Pátrání po Spockovi II.
The Search for Spock II.

Postava v temném plášti se krčila u rohu zdi prastaré rezidence a vyčkávala. Konečně světlo T´Kuht pozvolna pohaslo a kolem se rozprostřela neproniknutelná tma.
"Zpropadená planeta - větší vedro jsem snad ještě nezažil."Ulevila si osoba tichým hlasem a myšlenky se jí toulaly kolem její vlahé domoviny. Když o tom všem přemýšlel, nebyl to dobrý nápad, jít do téhle akce. Trmácet se hluboko do prostoru Federace jen kvůli nějakému starému Vulkánci. Na druhou stranu, už dlouho nedostal tak dobrou nabídku. Obyčejný únos mu vystačí na pohodlné živobytí po dlouhou dobu. Začal si srovnávat v hlavě svůj plán. Tak, vlítnu tam, popadnu toho starocha a pak rychle na loď. Ještě že ti ubozí flotiláci stále neudrží krok s jejich maskovací technologií.
    S těmito úvahami se pustil do svého úkolu. Hodiny, které strávil prohlížením plánů této oblasti a domu samotného se vyplatily. Brzo našel správnou cestu až do ložnice jednoho z nejslavnějších mužů z historie Federace. Pak už proběhlo vše hladce a o dvacet minut později se maskovaná loď i se zajatcem vydala plným warpem k neutrální zóně...

******

Jean Luc Picard seděl na zápraží svého domu a pozoroval vinici. U stolku vedle ležela rozečtená kniha. Spolu se soumrakem trochu ustal spalující žár pozdního léta, ale i tak bylo v La Barre poměrně dusno. On tady však byl rád, i když před léty, když odcházel k hvězdné flotile si myslel, že se sem nikdy nevrátí. Pohádal se tehdy s otcem a řekl mu, že nehodlá žít tak přízemní život, když ve vesmíru toho čeká tolik, co může prozkoumat. Uvědomil si, že od toho dne uplynulo již skoro 60 let. Během té doby poznal tolik věcí, jako málokterý člověk a navštívil mnoho míst po celém vesmíru. Teď trávil svůj odpočinek na Zemi a kupodivu to nebylo vůbec tak hrozné, jak si představoval. Přesto..
"Jean Lucu, pojď dovnitř, večeře je hotová !"
Vytržen ze svých úvah, vydal se do domu a těšil se, co že mu Vash dneska uchystala. Byla výborná kuchařka a od té doby, co se vrátila z těch toulek s bytostí Q spolu žili pohodlný život. Když došel do kuchyně, uviděl sváteční prostírání, svíčky a víno. Naštěstí nebyl překvapen - na páté výročí společného života se nezapomíná.
"Voní to skvěle."Řekl, když se usadil ke stolu.
"To jsem ráda, je to andoriánská specialita. Dalo to práci, ale koneckonců, to, že jsem už pět let Vash Picardová se nesmí brát na lehkou váhu."V očích se jí objevil ten známý záblesk, který uměla doplnit okouzlujícím šelmovským úsměvem. Když před lety pašovala artefakty a on na to přišel, vždy se na něj takto dívala až jí musel vše odpustit.
"Ano, a chci ti poděkovat, že jsi to se mnou vydržela. Víš, bez Tebe bych se asi nikdy znovu nepřizpůsobil životu na jednom místě. Jsi pro mě.."
"náhradou za Enterprise ?"Dopověděla za něj větu, kterou nevěděl, jak vyslovit. Nato se rozesmála.
"Ach Jean Lucu, jsi roztomilý když jsi v rozpacích. Já vím, jak miluješ vesmír a cením si toho, že jsi se rozhodl žít se mnou."
V tomto duchu probíhal příjemný večer, který byl však vyrušen zvonkem u dveří.
"Koho to sem čerti nesou, v tuhle dobu."Brumlal si Picard do svých nově vypěstovaných vousů. Hned však přestal, když zjistil, že jde o Perrin, vdovu po Sarekovi a Spockovu nevlastní matku.
"Omlouvám se, že vás ruším při večeři, ale jde o vážnou věc."" To věřím, když jsi přiletěla z Vulkánu, pojď dál."Zavedl jí do pokoje, kde se k nim připojila Vash a všichni usadili. Perrin se ujala slova. Bylo vidět, že se jí nemluví lehce.
"Před dvěma dny došlo ke vpádu neznámého vetřelce na Vulkán. Došlo k únosu Spocka."V pokoji se rozhostilo ticho. Spock se po svém návratu z Romulu usadil na své domovské planetě a stal se Picardovým blízkým přítelem. Sdíleli spolu vzpomínky na Sareka, se kterým Picard prošel hlubokým spojením myslí.
"Proboha a jak se to stalo ? Chci znát podrobnosti, důvody, vše co mi můžeš říct."
"Právě že se neví skoro nic a vyšetřování uvízlo na mrtvém bodě. Osobně si myslím, že to má co do činění s Romulany, Spockův rozchod s nimi nebyl zrovna v dobrém. Ale vládá nechce riskovat vztahy s jejich říší a mírovou smlouvu, takže žádný tým tam nepošle. Rozhodně ne na základě spekulací. Znáš to."Ano, opravdu to znal. Ze všech věcí, se kterými musel bojovat během své kariéry byla jednou z nejtěžších právě byrokracie.
"Jsi jediný člověk, se kterým se Spock v poslední době přátelil a chtěla jsem, abys to věděl. Nechci po Tobě, abys něco podnikal."
"Tak to ne, rozhodně tady nebudu sedět a vyčkávat, až legenda flotily a můj přítel zmizí definitivně ze světa. Vash, je mi líto, ale naše výročí musíme oslavit jindy."Když viděla energii a nadšení, které vyzařovalo z jeho očí jako už dlouho ne, bylo jasné, že nemá cenu mu vzdorovat. Za ta léta společného života se naučila, že pokud si Jean Luc Picard něco umane, nikdo mu to nevymluví.
"Je mi to jasné. Pokud ti snad můžu nějak pomoci, udělám co budeš chtít."
"Díky ti Vash, ale mě teď může pomoci jen jediný člověk.."

