Ahoj všem!

Jmenuji se Hanka Volková, ale na Internetu mě spíše znáte pod přezdívkou Hypospray (zkráceně Hypo - to by se dalo považovat za tykání).

Narodila jsem se roku 1979 v našem krásném hlavním městě. Mnozí z vás vědí, že se ale jako Pražačka mnohdy nechovám, což je pravda, protože jsem někdy ráda, že vůbec trefím domů.

Jak je poznat podle namětu stránky, mám moc a moc ráda sci-fi seriál, který se stal legendou - miluju Star Trek. Ve světe, který představuje, bych chtěla žít. A vzhledem ke skutečnosti, že neumím cestovat v čase, ale zato umím zapnout TV, video či počítač, tak se alespoň tímto prostřednictvím oddávám svým snům.

Nebojte, ještě odlišuju realitu od představ. Hlavní náplní mého dne je práce s počítačem. Nepovažuji se ale za závisláka, jen je pro mě moc důležité zůstavat s vámi všemi v kontaktu. Ráda kecám, absolutně o nepodstatných věcech, ráda vás pobavím. Se stejným zájmem vedu rozhovory i o věcech vážných. Svět je komplikovaný a mnohdy zrádný, což sama moc dobře znám. Dlouho jsem hledala svůj smysl života a opravdu nepřeháním, když se pro mě stal děláním lidí kolem sebe více šťastnými. Sama vím, jaké je to být na dně a vím, jaké je to, když vám někdo ze šlamastiky pomůže.

Co se týče Star Treku, hodnotím ho jako celek, jeho filozofické myšlenky, charaktery a celkový přínos divákům. Samozřejmě chci mít při jeho sledování pohodový pocit a ráda se dívám na pěkné věci, no, resp. lidi. Abych to zpřesnila, tak chlapy. Mám ráda efekty a tzv. vděčná témata. Myslím tím Chakotaye a Rikera, bitevní sekvence a vesmírné anomálie, ohrožení člena posádky, romantiku a střety s Borgy. Přiznám se, angličtina mi moc dobře nejde, a tak holduju sériím, které šly v naší televizi česky, a to právě Voyageru a Nové generaci. Mám slabost pro Borgy, ač se to bude zdát nepochopitelné, myslím, že by mnohdy napojení na kolektivní vědomí nebylo příliš od věci. Když to převedu, strašně si cením upřímnosti a u Borgů neexistuje žádná zášť, protože si navzájem nemají co závidět. Ano, závist je jednou z nejhorších záležitostí našeho světa a je mi to upřímně líto. Já sama jsem velmi šťastná, život skutečně žiju, nenudím se a cítím, že mám kolem sebe spousty lidí, kteří jsou v mé přítomnosti rádi a dávají mi to patřičně najevo. Tento pocit zadostiučinění bych přála každému z vás.

Při svém povolání si velmi dobře uvědomuji cenu zdraví. Můžete být jakkoli šťastní, bohatí a všechno vám může vycházet, ale zdraví si nekoupíte a povětšinou vyléčení nezpůsobí šťastná náhoda. Sama mám takovou svou filozofii: Může vám být jakkoli zle, může vám připadat, že všichni ostatní mají to, čeho se vám nedostává, můžete vám připadat, že si takovou životní nespravedlivost nezasloužíte... Ale není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Vím, že to mnoha z vás může připadat přitažené za vlasy, ale v podstatě je to holá pravda. Vždy je něco, pro co je krásné žít a já sama jsem ráda, že mám nyní těch důvodů nepřeberně. A kdyby se mi naopak dostávalo všechno, nemohla bych si s vámi povídat na téma, jaký ten život dokáže být....

Když se vrátím k mé osobě, jsou dvě věci, které dělám moc ráda. Ne, že bych třídila každý svůj pohyb do chronologických kategorií, ale přiznám se ke dvoum prohřeškům. Tím prvním je spánek. Moc ráda spím - ztráta vědomí každou noc, bohužel zřídka až do poledne dalšího dne, je pro mě velmi příjemným zážitkem. Stejně tak ráda jím. Ano, ten pocit nasycení je neopakovatelný a proto si ho dopřávám na úkor svého vzhledu. A to i vzhledem k tomu, že je pro mě vzhled člověka absolutně nepodstatný, vždy hodnotím charakter. O tom také svědčí to, že vás mnohé znám právě přes Internet a naše osobní setkání, které má samozřejmě taky něco do sebe, bylo jen třešničkou na dortu, kterou jsem si patřičně vychutnala. Abych se přiznala, když vás osobně znám, představuji si za počítačem konkrétně vás, což mi vyvohuje více, než jen písmenka vašeho nicku.

Z ostatních zálib, kterých se mi bohužel k mé vytíženosti prakticky nedostává, je plavání. Sama jsem šest let závodně plavala, ale musela jsem dát přednost studiu. To samé jsem nechtěla a nechci udělat znovu. Přijít o něco, na čem mi moc a moc záleží. Hlavně o partu lidí, kterými jsme. Star Treku toto opravdu dlužím a asi nikdy nesplatím.

Ač jsem se v minulosti chovala všelijak a mohlo se vám mé chování zdát až nevhodné, vězte, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Umím se nazlobit a říci v rozčilení to, co mi v tu chvíli vytane na mysli, ale nedokážu se zlobit dlouho. Asi je to tím, že mi připadá, že opravdu není nutné mít na sebe kohokoli naštvaného. Vše vězí v komunikaci a přístupu. Škoda, že šance si to vyjasnit a dát dohromady je mnohdy těžší, než samotný čin usmíření.

Na Internetu jsem k zastižení na hypo@voyager.cz a na ICQ - 58573393.