, Caprim a Dieginou. (Johansona přirozeně znám už delší dobu.) Povečeřeli jsme, Yakuzza se zanedlouho odebral na svou přednášku, a tak jsme zbyli čtyři.
Po diskusi nad skleničkou upatlanou od rtěnky a její výměně se rozproudila příjemná konverzace a dostali jsme se i k velice zajímavým tématům mezilidských vztahů...
S kolegy u vedlejšího stolu jsme se domluvili, že půjdou obhlédnout situaci a až začnou registrace, prozvoní. Přestože jsme po večeři šli ještě hrát kulečník, prozvonění stále nepřicházelo. Sehráli jsme čtyři partie v konstatntní sestavě a vydali se zpět ke KD Junior.

Registrace, začátek programu a ubytovávání.
Po příchodu ke sportovní hale jsme zjistili, že už se sice registruje, ale že fronta je šílená. Fotografie myslím mluví samy za sebe. Bylo asi 21:00. Když už jsem si vystál většinu fronty, dozvěděl jsem se, že slavnostní zahájení začne za pět minut. Vstup byl možný bez vstupenky, avšak chvíli jsem váhal, zda zahodit ty dlouhé minuty strávené ve frontě. Ovšem skladby ze sci-fi hrané orchestrem mne natolik lákaly, že jsem frontu přeci jen opustil. Mí kamarádi se v té době už ubytovávali, protože využili nečestného a nesportovního předbíhání (a toho, že měli ve frontě další známé).
Slavnostní zahájení s koncertem v kinosále bylo tedy prvním bodem programu, kterého jsem se zúčastnil. Samotné zahájení moc slavnostní nebylo, protože Vašek Pravda se soustředil na řešení kupících se problémů. Problémy s registrací byly údajně způsobeny selháním techniky. Při Vaškově poděkování za pochopení se žádné "Není zač!" neozvalo a mohlo se přejít ke koncertu. Slyšet oblíbené skladby ze StarWars, StarTreku i jiných sci-fi naživo jest zážitek, který stojí za to. Poslechl jsem si pár prvních skladeb, které mi něco říkaly, a šel se zaregistrovat. Přišel jsem tak akorát, když se fronta chýlila ke konci, zaregistroval se, nafasoval materiály, a šel se ubytovat do ZŠ Smetanova. Konečně jsem mohl odložit zavazadla a vybalit, co bylo třeba.

První přednáška.
První přednáška, na kterou jsem zavítal, byla přednáška Darth Ziry o oblíbených omylech o Sithech a Impériu. Dozvěděl jsem se například, jak to je se vztahem Palpatina k nehumanoidním rasám nebo k ženám. A také to, že Impérium bylo legitimním pokračováním republiky (na rozdíl od Rebelů). Přednáška už nicméně končila.
Na "StarWars epizodu I" jsem nakonec nezůstal. Po tom dni jsem byl unavený, hlavou mi kroužily otázky, které zůstaly nezodpovězeny ještě den či dva, a už jsem se těšil do spacáku. Asi půl hodiny jsem ještě bloumal školou a mapoval přístupové cesty např. ke sprchám, a pak šel spát.

01.07.2006 - sobota

Ranní nákup a klony.
Vstal jsem něco před 8:00 a šel nejprve nakoupit zásoby do obchodu na náměstí. Takové věci jako pití, pečivo a nějaké sladkosti. Část nákupu se rovnou proměnila ve snídani. Avšak již druhý den jsem zjistil, že ani mléko krabicové nevydrží čerstvé, necháme-li jej na okně.
Po snídani jsem se vydal na StarWars Epizodu II. Kus epizody byl již pryč, ale ne moc. Epizoda II je spolu s epizodou V má nejoblíbenější ze StarWars, takže mi vůbec nevadilo vidět ji už poněkolikáté. I když jak člověk stárne, některé scény dostávají nový smysl.
Ten den jsem skoro nefotil. V potemnělých místnostech se můj foťák moc nechytá a ani nebylo moc co fotit.