******

William Riker se procházel s Deannou po zahradě a vychutnával si čerstvý vzduch na Betazedu. Po návratu z pětileté mise, během které zastával post kapitána Enterprise se ujal plnit další ze svých představ. Jeho Imzadi dlouho neváhala nad nabídkou sňatku a brzo po narození jejich syna (který měl tu čest být počat a narozen právě na lodi, která byla po léta domovem jeho rodičů) se přestěhovali na její planetu. Po několika měsících se cítil celkem spokojený. S úsměvem si vzpomněl na dobu, kdy si mladý poručík Riker slíbil, že na žádné planetě nestráví déle, než 48 hodin.
Když se vrátili domů a chystali se ulehnout, vyrušil je hlas Rikerova terminálu.
"Volá Vás Jean Luc Picard ze Země."Will se podíval tázavě na svou ženu.
"Co se asi děje, Imzadi ? Nemluvil jsem s ním skoro půl roku."Deanna jen pokrčila rameny a tak než by dál přemýšlel, radši otevřel kanál. Na obrazovce se objevila tvář jeho bývalého velitele.
"Volám nevhod Wille ?"
"Ovšem že ne, rád Vás opět vidím. Jak se vede Vám a Vash ?
"Ted zrovna mám dost starostí. Zmizel velvyslanec Spock, došlo k únosu." Riker si uvědomil, jak moc se v poslední době Picard a Spock sblížili a v hlavě se mu rozezněl poplašný signál.
"To je mi líto, ale co já můžu udělat ? Už nejsem kapitánem Enterprise, skončil jsem výpravu před 6 měsíci. Teď dělám na Velvyslanectví Betazedu."
"Já vím, ale přesto. Stopy vedou k Romulanům a já vím, že tam Spock někde je. Můžeš se vrátit na Enterprise, máš stále velký vliv ve flotile. Dáme dohromady posádku. Najdeme ho. Prosím Wille, naposledy."
"Jean Lucu, i kdyby to šlo. Mám rodinu, jak sám víš."
"Ano, Deanna by přece letěla s Tebou a dítě vám někdo pohlídá."Po pár námitkách nakonec Riker souhlasil a Deanna také. Ukončili spojení a dali se do příprav.
"Wille, je tu ještě jedna věc. Myslím, že Ona z toho nebude nadšená." Když si uvědomil o co se jedná, pochopil Riker, že ta nejhorší bitva, kterou bude muset prodělat aby se mohl na misi vypravit nebude s admiralitou ani s prezidentem Federace. Bude to boj na domácí půdě.

