Reportáž ze stálé expozice Star Treku ve městě Las Vegas v hotelu Hilton včetně účasti na dvou misích...

„Vítejte ve 24. století!“ To byla první věta, kterou jsem zaslechl, když jsem v hotelu Hilton vstoupil do několipatrových prostor věnované Star Trek expozici. Star Trek: The Experience je projekt společnosti Paramount, umístěný ve městě Las Vegas ve Spojených státech amerických. Cílem projektu je nabídnout návštěvníkům města atrakce, jež „simulují“ svět Star Treku. Po vstupu do expozice mě zaujala uvítací brána s nápisem vpravo a borgská regenerační jednotka pro jednoho vojáka nalevo. Co mě však definitivně ohromilo již při vstupu? Velké modely lodí zavěšené pod stropem – najdeme tam Enterprise 1701, Enterprise-D, Voyager a klingonského dravce (typuji že to byla „HMS Bounty“ ;-)

    Všude kolem mě byla spousta lidí, ať už převlečených do známých ras (zahlédl jsem klingonku a její dva soukmenovce, andoriana, borga, pár ferengů a samozřejmě spoustu důstojníků Hvězdné Flotily v uniformách z různých časových období), či bez převleku.

    Chystal jsem se pokračovat k pokladně, která je hned za vstupní bránou, když mě odchytla jedna postarší paní ve velitelské uniformě z Klasické série a vyzvídala odkud pocházím. Když jsem odvětil, že z České republiky, optala se zda je to v Evropě a po mém souhlasném kývnutí hlavou mě propustila se slovy: „Enjoy your ride!“. Poté co jsem dorazil k pokladně a zaplatil vstupné (v roce 2004 částka činila 39,99 USD), mě překvapil statný bezpečnostní důstojník, jež mě po zaplacení vstupného doprovodil přes bezpečnostní rám – po zjištění, že u sebe nemám žádné zbraně (zjevně si myslel, že mám někde ukrytý phaser či snad klingonskou dýku) mě s úsměvem propustil do první sekce – muzea.

    Sekce museum je několika patrová – v prvním patře jsem měl možnost si na bezdotykových panelech prohlédnout historii ST světa od roku 1963 do roku 2370. Za panely byly umístěny vitríny s „archeologickými nálezy“ z té doby – trikordéry, uniformy, insignie, ruční zbraně, komunikátor a mnoho dalších. Čas mě netlačil a tak jsem si vše podrobně prohlédl, včetně malých 15-ti palcových obrazovek (asi 3-4 na jedno patro), kde byl vždy puštěn nějaký díl z té dané série.
    Druhé patro bylo obdobně uspořádané, zahrnovalo časový úsek od roku 2371 do roku 2379. Tedy éru kapitánů Picarda, Siska a Janewayové včetně posledních 4 filmů. To, co mě zaujalo v této sekci byly rozhodně prosklené vitríny ve kterých byly i modely lodí – třeba USS Enterprise-E, rekvizity ze seriálů – například bajoranský Orb, nespočet obleků, uniforem a v neposlední řadě i zbraně pocházející z různých koutů Galaxie.

    Ve třetím patře byla půlkruhová „vyhlídka“ - přímý výhled na zavěšené modely lodí. Na zdi za vyhlídkou byla velkoplošná obrazovka umístěná v rámu, jenž byl stylizován do podoby hlavní obrazovky na bojovém můstku třídy Galaxy. Na konci vyhlídky byla v rohu umístěna maketa photonového torpéda na podstavci ve skutečné velikosti (myslím, že nebudu daleko od pravdy, když to byla pohřební rakev ve které bylo vypuštěno tělo korvetního kapitána Spocka na planetu Genesis). Od makety už vedla chodba (postavená ve stylu chodeb lodí třídy Galaxy) do útrob budovy, kde jsem chvíli čekal v malé frontě, než nastal čas pro zahájení první mise – „Klingon Encounter“.