Cimrman a jiní.
Po shlédnutí StarWars jsem chvíli hledal vhodný program, až jsem skončil v kinosále, kde právě probíhal seminář o Cimrmanovi. Šlo o klasiku Cimrmanovské tvorby a soubor (ilegal) Cimrmanband se držel originálu velmi kvalitně. O zábavu nebyla nouze.
Před polednem jsem se vrátil ke StarWars a shlédl asi polovinu Willovy přednášky o "Technice galaktického Impéria". Ani jsem netušil, že existuje tolik typů StarDestroyerů. V tuto sobotu jsem již měl objednán oběd v hotelu Vysočina, kam jsem také zamířil. Po návratu jsem ještě shlédl pár StarWarsáckých fanfilmů.
Některé body programu jsem si dopředu plánoval, u některých jsem se rozhodoval až podle situace. Randalfova přednáška o "Cause Gripen" byla tou druhou variantou. Prostě mne zaujala, když jsem procházel poblíž čajovny. Dozvěděli jsme se celkem vyčerpávající informace ohledně přezbrojování české armády novými supersoniky. Bylo vidět, že Randalf se vyzná. Myslím, že to byla velice užitečná přednáška, aby si člověk udělal představu o situaci. (A také došel k závěru, že jsme z Gripeny zase tak špatně nedopadli.)

Odpočinek a opět Cimrman.
Film "Tanková brigáda" mne po prvních několika minutách nezaujal, a tak jsem se vydal hledat nějaký zajímavější program. Nakonec jsem skončil zpátky ve škole a rozhodl se odpočívat. Odpočinek se protáhl na tři hodiny.
Řádně odpočatý jsem se vydal do kina, kde Cimrmanband zrovna povídal o Járovi Cimrmanovi jako o pedagogovi. Byly to sice věci, které už jsem nejednou slyšel, ale Cimrman se dá poslouchat opakovaně a svůj humor neztrácí. Vypadalo to však, že v sále jsou i lidé, kteří tyto semináře slyší poprvé. Ti se pak bavili ještě více.

TrekBANG! a Sithbang.
Ještě před samotným TrekBANGEM, na který jsem se celkem těšil, jsem opět navštívil hotel Vysočina. Tentokrát přirozeně kvůli večeři. Ale ještě před večeří jsem se usadil v přízemním sále KD Junior, kde mne zaujal dokument o putování Ewana McGregora po světě. Tento bod spadal do StarWars linie a byl zaměřen na střední a východní Evropu. Dočkal jsem se i záběrů z Prahy.
Po večeři jsem v čajovně narazil na známé lidi a začali jsme hrát TrekBANG. To je klasická hra BANG předělaná do reálii StarTreku. Moc času jsme však na hru neměli, protože jsme (snad skoro všichni) chtěli jít na Cimrmanovskou hru Švestka, která začínala v 20:00. I tak jsme si hezky zahráli. Vždy s námi hrál někdo, kdo se hru teprve učil, a tak odpadlo obvyklé otravné povzbuzování k větší rychlosti. Avšak častý nešvar BANGu, tedy že se lidé soukromě baví a nevěnují veškerou svou pozornost hře a právě hrajícímu hráči, přetrval. Po hře Švestka, za kterou by se rozhodně nemuseli stydět ani originální Cimrmani, jsme se do čajovny k BANGu vrátili.
V 23:00 jsem čajovnu opustil a šel se podívat na zatím poslední (z hlediska naší Galaxie) epizodu StarWars. Tedy na epizodu III. Vidět epizodu II a III v jeden den je také určitý druh zážitku dříve nepoznaného. A souvislostí přehršel.

02.07.2006 - neděle

Zbytek Nové naděje.
Ráno jsem si trochu přispal, vstával jsem až kolem deváté. V důsledku toho jsem ze StarWars epizody IV stihl už jen poslední část. Ale finální souboj Bena a Dartha a zničení Hvězdy smrti mi neunikly. Úloha těch filmů, které jste už několikrát viděli, je na Conech zajímavá. Jsou nenáročné, vyplňují čas, člověk ví, co od nich čekat. Pak je zde lákadlo velkého plátna případně bonusů DVD verze. Ale k tomu, aby si jen kvůli tomu člověk nařizoval budík, to nestačí.