Lwaxana Troi seděla v houpacím křesle a chovala svého vnuka. Byla dokonale šťastná, konečně dosáhla svého. Její maličká dostala rozum a přestala s tím bláznivým létáním po vesmíru. Vrátila se domů a vdala se. A hlavně, konečně splnila Lwaxaně její největší přání a udělala z ní babičku. Jen doufala, že Will Riker opravdu vydrží žít na planetě, jak slíbil. Miloval Deannu nade vše, to je jisté, ale ta tulácká vášeň u mužů nikdy nevymizí - obzvlášť, jedná-li se o vesmírné průzkumníky. Ale co, teď už tady zapustil kořeny a během půl roku se nezdálo, že by mu něco chybělo.
Kdyby měl Riker také vrozenou telepatii, určitě by si nezvolil ke svému příchodu právě tuto chvíli. Naneštěstí to udělal, čímž Lwaxanu vytrhl z jejího zamyšlení na téma, které právě chystal nakousnout. Vstoupil do pokoje se svou ženou v závěsu a hned u dveří spustil :
"Musíme si promluvit, odlétám z Betazedu."
"Mluv tišeji Williame, vzbudíš malého...totiž, COŽE jsi to říkal ?" Riker si nikdy na toto oslovení nezvykl, ale momentálně se tím odmítal zabývat a využil překvapení Lwaxany k přednesení své řeči. Věděl, že jakmile by zaváhal, nikdy už svého nedosáhne.
"Jak jsem řekl, musím odletět. Je to jen na chvíli, abych pomohl svému příteli. Jean Luc Picard mě potřebuje."
"Ale, ale to nemůžeš myslet vážně, že ne Williame, co tvoje žena a malý ?"
"Já poletím s ním, máti, a neboj se, do dvou týdnů jsme zpátky. A právě tě chceme poprosit, zda pohlídáš malého Andrewa. Neodcházeli bychom, kdyby to nebyla opravdu vážná situace. Znáš Picarda, nepožádal by o pomoc, kdyby to nebylo vážné." Co se poté odehrálo v pokoji domu Troiových není podstatné, ale nakonec oba Imzadi odletěli a nechali Lwaxanu, jak chodí po pokoji a šeptá k Andreowi v náručí : "Víš, miluju tvé rodiče stejně jako Tebe, ale někdy se chovají jako blázni..."

******

Hlavní vesmírný dok Hvězdné flotily bylo opravdu impozantní dílo. Tato mohutná základna ve tvaru houby se za léta své existence nesmazatelným písmem zapsala do historie Federace. Hluboko v jejích útrobách, kam se vešly desítky galaktických lodí se právě zhmotnila postava kdysi tak legendárního kapitána. Očekávali ho tam členi jeho bývalé posádky.
"Zdravím Tě Jean Lucu, vypadáš skvěle. Vidím, že pobyt na Zemi není tak špatný." Picard sestoupil z plošiny a přivítal se s přáteli.
"Díky Wille, není to tak zlé, i když hvězdám se to nevyrovná. A, poradkyně, vidím že jste stále tak krásná jako dřív. Je mi líto, že jsem Vás vytáhl z rodinného života, ale tohle bych sám nezvládl. Už na to začínám být trochu starý. Však se k vašemu synkovi brzo vrátíte."Troi se pousmála.
"Víte, Andrew nebyl ten, co by nějak protestoval proti našemu odletu. Měli jsme jiný problém."Nato se objevil úsměv i na Picardově zachmuřené tváři.
"Ach, jistě. To jsem měl vědět. Jestli je stále tak tvrdohlavá jako dřív.." Riker za něj dokončil větu.
"..nebylo to jednoduché, ale jak vidíte, dokázali jsme to. No, tak snad půjdeme. Čeká nás dlouhá cesta. Vím že jsme se mohli přenést rovnou na loď, nicméně.." Tentokrát ho pro změnu přerušil Jean-Luc.
"..návrat na Enterprise raketoplánem jako pravý kapitán jste si prostě nemohl nechat ujít. Je mi to jasné Wille, také jí rád znovu uvidím."Oba muži se usmáli a s Deannou v závěsu se vydali k přístavu raketoplánů.