    Už samotný název vypovídá o tom, že hlavní roli budou mít naši klingonští přátelé. Mise začíná transportem účastníků na palubu USS Enterprise-D. Transportní místnost je přesnou kopií a samotný transport proběhl bez problémů (docela zvláštní pocit – postavíte se na určené místo, uslyšíte zahučení, před očima se Vám objeví modré mihotání, pak se ocitnete ve tmě, abyste se vzápětí objevili v osvětlené transportní místnosti). Celou skupinu (bylo nás tam okolo dvanácti) vyzvedl nadporučík v červené uniformě a chodbou nás dovedl k turbovýtahu, který nás dopravil na můstek. Jelikož jsme byli civilisté, nedovolili nám se rozběhnout a prozkoumat všechny stanice a konzole, natož sednout si do kapitánského křesla a tak jsme se neklidně vrtěli, stáli před vědeckou sekcí a pozorovali dění na můstku.
    Z kapitánského křesla vstal komandér HF a postupně nám vysvětlil, že se nacházíme ve sporné oblasti vesmíru na průzkumné misi a, že dole na planetě na jejíž orbitě jsme byli, je výsadek pod velením komandéra Rikera. Na planetě se nacházela přesunutá základna Federace, kterou někdo zničil. Kdo? To jsme se dozvěděli vzápětí, když na loď zaútočila klingonská válečná loď třídy Negh´var! Loď obdržela několik těžkých zásahů a podlaha můstku se pod námi několikrát silně zatřásla.
    Dočasný velitel lodi usoudil, že během bojové situace nemají civilisté na můstku co dělat a tak nás nechal i s doprovodem vyvést. Nastoupili jsme opět do turbovýtahu a ten se rozjel vertikálně. Asi po 4 palubách (odhadoval jsem podle světel) se to stalo. První otřes. Výtah pokračoval dál. Za několik sekund následoval těžký otřes, který mě přinutil pokleknout na jedno koleno – polovina účastníků však beznadějně popadala na zem a zbytek byl rád, že se mohl opřít o stěny. Zatímco co bezpečnostní důstojníci pomáhali ostatním vstát, k zaseknutému výtahu se probojovávali technici z paluby poblíž.
    Po vytažení nás popoháněli otřásající se chodbou k hangáru, kde na nás čekal raketoplán. Chtějí nás evakuovat, pomyslel jsem si, když nás usazovali vevnitř. A taky, že ano. Když jsme se usadili, otevřeli se dveře hangáru a náš raketoplán byl vypuštěn do vesmíru. Pilot zjevně patřil k těm lepším které Akademie vycvičila, neboť se téměř ihned po opuštění hangáru vyhnul disruptorovému paprsku z nepřátelské lodi. Než jsem stačil začít přemýšlet jak bych to řešil já, tak jsme kličkovali mezi několika nepřátelskými plavidly. Párkrát nás zasáhli a raketoplán se silně otřásl. Zjevně to byla jen škrábnutí, neboť po té co jsme obletěli poslední nepřátelskou loď, tak jsme přešli do warpu.
    Pokud si myslíte, že mise takto skončila, tak jste na omylu. :-) Nebyl by to přeci ST, aby se něco nepokazilo, že...? Ať tak či onak, narazili jsme na červí díru která nás přenesla do 21.století nad planetu Zemi, prolétli jsme atmosférou a zjistili, že letíme nad městem Las Vegas. Znenadání jsme prolétli bilboardem a ocitli se nad hlavní třídou města. Kochali jsme se výhledem, když se najednou raketoplán otřásl pod zásahem disruptoru. „Klingon bastards!“ ozvalo od pilotní kabiny. Nevím jak, ale zjevně nás pronásledoval klingonský raketoplán a spolu s námi se dostal i do červí díry.