Originální Cimrman.
Představení Cimrmanbadu s názvem "Cimrman v Plzni" ve mne již předem vzbuzovalo otázku, co uvidím. Netušil jsem, který seminář by to mohl být. Ve skutečnosti šlo o originální tvorbu členů souboru. Vyslechli jsme napínavý příběh objevu kontaktních čoček. Do běžného kánonu to zapadalo celkem přirozeně. Snad ještě zajímavější byla následná debata se členy souboru. O tom, jak se k hraní dostali, o autorské politice Ladislava Smoljaka, a podobných věcech. Seznámili se ve škole, kde začali společně hrát. U maturity dokonce bylo kvůli nim vypsáno speciální téma "Jára Cimrman". Pro potencionální zájemce je nutné podotknout, že hrát Cimrmanovy hry není nijak jednoduché, tedy pokud to chcete dělat legálně (a to samozřejmě nezmiňujíce hereckou stránku věci).

Kostýmy, úvahy, oběd, BANG.
Po vystoupení Cimrmanbandu jsem v programu neměl zatržené nic. Přidal jsem se tedy ke skupince, která šla na přednášku o Fanovských kostýmech, o základech jejich tvorby. Šlo sice o přednášku o StarWars kostýmech, ale informace, o které se s námi Tess podělila, jsou použitelné všeobecně. Poblíž sedící Diegina sama říkala, že ohledně StarTrekovských kostýmů došla v mnohém vlastně k tomutéž. Začal jsem se opět lehce pohrávat s myšlenkou vytvořit alespoň část kostýmu Zeframa Cochrana. Zvláště, když jsem byl ve společnosti takových odborníků. Dozvěděli jsme se, jak udělat nejjednodušší kostýmy Jediho a Sitha, jak důležitý je plášť, odpárání cedulek při barvení "kimona" a spoustu dalších užitečných informací. Kde sehnat levné látky, jaké materiály jsou vhodné, jaká jsou úskalí. Mezi možnostmi, jak si kostým opatřit (ušít si jej sám, požádat profesionální švadlenu, babičku, mamku, sestru, ...) tentokrát kupodivu nezaznělo ono s lehkou ironií často zmiňované "Najít si přítelkyni se stejným zájmem, která vám kostým ušije". Asi to bylo tím, že přednášející byla žena [-:. Sama Tess samozřejmě přišla ve svém self-made černém kostýmu, který také notně využívala při výkladu. Vypadá to, že udělat si kostým není až tak obtížné, ale ona se spousta věcí lehko řekne a dělá už obtížněji.

Po přednášce oběd a po obědě opět BANG v čajovně. Názvy karet se nám však stále ještě pletly. Hyposprayi jsme stále říkali (z jakýchsi nepochopitelných historických důvodů) pivo, vesmírným člunům dostavníky, apod. Ještě že se nerealizovala původní Jaremiho myšlenka, aby se celá hra jmenoval Vžuuum. Někteří hráči přibyli, někteří ubyli, tak už to bývá.

Jiný Cimrman a odbočky.
Ve 14:00 začínala přednáška "Jára Cimrmam trekující". Tentokrát od Oktan Teamu. Bylo to něco jiného než Cimrmani předešlí od Cimrmanbandu. Bylo to méně "Cimrmanovské". Ale na druhou stranu zde bylo spojení ze StarTrekem a nejen s ním. I Asimovovy tři zákony robotiky přišly ke slovu. Nejprve se konal seminář, kde jsme se dozvěděli, jak Gene Rodenbery spoustu věcí obšlehl právě od našeho Cimrmana, a jaké byly původní koncepty. Následovala hra, která byla směsicí narážek na různé sci-fi. Mám silné podezření, že některé z nich jsem ani neznal.
Po tomto vystoupení jsem trochu tápal, kam jít. Nakonec jsem skončil někde, kde bych vůbec nečekal, že zavítám. Ve sportovní hale v místosti Maelstörm RPG. Vyslechl jsem kus výkladu o herním systému d20, jeho nesčetných modifikacích a jeho výhodách, aniž bych s touto tématikou nebo RPG hrami měl jakékoliv zkušenosti. Přesto byla přednáška SEBastianaChuma i pro mne zajímavá. Dokonce jsem nějaký čas poté uvažoval, že bych si zkusil nějaké RPG jako naprostý začátečník zahrát. Nakonec jsem však dal přednost jinému programu. Bylo však zajímavé sledovat, jak zasvěcení vášnivě argumentují o výhodách d20 či jiného herního systému.
Poté jsem krátce zavítal do PC herny, ale nepodařilo se mi nalézt ostatní hráče. Tedy... fyzicky přítomni byli, ale v multiplayeru jsem je nenašel. Byl jsem tam jen na skok, takže jsem to nijak zvlášť neřešil. Chvíli jsem pak sledoval DDRkáře a jejich tlapkání.