Cesta k lodi proběhla hladce a za pár minut už vstoupili na palubu v hlavním hangáru. Tam je uvítal korvetní kapitán Dat, v současnosti zastávající funkci kapitána. Když se loď vrátila z mise pod velením Rikera, kde byl Dat prvním důstojníkem, byla umístěna do doku na generální prohlídku a případnou modernizaci. Android byl tedy zatím jen dočasným velitelem, dohlížel na opravy a zacvičoval novou posádku. Avšak až se Enterprise vydá na další výpravu, nic nebránilo tomu, aby Dat převzal velení natrvalo - vlastně vše nasvědčovalo tomu, že se to právě tak stane.
Po přivítání se všichni vydali na můstek a cestou Riker osvětlil Datovi situaci.
"A tak se vydáme k Vulkánu, kde začneme s naším "neoficiálním vyšetřováním ". Musí zde být stopy. Zažádal jsem si Enterprise na cvičný let, který bude trvat tři týdny. Máme tedy dost času. Nicméně chápu, že faktickým kapitánem jste už vy a tak i když jsem dočasně převzal loď, bylo by nefér vám to neříct. Jak jste pochopil, pravděpodobně se odchýlíme od letového plánu a možná i porušíme nějaké jiné předpisy."Picard se ujal slova.
"Tak Date, teď víte vše. Já jsem to celé spískal, protože Spock je můj přítel. Vaše pomoc by byla neocenitelná, ale je nám jasné, že vám ji nemůžeme za těchto okolností nařídit. Žádám vás tedy, ne prosím. Pomůžete nám ?"Dat po celou dobu jen tiše naslouchal a pak promluvil.
"Během doby, kdy jsem pod vámi sloužil, panové, jsem se mnoho naučil. Byli jste jedni z prvních, kdo se na mě dívali jako na osobu a dali mi možnost se rozvíjet, takže jsem se dostal až tam, kde jsem nyní - na místo, které jste vy oba kdysi zastávali. Už to je důvod, abych Vám splnil cokoli co půjde a oplatil Vám to. Čímž se dostávám k dalšímu. Naučil jsem se, že některé věci překračují předpisy i logiku." Pak se odmlčel a pousmál se svým nenapodobitelným způsobem.
"A navíc to udělám rád. Pro Spocka, pro Vás i pro sebe."Picard ho poplácal po ramenou a řekl.
"Date, vy jste opravdu skvělý člověk a je radost s vámi spolupracovat."
Na můstku panoval dobře organizovaný chaos. Členové posádky prováděli poslední úpravy před odletem a šéfinženýr Reginald Barclay se snažil seč mohl, aby měl všechno pod palcem. Koneckonců, nemůže přece zklamat , když se sem vrací tolik známých tváří. Přes svou roztěkanost to byl geniální technik a tak se mu vše povedlo řádně dokončit. Sice málem omdlel trémou, když se z turbovýtahu naráz vynořily tři největší osobnosti, jaké během svého života poznal, ale ovládl se a předpisově podal hlášení.
"Vítejte na palubě, Kapitáne Rikere, pane Picarde. Vše je připraveno k vyplutí." Víc toho ze sebe nedostal.
"Díky pane Barclay, vidím, že Enterprise je v dobrých rukou. Rád Vás zase vidím, ale měli bychom vyrazit."Inženýr jen kývl a odešel do strojovny. O několik minut později už loď majestátně opustila Dok a vydala se na svojí pouť.
"Dobrá Wille, náš první cíl je tedy Vulkán, pátrání musíme zahájit tam."
"Riker se usadil do velitelského křesla a po dlouhé době opět pronesl příkaz ke kormidlu. Ani si neuvědomil, jak mu to vše chybělo, když žil na planetě.
"Praporčíku, kurs ke 40 Eridani, warp 7. Trošku naší holku protáhneme." Enterprise se přikrčila a následně vystřelila vstříc hvězdám.