    Vzápětí začala honička. Ta byla strhující – ať už kvůli mrakodrapům, vrtulníkům a letadlům, které jsme potkávali v naší letové výšce či kvůli disruptorovým zábleskům, které osvětlovali tmu a občas zasáhli i náš raketoplán. To bylo vždy doprovázeno menším či větším otřesem – podle toho jako dobře mířil klingonský střelec. Nakonec se pilotovi podařilo při střemhlavém letu navést klingony do záhuby – klingonský pilot zareagoval pozdě a tak se jejich raketoplán roztříštil o skály za městem.
    Když se vše uklidnilo, ozval se v interkomu hlas kapitána Picarda! Zničili nepřátelské plavidlo a pak se vydali hledat nás. Sledovali náš kurs, který je zavedl k dané červí díře, proletěli skrze ni a zachytili naši warp signaturu. Vydali jsme se na cestu zpět. Za několik minut jsme již byli na palubě Enterprise, která vstoupila do červí díry a poté se vydala i s námi na palubě na zpáteční cestu. Poté, co jsme dorazili k základně a loď zakotvila uvnitř vesmírného doku, nám bylo dovoleno opustit loď. Když jsme tak učinili a vstoupili na základnu, tak jsem si náhle uvědomil, že jsem na promenádě stanice Deep Space Nine!
    Bylo zde několik obchodů se suvenýry ze světa ST. Samostatný obchod věnovaný oděvům a uniformám, kde mě uvítal slizký cardassian, obchod s knihami, videokazetami a dvd a konečně obchod s rekvizitami ze světa ST zahrnující modely lodí, phasery, disruptory, insignie, komunikátory a všemi možnými i nemožnými věcmi. Prolézal jsem obchody neustále dokola a hledal něco co bych si mohl zakoupit (měl jsem 25 dolarů kapesné a tak hledání nebylo snadné). Nakonec jsem si vybral komunikátor ze seriálu Voyager a tričko s logem Spojené federace planet.
    Pak jsem zamířil opět směrem k pokladně, prošel znovu museem a nakonec vkročil do již známé chodby v posledním patře, akorát jsem zahnul místo doleva doprava a postavil se s ostatními do fronty na účast v druhé misi – Borg Invasion 4D. Tato mise předčila má očekávání. Vše co jste kdy viděli v seriálu včetně efektů na Vás čekalo v této misi. Spojení hydraulických systémů, filmových efektů a 3D technologie s živou akcí zajistilo perfektní zážitek na který se nedá zapomenout.
    Spolu s ostatními jsem se nacházel v transportní místnosti. Než jsem se stačil rozkoukat byli jsme transportováni na jednu z výzkumných stanic Hvězdné Flotily, která se nacházela na orbitě planety někde ve federálním prostoru. Provedli nás laboratoří, ze které měl být řízen jakýsi vědecký experiment. Poté nás zavedli do přednáškového sálu s asi 25 křesly a velkou stěnou v čele místnosti, skrze kterou jsme viděli do laboratoře. Celá místnost včetně jednotlivých křesel byla pohyblivá a to jak v horizontálním tak i vertikálním směru (což jsem ke svému překvapení zjistil až později).
    Nasadil jsem si 3D brýle pokus začal. Vše sice bylo s komentářem, ale v té době moje angličtina nebyla na kdovíjaké úrovni a tak mohu pouze říct, že se jednalo o nějaký experiment s červí dírou či něčím podobným. Součástí experimentu bylo nějaké zařízení vypuštěné ve vesmíru poblíž dané sluneční soustavy. Jenže něco se pokazilo, zařízení vytvořilo místo červí díry vstup do borgského transwarp tunelu! Naneštěstí toto „nové“ ústí transwarp tunelu zachytila borgská krychle, jež náhodou prolétala tunelem. Vědci se pokusili zařízení vypnout ale bylo již pozdě. Krychle už vstoupila do Alfa kvadrantu. Změnila svůj kurs a namířila si to přímo k nám.