Dva filmy a tři treky.
Jednou z věcí, díky které se na Festival Fantazie těším, je příležitost shlédnout filmy, které mne zaujaly, ale neměl jsem čas, příležitost (nebo společnost), abych si na ně zašel. V 17:00 jeden takový zajímavý film začínal. Byla to "Zathura: Vesmírné dobrodružství". Film, ve kterém byly koncepty sourozeneckého vztahu velice zvýrazněny. Snad až příliš moc. Film sice nelogický, ale hezký.
Po večeři jsem měl menší dilema. Jít na StarTrekovské epizody nebo do kina na film? Ty epizody byly docela důležité, první z TOS (Errand of Mercy) docela dobře symbolizuje to cowboyství, které se mi na Kirkovi nelíbí. Druhá epizoda z TNG (A Measure of A Man) se mi naopak líbí velmi a při této epizodě Star Trek zaujal mou matku, která se pak už dívala pravidelně. Ovšem obě epizody jsem už viděl. Filmem byl "Tristan a Isolda". Nakonec jsem šel na něj. Tušil jsem, že se mi nebude líbit, ovšem kdybych na něj nešel teď, tak už asi nikdy. Každopádně rozehrál sérii úvah o pravdě, lásce, jejich vítězení a tom, že na opačných stranách barikády mohou ty dvě přežít jen dočasně. Pokrytectví hlavního hrdiny zde zabilo jakýkoliv soucit s ním. Takže ten film svůj smysl vlastně měl.
Poté, když hodny překročily 22., jsem shlédl tři StarTrek epizody. Z DS9, z Voyageru a z Enterprise. Na dobrou noc docela fajn. Fotografie z promítání filmů a epizod nemám žádné.

03.07.2006 - pondělí

Konec Starwars a začátek StarTreku.
Tentokrát jsem si přivstal a díky tomu konečně také viděl nějakou epizodu StarWars v celku. Byla to epizoda V. Jak už jsem psal dříve, dle mého názoru jedna z nejlepších. Na Starwars plynule navazoval Johansonův "Úvod do TOS". Tři epizody jsem sice viděl už předchozí den, ale teprve nyní se začal StarTrek blok rozjíždět.
Samotný "Úvod do TOS" byl docela vtipný, poněvadž většina lidí v sále kina TOSku znala a Johanson částečně vycházel ze své staré přednášky. Ovšem říká se, že opakování je matka moudrosti.

Přednáška pro náročné.
Po úvodu do TOS následovala bezprostředně přednáška VortyVor (nebo VortaVory?) nazvaná "Můstek Jamese K/B". Že to "B" znamená Blich, jsem pochopil až po chvíli. Vorta povídala o knížkách, zřejmě o knižních verzích TOS filmů. Přednáška to byla zajímavá a docela náročná. Ovšem zřejmě pro speciální publikum. Otázkou je, kolik lidí ty knihy četlo. Vorta se pak pustila do rozboru osobnosti jednotlivých postav v TOSce, přičemž začala velmi moudře od postav vedlejších. Snad je to proto, že s TOSkou zas až tak obeznámen nejsem, nicméně většina úvah Vorty pro mne byla nová a překvapivá. Nikdy jsem se nesetkal se zdroji, ze kterých by se taková hloubka dala čerpat. Celá přednáška připomínala trochu výuku na nějaké silně humanitní škole a vyžadovala značné soustředění. Dozvěděli jsme se však o motivaci jednotlivých postav, jejich emocionalitě, příčinách toho, že jsou takoví, jací jsou. Kvůli své neznalosti nedovedu posoudit, jak přesná analýza to byla.
Nicméně tato přednáška se celkem vymykala přednáškám ostatním a byla proto z mého pohledu jedna z nejzajímavějších. Otázkou zůstává, nakolik byla srozumitelná pro obecné publikum. Trochu škoda byla, že hlavní postavy, o jejichž psychologii má nějakou představu snad každý, byly trochu odbyty, ale na druhé straně psychologii trojlístku Kirk-Spock-McCoy se věnují skoro všichni. TOSka tím získává hloubku. Asi málo čtu ]-:.