******

Spock se probudil v temné místnosti a jeho vnitřní smysl mu prozradil, že se už nenachází na Vulkánu. Jeho lidé mají vysoce vyvinutý orientační smysl a navíc on si tuhle planetu pamatoval až příliš dobře, v nedávné době tady inkognito žil. Romulus. Věděl, že podmínky jeho odchodu nebyly zrovna růžové a tak ho ani nepřekvapilo, že ho unesli. Pro zdejší vládu byl hledaným špionem, takže tato akce byla logickým opatřením. Za léta zkušeností se naučil, že není nutné potlačovat i své vnitřní emoce, takže mu nedělalo potíže, aby se cítil rozmrzelý. Pravdou bylo, že nečekal, že by se za ním odvážili až do nitra Federace, ale u Romulanů to měl předpokládat. Jediným faktem však zůstává, že nyní je tady, uvědomil si, a podle toho bude muset jednat. Zrovna když začal plánovat, co se dá za současné situace udělat, dveře jeho cely se otevřely. Spock vzhlédl a spatřil....stín z minulosti...

******

Jakmile Enterprise dorazila k Vulkánu, okamžitě byl zahájen rozsáhlý senzorický průzkum. Přestože romulanský únosce byl zajisté zkušený, nepočítal s někým, jako je Dat a jeho vědecké znalosti.
"Pane, zaznamenal jsem odraz warpové signatury."Hlásil android. "Je to už několik dní stará stopa, ale rozhodně to nebyla naše loď. Rozpad částic odpovídá použití motoru pod maskovací clonou."
"Výborně Date, to musí být ono. předpokládám, že míří přímo do neutrální zóny."Tentokrát se však Riker mýlil.
"Ne, pane, kurs je sice tím směrem, ale trajektorie rozhodně není přímá. Podle mých výpočtů vede oklikou nejméně přes dvacet různých systémů. Abychom však mohli určit přesný cíl letu na druhé straně zóny, budeme muset tuto dráhu kopírovat." Picard, sedící v křesle po Rikerově levici se zamyslel .
"To se mi nelíbí. Věděl, že ho dokážeme vysledovat a tak schválně proletěl přes různá místa, která pro nás nemusí být bezpečná. Date, jak dlouho budeme muset letět podle té stopy ?"
"Aby bylo možno přesně extrapolovat systém kde se pravděpodobně nachází Pan Spock, budou to 2, 3 hodiny a proletíme přes pět nezmapovaných sektorů. Musíme vlastně hranici obletět."Riker si zachmuřeně prohrábl vousy.
"No, to bude nádhera. tak jdeme kroužit. Kormidlo, nastavte kurs a rychlost podle údajů pana Data. Vpřed."

