Už dlouho se nestalo, aby nějaký rozhovor Quarka tak nadchl. Nikdy neměl majora Kiru příliš v lásce, ale během několika předcházejících minut náš milý barman změnil úhel pohledu. Už potřetí si jejich rozmluvu, s přiblblým výrazem v obličeji, přemítal v mysli.
A proč?

Kira Nerys si po službě zašla do baru.

Kira: "Quarku, mohl byste mi… Ale podívejme se. Ten je ale překrásný. A jak je malý…"

Quark: "Děkuji, majore. Však to znáte. Co je malé, to je hezké. A co je hezké, to se líbí…"

Kira: "Ano, ale on… on je tak nádherný. A jak je hodně chlupatý. Jak ho máte, proboha, dlouho, Quarku?"

Quark: "Pche, no dovolte. Od narození přece. Nevím, jak je to u Bajoranů, ale u Ferengů je povinností a ctí mít něco takového."

Kira: "Jistě, omlouvám se. Nikdy jste se s ním ale před námi, nebo alespoň přede mnou, nepochlubil. Proč? Vždyť je tak neuvěřitelně rozkošný…"

Quark: "Ano, ale asi pochopíte, že dává přednost raději Ferengům. Ostatním příliš nedůvěřuje. Neví, co od nich může čekat."

Kira: "Hmm, a mohu si ho alespoň pohladit? Něco podobného mi kdysi ukazoval Jake Sisko při bajoranských slavnostech, ale nedovolil mi sáhnout si na něj. Prý ho má jen pro své mazlení a nechce se zatím o něj s nikým dělit."

Quark: "Jen si poslužte. Ale opatrně. V noci těch chodů bylo na něho asi trochu moc. Mimochodem, vždyť něco na tenhle způsob snad má i Bashir, ne? Vy jste toho jeho nikdy neviděla, majore?"

Kira: "Vždycky jsem si přála ho vidět, jenže před včerejškem jsem se dozvěděla, že ho věnoval k nějakým lékařským pokusům. Prý kvůli nějakému klonování nebo co… Od té doby s ním není kloudného slova. Stále jen říká, jak moc mu chybí."

Quark: "Přesně tak. Doktor Bashir si všechno přespříliš bere. Vždycky se snažil, aby mu zajistil dokonalé blaho. Dokonce za to platil svým podřízeným – a že jich bylo… A pak udělá takovou hloupost. Nechápu ho…"

Kira: "No, už se tak stalo. A kde ho vlastně chováte, Quarku? Má vůbec někdy klid?"

Quark: "Nemám ho kvůli klidu, majore! Mám ho proto, aby mi dělal potěšení a kdykoliv mě učinil šťastným a nadmíru spokojeným. No, když jsem zjistil, že má – ostatně jako většina jeho druhu – raději vlhčí prostředí, snažil jsem se mu co nejvíce vyjít vstříc. Nemůže si stěžovat…"

Kira: "Už jste ho ukazoval kapitánu Siskovi? Ano? A co říkal?"

Quark: "Pochopitelně že mi záviděl. Říkal, že kdyby na to už nebyl tak starý, pořídil by si takového krasavce taky."

Kira: "Aha. A nikdo další už neví, jaký skvost schováváte?"

Quark: "Nóóó… ale ano. Například Worf. Párkrát zabručel, že je ho na tomhle místě škoda. Podle něho patří v jisté formě tak jako tak k vajíčkům – a na tom pořád trvá. Nedlouho nato začne pokaždé slintat a zmizí na dvě hodiny do simulátoru…"

Kira: "Chápu. A co Dax?"

Quark: "Víte, že ta ho už rovněž viděla? Jenže na rozdíl od vás se jen pousmála. Prý za těch svých kdoví kolik životů jich už viděla tolik, že ji dnes už nic nemůže překvapit…"

Kira: "Tak koukám, že jsem asi poslední, kdo o té vaší pýše ví. To již i Odo o něm musí vědět, že?"

Quark: "No vidíte, na toho bych málem zapomněl. Právě když jsem ho myl, se zčistajasna, kdoví odkud, objevil. "Ať děláš, co děláš, Quarku, určitě je to nezákonné!!!", zněla jeho slova. Od té chvíle má na něj spadeno a nespustí ho z očí. Ten můj malý chudáček je už z toho tak vyvedený z míry, že jen čekám, kdy se táááááááááákhle scvrkne…"

Kira: "Je mi to proti srsti, ale cítím s vámi, Quarku. Jenže vezměte si to takhle. Odo vlastně za celý život nedokázal přijít na to, k čemu je něco takového vůbec dobré…"

Quark: "Ano, a nemá ponětí, oč přichází… Teď jsem si uvědomil, že i Garakovi jsem ho před bůhví kolika lety, když byl navíc ještě plný elánu, ukazoval. Víte, tehdy – než ho údajně vyslýchala KJSV( kardassianská jednotka správné velikosti – pozn. autora) – ho měl taky. Podle nich však nevyhovoval všeobecně daným parametrům, a proto se s ním musel nadobro rozloučit. Ještě před tím jsme si je porovnávali. Bylo nadevše jasnější, že ten můj je prostě bezkonkurenční."

Kira: "To bych vám v klidu věřila, Quarku. Většina Cardassianů na to prostě nemá…"

Quark: "Konečně nějaká spřízněná duše. Přesto mi ale Garak se vší úctou nabídl, že milerád tomu mému ušije nějaký ten slušivý obleček. Prý aby šel s módou…"

Kira: "A?"

Quark: "Jak vidíte, odmítl jsem. Myslím, že by se tím skryly všechny jeho kvality. A to, jak jinak, nechci. Jistě mi dáte za pravdu."

Kira: "Ovšemže. A co O´Brien? Ten nic?"

Quark: "Ale co vás nemá, majore. Jistěže ano. Okamžitě, když jsem mu ho ukázal, ho chtěl pro svou manželku. Ta jeho Keiko by ho prý nejraději získala jako názornou pomůcku, kam až může zajít příroda. Podle ní by to byla dlouhá přednáška. Jenže háčkem je O´Brien. Víte, abych pravdu řekl, on na chlapy moc nedá. Možná je to škoda, mohl být slavný…"

Kira: "Ano, když tak koukám na jeho dispozice, mohl se určitě proslavit. Je naprosto výjimečný."

Quark: "Děkuji, majore. To si snad ani nezaslouží. Jen se podívejte, jak v něm vře krev. Rád je středem pozornosti, uličník jeden…"

Kira: "Ano, taky jsem si všimla. Jenže to jsou rádi všichni, nemyslíte? No, když budete mít dlouhou chvíli, stavte se s ním u mě. Třeba se s ním nakonec více sblížím. S tím vaším tribblem."

© 2000 Heiko.D