Oběd, ananasy a bonusy.
Po 12:00 jsem se opět vydal na oběd. První Star Trek film jsem si tedy nechal ujít a po návratu z oběda shlédl jen jeho malou část. Při procházení přízemím KD Junior jsem si v malém sále všiml běžících StarWars epizody II. Že by to opakovali? Byla to parodie s názvem "Ananasy útočí". Jediný rozdíl oproti originálu byl v titulcích. Jednoduchý nápad s velkým efektem! Dokonce ani originální znění moc nerušilo. Díky vtipným titulkům zcela měnícím děj filmu jsem vydržel až do konce této parodie. I když se asi o půl hodiny protáhla oproti programu. Kryla se však pouze s volnem. Celkově vzato bylo obdivuhodné, k jak malým skluzům v programu dochází. Obvykle nepřesáhly 5 minut.
Dále jsem se opět vrátil do kina shlédnout bonusy k StarTrek filmu. Nebylo to tak zajímavé, jak jsem myslel, což naneštěstí ovlivnilo můj názor i na ostatní bonusy. Přitom bonusy k ostatním filmům byly leckdy zajímavé velice. Tyto první byly nějak slabší. I když Johanson na to předem upozorňoval.

Hudební videa
Po bonusech ke StarTreku The Motion Picture následovala přednáška Dieginy "Jak (ne)vyrobit dobré music video". Diegina nás seznámila převážně s chybami, kterých se lidé dopouštějí při tvorbě music videí. Opakovaně zdůraznila důležitost střihu, varovala před přemírou efektů nebo snahou mít ve videu přesně to, o čem se zpívá v písni. A také upozornila na technické detaily jako zvolení vhodné kvality videa, neměnného rozlišení, apod. Nejedno "špatné" video nám také pustila. Často se ale ukázalo, že její nesympatie nejsou všeobecně sdílené a většinu videí předčasně ukončovala nikoliv kvůli reakcím publika ale z vlastní iniciativy.
Přitom některá videa byla dle mého názoru celkem dobrá a chtěla pouze trochu volnější interpretaci a více fantazie. Většinou však byly chyby vidět. Na "dobrá" music videa se naneštěstí moc nedostalo. A to poslední, které Diegina prohlásila za zřejmě nejlepší, se mi třeba nelíbilo vůbec. Snad to bylo tou hudbou. Je však nezbytné podotknout, že Diegina hned zpočátku přednášky zdůraznila, že prezentuje jen svůj názor a že s ní vůbec nemusíme souhlasit, že otázka, zda je nějaké music video "dobré" nebo "špatné" je věcí názoru. Toto je třeba nejen podotknout, ale rovněž (nejméně jednou) podtrhnout, poněvadž právě toto je jedním z principů StarTreku, tato tolerance a respekt k odlišným názorům. Diegině se rovněž povedla definice "dobrého music videa" s obdivuhodnou mírou objektivity, která je v otázkách vkusu vždy problematická. "Dobré music video je takové music video, které se Vám líbí. A dá se říci, že když mnoho lidí dojde k názoru, že se jim to music video líbí, tak je to dobré music video." Jednoduchá, přesná, téměř matematická definice vyjadřující respekt i logiku. (Ač by někdo mohl namítnout, že za nejkvalitnější umění také nepovažujeme to, které se líbí masám. Ovšem v dané situaci to snad ani lépe řečeno být nemohlo.)
Diegina nás také pozvala na různé StarTrek Jukeboxy, kde bude hitparáda různých music videí. Všechny mé fotky z této přednášky jsou (příliš) rozmazané.