"Kapitánův deník, hvězdný čas 59703,98. Po dvou hodinách honby za únoscem byla naše loď donucena zastavit se v sektoru Auriges za účelem modulace štítů. Budeme totiž prolétat v těsné blízkosti binárního pulsaru, který velmi silně vyzařuje tetryonové částice. S uspokojením můžu zaznamenat, že Enterprise i její posádka pracuje i po letech výborně. Osobní deník, dodatek. Velmi mě potěšilo, že jsem opět mohl stanout na palubě jako kapitán, i když pouze dočasně. Zdá se, že i Deanna je ráda zpět na místě, kde jsme spolu strávili tak velkou část života. Přestože se to Lwaxaně nebude líbit, láká mě představa zůstat tady ještě na nějakou dobu poté, co se tento incident vyřeší."Když dokončil záznam, dal si Riker nohy na stůl a sáhl po knize. Už věděl, proč si Jean Luc vždycky tak chránil pracovnu jako svou svatyni. V období, kdy velel Enterprise si osvojil mnohé návyky bývalého velitele a členové posádky to respektovali. Nikdo mu bez důležitého důvodu nevstupoval na tento ostrůvek soukromí. Usmál se a natáhl se pro šálek čínského čaje (přes všechny věci, které od Picarda převzal mu nikdy nezachutnal Earl Grey). Pohyb však nedokončil. Zabránily mu v tom siréna červeného poplachu a prudký otřes paluby. Ihned se vyřítil na můstek.
"Hlášení !"Vykřikl Riker a vpadl do svého křesla Paluba se znova zachvěla a z několika panelů se zajiskřilo.
"Znenadání se zde vynořila neznámá loď a spustila palbu. Naše štíty se zrovna reprogramují, takže nejsou funkční. Vážné poškození sekundárního trupu, proražení na třech palubách."Datův klidný hlas byl v ostrém kontrastu s blekotáním šéfinženýra Barclayho přes interkom.
"Zde strojovna, kapitáne. Máme tu poškození motorů a vybuchly plazmové chladiče. Můžu Vám dát phasery na nízký výkon, bez chlazení by se jinak roztavil zdroj. Štíty stále mimo provoz."Další náraz shodil většinu členů posádky z jejich stanovišť. Kapitán se doplazil ke komunikacím a otevřel spojení.
"Tady je William Riker, napadli jste loď Spojené federace planet. Identifikujte se a okamžitě přestaňte s útokem! "Nato se na z reproduktoru ozval zvučný hlas nepřítele.
"Veliteli, zde je Jir Komak z lodi Maquester. Narušili jste hranice výsostného území Kreamanů. Máte deset minut nato, abyste se vzdali i s lodí. konec přenosu."
Na můstku se rozhostilo ticho, na znovu zprovozněné obrazovce byla vidět hrozivý mimozemský křižník. Když se všichni znova dostali na své pozice, Riker si vyžádal přehled situace.
"Date, co víme o Kreamanech? Navázali jsme už s nimi někdy kontakty ?" Android trhl hlavou svým typickým způsobem, jak procházel své databanky.
"Hledám. Kreamanové. Rasa pocházející z neznámé planety. Nemají žádnou stálou říši. Podle jejich zvyků považují za své území sektor, v němž je zrovna jejich loď. Pokud se k nim nikdo nepřiblíží, nevyvolávají spory, ale přílet na jejich místo je považován za akt agrese. Může být prominut pouze tehdy, dopustí-li se jej nějaká velmi vlivná osoba, kterou znají a respektují."Dat prohlédl další informace a když je zpracoval, pokusil se o úsměv.
"Myslím, že máme neuvěřitelné štěstí, kapitáne. Podle záznamů byl kontakt s nimi proveden za velmi příznivých okolností. Naše loď je tehdy zachránila před útokem Romulanů. Jednalo se o USS Stargazer pod velením kapitána Picarda." Nato se rozjasnila i Rikerova tvář.
"Tak přece jen máme naději."Stisknul interkom a spojil se s kajutou pro VIP.
"Jean Lucu, promiň že ruším, ale potřebujeme Tě."