    Vzápětí se rozezněl červený poplach a do místnosti i laboratoře vběhlo několik bezpečnostních důstojníků. Bylo nám sděleno ať zůstaneme v klidu a nepanikaříme. Na holografické obrazovce, která se objevila, jsme viděli jak se krychle blíží ke stanici, zpomaluje a sděluje nám své, tolik známé, záměry. Když velení základny borgům sdělilo že se nevzdá bez boje, odpověděli že odpor je marný a začali na základnu transportovat vojáky, aby nás asimilovali. Sledovali jsme jak se vojáci transportovali do laboratoře, asimilují vědce, bezpečnostní důstojníky, kteří s nimi bojovali. Najednou základna přišla o zdroj energie a přednáškový sál se propadl do tmy. Tmu osvětlovali pouze paprsky z phaserů a červeně blikající diody podél stěn značící nejvyšší stupeň poplachu.
    Celá místnost se otřásla a čelní obrazovka dostala takový zelenavý nádech, vizuální přenos z krychle. Začala k nám promlouvat samotná královna... zopakovala nám to co už jsem dávno vytušil – budeme asimilováni, odpor je marný. Vyslala pokyn a do přednáškového sálu nechala transportovat malé létající „potvůrky“, které, jak nám bylo laskavou královnou řečeno, měli zahájit naši asimilaci aplikací nanosond do našich těl. Ano, předpokládáte správně – jedna z těch létajících věciček si vybrala mě.
    Namířila si to přímo ke mně, zastavila se ve vzduchu přede mnou a chvíli vyčkávala (zřejmě vybírala správné místo kam se zabodnout). Už jsem se chystal uhnout hlavou (jako by to snad mělo být nějaký efekt), když tu věc zasáhl výboj z ručního phaseru! Ta věc se rozletěla na tisíc kousků. Vděčně jsem pohlédl na bezpečnostního důstojníka, který mě zachránil. Usmál se. Náhle však vykřikl. V krku měl zabodnuté borgské asimilační trubice. Jeho kůže ztratila barvu a on byl postupně asimilován. Borg, který mu to provedl se na mě podíval. Nic neřekl, ale já věděl, že je zle. Další létající věcička byla vyslána aby dokončila to, co druhá ne. Viděl jsem jí před sebou. Její červené světlo mi svítilo do očí. Vyrazila.
    Ucítil jsem bodnutí do ramene a vzápětí i několik hadiček jak se mi plazí po zádech (prostě z křesla vyjely hadičky a po různu Vám rejdili po zádech - hodně zvláštní pocit). Chtěl jsem se zvednout z křesla, ale nešlo to. Najednou v hlavě slyším hlas společenstva a královny. Pod vlivem vjemů jsem si nevšiml, že ze stropu mi přesně k uším sjely reproduktory. Z nich vycházel její hlas. Najednou však zmizel. Vzhlédl jsem zrovna včas, abych viděl jak se borgové v laboratoři i v přednáškovém sále hroutí na zem. Ač částečně asimilován, stále jsem byl sám sebou. Posádce Hvězdné Flotily se zřejmě podařilo narušit borgské kolektivní vědomí.

    Neměl jsem však čas o tom přemýšlet. Do místnosti vběhl celý bezpečnostní tým vybavený phaserovými puškami. Křičeli ať vstaneme a utíkáme k východu. Celým tým nás obklopil a popoháněl. Opustili jsme místnost a ocitli se v chodbě ne nepodobné chodbám na lodi třídy Intrepid. Běželi jsme směrem k hangáru. Před námi i za námi běží bezpečností důstojníci. Uslyšel jsem výkřik a tak jsem se otočil. Uviděl jsem jak nás pronásledují dva borgové. Za nimi ležel již jeden asimilovaný bezpečnostní důstojník. Další dva to schytali vzápětí. To už jsme však dorazili ke dveřím od hangáru.