Mezera, Atlantis a Treková ruleta.
Většinou jsem si dělal přehledné záznamy kde jsem a co dělám. Avšak následující třičtvrtěhodina není nikde zaznačena. Takže jsem nejspíše bloumal sem tam a hledal vhodný program. Pití v podobě 2l flašky jsem mě ve třídě na ZŠ Smetanova, což mne také docela zdržovalo. Nakonec jsem krátce zavítal na přednášku Mirka_SG1 nazvanou "Atlantis ve zbrani". O Stargate toho moc nevím, snad jsem někdy viděl kus nějakého pilotního dílu, ale pochopil jsem, že Mirek srovnává bojovou taktiku (původní?) Stargate a Stargate:Atlantis. Těch 15-20 minut, než v kině začala Treková ruleta, jsem si tedy vyslechl něco o tomto srovnání. V něčem byli lepší ti, v něčem zase oni.
Treková ruleta, která se posléze odehrávala v kině, mne poněkud zklamala. Dva týmy měly předvádět scénky, ovšem úkoly mi přišly docela hloupé. Jako třeba sehrát Picardovo svádění Lwaxany Troi, reprodukovat Datovu ódu na Flíčka (Skrvrnku/Kaňku) apod. (I když to bylo možná až na Galavečeru, teď nevím.) Často byl úplně jiný počet herců než by bylo vhodné. Hodnocení provádělo publikum svým hlasováním. Publikum však nebylo příliš početné. Soutěžící se však svých úkolů zhostili s vervou a zápalem. Přesto jsem kino opustil předčasně a vydal se na malou procházku po Chotěboři. Následovala večeře a pauza až do zahájení Galavečera.

Galavečer.
Slavnostní zahájení StarTrek bloku zvané Galavečer nastalo. Pod patronaci si jej vzali Johanson, Hypo a Margh. Celý večer byl směsicí sestřihů k 40. výročí StarTreku, vlastnoručně zrealizované ankety o sci-fi mezi běžnými Pražany, scének a informací o náplni StarTrek bloku.
Zažil jsem i loňský Galavečer a ze svého zaujatého pohledu musím říci, že loni se scénická část povedla lépe. Nemluvě o divadelní hře, která tentokrát chyběla. Co se však povedlo velice byla anketa mezi obyvateli Prahy. Zda znají sci-fi, StarTrek, co si o tom myslí, zda je to dobrá inspirace pro společnost a další otázky. Některé vážnější a nutící k zamyšlení, některé odlehčené. Ukazuje se, že my Fanové, návštěvníci Conů, jsme sice specifická skupina, ale úplně odtržení od reality rozhodně nejsme. Realita nás ovlivňuje a my jí rovněž máme co nabídnout. Žijeme v jednom krásně rozmanitém světě. Ukázala to i videa s narážkami na StarTrek v jiných filmech, seriálech a jiných dílech.
Sestřihy ze StarTreku byly celkem fajn, ovšem co zabralo bezesporu bylo music video "máme se rádi" s rychle se střídajícími snímky Fanovské komunity. Poznával jsem mnohem více lidí, než bych poznal třeba před rokem. Některé osoby jsem znal až moc dobře... Video údajně sestříhali Hypo s Marghem bez Johansonova vědomí, přestože poslední snímek vypadal jako reklama na něj.
Celý večer byl naneštěstí poznamenán nepříjemnou komplikací. Johanson hned z kraje s jistou dávkou neskrývané radosti sdělil, že letos kapela nebude a publikum s jistou dávnou neskrývané radosti zatleskalo. (Přitom to byla pravděpodobně narážka pouze na malou část toho, co loni kapela předvedla v pozdních alkoholových hodinách.) Dnes už asi nikdo nezjistí, co za skupina lidí dělala vzadu v sále ruchy odpovídající bandě puberťáků nebo lidí silně nestřízlivých. Někdo říkal, že to byli Branaři, někdo podezíral právě lidi okolo loňské kapely. Byla to škoda, bylo to docela hloupé a stupňovalo se to. Ani si nejsem jist, kdo to nakonec vyřešil. Třeba v tom byly osobní záležitosti, jak se mi poodkrylo o dva dny později při besedě se zasloužilými Trekkies. Každopádně bylo to jediné výraznější "narušení kázně", které jsem na Conu zažil. (Pokud nepočítám mladé lidi u služeb, kteří si museli užít volnosti a svobody jak jim jejich věk káže.) Vše (snad) ale dobře dopadlo a i když Galavečer trval déle asi o 40 minut, tak nudný rozhodně nebyl.
Dozvěděli jsme se, co nás v brzkých dnech čeká, přednášející (tedy alespoň ti, co byli přítomni) představili své programy a my tak věděli, na co se můžeme další dny těšit. Fotit jsem už ani nezkoušel. Seděl jsem příliš daleko od jeviště.

© Zephram (2006)