Než uplynulo deset minut, Jean Luc Picard už stál na můstku. Oholil si vous a navlékl uniformu, aby udělal na Kreeamany co největší dojem. Vypadal jako před lety. Nešlo jen o fyzický zjev, bylo to, jako by se znova probral k životu. Svižným krokem přistoupil k hlavní obrazovce.
"Otevřít volací frekvenci."Objevil se velitel Komak a ve tváři se mu zračilo mírné pohrdání. Jakmile však spatřil impozantní postavu uprostřed můstku lodi Federace, mírně ustoupil ze záběru kamery a výraz mu přešel do hluboké úcty. Jean Luc chvilku počkal a pak pronesl větu, která vyšla z jeho úst naposledy před lety a jejíž slova mu zněla neuvěřitelně krásně.
"Tady je kapitán Picard z hvězdné lodi Enterprise. Napadli jste mě mou loď přestože mám stejné nároky na vesmír jako vy. Stáhněte se, opusťte toto místo a prominu Vám." Riker nevěřil, že by něco takového mohlo zabrat i kdyby je poprosil. Když jim Jean Luc panovačným tónem nařídil ústup, myslel si, že tak podepsal rozsudek smrti pro sebe i posádku. O to větší překvapení mu přineslo, že mimozemský velitel se pokorně uklonil a řekl.
"Moc se Vám omlouvám, kapitáne Picarde. Vaše jméno koluje v našich dějinách a kdybych věděl, že jste to vy, nikdy bych nevystřelil. Samozřejmě opustíme tento prostor, jak je vaším přáním."Picard se usadil do křesla a nasadil svůj pedantský tón.
"No , dobrá, pro tentokrát promíjím, ale ať Vás už nikdy nenapadne pouštět se do křížku s lodí, která nese jméno Enterprise.
"Díky, vaše šlechetnost je taková, jak se píše v bájích. Stvořitel ať chrání vaši duši."
Nato se mohutné plavidlo obrátilo a warpovou rychlostí se vzdálilo. Will na to stále zíral s otevřenou pusou.
"Teda, vidím, že stále mám na Vás co dohánět. Můžu vědět, jak se Vám to podařilo ?"Jean Luc se pousmál.
"Víte, jedničko, některé věci si kapitán musí nechat pro sebe."


Enterprise byla volná, ale její stav byl zoufalý. Riker přijímal hlášení o škodách, která přicházela z celé lodi. Po zvládnutí toho nejhoršího byla svolána porada v konferenčním sále.
"Pane Barclay, za jak dlouho můžeme letět ?"Otázal se Picard, který zaujímal čestné místo v čele stolu. Šéfinženýr byl ještě o odstín bledší než obvykle a vůbec vypadal dost unaveně. Opravovat loď jen se cvičnou posádkou na palubě není lehký výkon.
"No pane, motory už jsou celkem v pořádku, ale struktura trupu je dost narušená. Použili na nás nějakou širokospektrální zbraň. Pohon bude k dispozici do hodiny, ale maximální rychlostí warp 4, jinak se rozpadneme."Nato si vzal slovo Riker.
"To nevadí, stejně už jsme u hranic a s Enterprise za ně nemůžeme. Date, určil jste už přesné místo kam letěl ten únosce ?"Dat se postavil k obrazovce v rohu místnosti, na které byla zobrazena mapa sektoru.
"Ačkoli byla jeho cesta dost matoucí, po prozkoumání všech alternativ je jasné, že cílem byl přímo Romulus."To vyvolalo chvilku ticha.
"Je to rozhodně překvapující."řekl nakonec Picard.
"Ale logiku to má. Věděli, že si budeme myslet, že Spocka ukryjí na nějaké tajné planetě. Kdo by čekal, že ho vezmou na domovskou planetu."To už se ale Riker ujal plánování akce.
"Asi tři světelné roky odsud je kolonie Grewora II. Je známá jako jedno z doupat pochybných obchodníků, pašeráků a jiných existencí. Tam určitě najdeme někoho, kdo nás dopraví na Romulus. Letět tam s lodí flotily by nebylo moc nenápadné, vezmeme si člun. Musíme jít v civilu a mnoho lidí by vyvolalo zbytečnou pozornost. Výpravu povedu já. Date, vy už jste tam byl, vaše pomoc bude neocenitelná. A Redgi, vím, bez Vás se teďka Enterprise neobejde, ale můžete postrádat nějakého ze svých lidí ? Je totiž dost možné, že naše cesta zpět bude nějakou "vypůjčenou"lodí a hodil by se nám odborník na hnací systémy."Barclay si v duchu probral seznam svého personálu.
"Můžu s vámi poslat poručíka Taurika. Vyzná se v cizí technologii a na Romulu jakožto Vulkánec nebude tak nápadný."
"Výborně, jestli nejsou žádné dotazy, sejdeme se za čtvrt hodiny v hlavním hangáru. Jean Lucu, budu mít dobrý pocit, když se postaráš o Enterprise a posádku, zatímco budu pryč."Picard se cítil ve své kůži, jako za starých časů.
"Zajisté Wille. A hodně štěstí, budete ho potřebovat."