    Důstojník u konzole se pokoušel dveře rychle otevřít, ale než tak mohl učinit byl vytažen dvěma borgy vzhůru. Všichni jsme automaticky vzhlédli a sledovali jak řvoucí důstojník mizí v díře ve stropě. Ta se táhla skrze pět již asimilovaných palub. Ve výklencích stáli borgové a asimilovaní členové posádky stanice. Nakonec dveře hangáru otevřel někdo z druhé strany. Toho si všiml jeden borg a skočil k nám dolů. To způsobilo paniku – všichni o zlom krk vběhli do hangáru jako velká voda.
    V hangáru na nás čekaly tři raketoplány. Někdo mě nasměroval do raketoplánu třídy devět. Usadil jsem se na sedadlo. Byl vydán pokyn abychom se připoutali. Sotva jsme tak učinili tak něco raketoplánem prudce trhlo a já se bouchnul do hlavy o stěnu. Stačil jsem is však všimnout, že raketoplán dost krkolomným způsobem opustil hangár – neměli čas zabývat se bezpečnostními procedurami a tak prostě odpálili vrata hangáru. Síla dekomprese vrhla raketoplán ven z lodi a nebýt zručnosti pilota, který aktivoval motory, tak jsme se roztříštili o vnější trup stanice. Průzorem jsem viděl, jak se vzdalujeme od stanice i borgské krychle. Příliš pomalu, uvědomil jsem si když nás, dříve než pilot stačil přejít do warpu, zachytil borgský vlečný paprsek.
    Pomalu ale jistě nás vlečný paprsek vtahoval do nitra borgské krychle. Utěšoval jsem se tím, že se tomu nedalo uniknout a tak jsem vyčkával věcí příštích. Po vtažení do „hangáru“ krychle a ukotvení plavidla se nikdo z nás, včetně důstojníků HF nepokusil otevřít raketoplán a vyjít ven. „Přeci jim to neusnadníme, ne?!“ komentoval to jeden z nich. S tím se nedalo než souhlasit. Jenže ani z druhé strany se nic nepokoušelo otevřít dveře. To nám přišlo divné. Už jsme se chystali vyjít ven, když jsme uslyšeli strašný rámus zvenčí – bortící se přepážky a zvuky výbuchu. Vnitřní struktura krychle se bortila. Zřejmě byl narušen vnější trup, neboť raketoplán opět strhly dekompresní síly (já se opět praštil do hlavy a v duchu proklínal svojí výšku). Raketoplán se ocitl ve vesmíru.
    Průzorem jsme sledovali jak se krychle rozpadá a vybuchuje. Skrze vybuchující trosky však něco prolétá. Loď Hvězdné Flotily. „To je Voyager!“ vykřikne někdo. A taky že ano. USS Voyager nás zachytil do vlečného paprsku, který dopravil jak nás tak i raketoplán na jeho palubu. Transportovali nás tam odkud jsme přišli. Mise skončila.
    Ocitl jsem se opět na promenádě. Tentokrát na druhé straně, kde mé pozornosti neunikl „Quarkův bar“. Se zájmem jsem vešel dovnitř a podíval se do nabídky – hmh, raktajino, romulanské pivo, gagh, švestkový džus, plomeková polévka, saurijská brandy. Výběr byl opravdu bohatý ale mimo mé cenové možnosti.
    Seděl jsem na stoličce u baru a pozoroval okolí. Věkové spektrum návštěvníků se pohybovalo od pěti do zhruba sedmdesáti let (těžko se to odhaduje). A všichni měli v očích radost. Radost z toho, že se mohou sejít na takové akci, promluvit s ostatními, podobně „postiženými“ fanoušky a užít se zábavu, kterou pro ně přichystala společnost Paramount. Pokud máte zájem, můžete se podívat na oficiální stránky toho projektu, a to na adrese Startrekexp.com.

© Lukáš „Data“ Doul (2007)
www.startrekexp.com