******

V cele o mnoho světelných let dál nemohl Spock vyjít z údivu. "Comander Charvanek! Neuvěřitelné, nečekal jsem že Vás ještě někdy uvidím.Už je tomu skoro sto let."
Ano, opravdu to byla známá velitelka romulanského křižníku, která se do Spocka zamilovala při jejich tajné misi v neutrální zóně. Bylo to ještě pod velením kapitána Kirka na originální Enterprise. Tenkrát jí ale musel zradit v zájmu Federace, a ačkoli by to nikdy nepřiznal veřejně, opravdu toho litoval. A teď se s ní znovu setkává. Uplynulo mnoho času, ale stejně jako Vulkánci i Romulané se dožívali vysokého věku, takže se zase tolik nezměnila. A pro Spocka najednou byla stejně přitažlivá jako dřív. Její stříbrné vlasy velmi příjemně dokreslovaly rysy obličeje a oči jí zářily tou oříškovou hnědí.
"Ano Spocku, jsem ráda že si na mě stále pamatuješ. Uplynulo staletí ale některé věci se nemění. Jsi stále ten stejný chladnokrevný logik a děsně sexy chlap."
Lichotila mu a on by rád v tomto duchu pokračoval. Vzhledem ke svému nynějšímu postavení ale musel svoje osobní city prozatím odložit.
"Proč jsem tady ? Ne, nemusíte nic říkat, Romulanská vláda se mi chce pomstít za mé rozbroje. Chápu, nicméně co s tím máte společného vy ?"
"Máš pravdu Spocku, vláda je proti Tobě vysazená. Svou snahou o znovusjednocení jsi Romulus přivedl skoro na pokraj občanské války. Je zde silné hnutí podporující Tvou filosofii, ale oficiální vláda a především Tal Shiar je ostře proti. Jejich nápadem bylo unést Tě a veřejně popravit, čímž utlumí ostatní vzbouřence od dalšího jednání. To ty jsi jim dodával odvahu."
Starý Vulkánec posmutněl, ne kvůli sobě, ale pro špatnou situaci Romulanského lidu. Jen doufal, že není tak důležitý jak se mu snaží namluvit a že se hnutí obejde dále i bez něj.
"Musím připustit, že plán to byl dobrý. Asi už nemám moc možností."
"No, pokud vím, sám jsi přece říkával že vždy existují jisté možnosti. A obzvlášť teď. Protože ti chci pomoci utéct, oni tě nedostanou."
"Ale proč bys to udělala ? Nevidím v tomto jednání pražádnou logiku."
"Některé věci logiku překračují, Spocku. Jsem tu, protože Tě stále miluji. A taky Tě obdivuji, to, že chceš přivést naše národy opět dohromady. Ale to si řekneme později. Dostala jsem se až sem, protože stále pracuji pro Tal Shiar. Brzy však zjistí, že jsem je zradila."
"Ty nejsi ve spojení s hnutím ? Tohle všechno je na vlastní pěst ?"
"Přesně tak, sice jsem už dlouho věděla, že filosofie naší vlády není správná, ale do Tvého objevení zde jsem byla stále loajální a na nějaké spojení s vzbouřenci jsem neměla ani pomyšlení."
"To je fascinující. Jsem samozřejmě velmi rád že Tě mám na své straně. Chtěl bych ti toho říci spoustu, ale ne teď a tady. Přeci jenom máme trochu naspěch a..."
Jeho řeč přerušilo náhle otevření dveří a dovnitř vtrhli dva strážní. Každý namířil svůj disruptor na jednoho ze spiklenců. Za nimi do místnosti vstoupila majestátní postava s insigniemi Tal Shiaru.
"Ale ale, kohopak to tady máme. Mohla jsem tušit že Vás tady najdu, velitelko."
"Generalisima Sela! Ale jak jste se o tomhle všem dozvěděla ?"Na tváři nově příchozí se objevilo pohrdání.
"Nebylo to zase tak těžké. Viděla jsem váš výraz, když jsme sem tady toho vlekli a tak mě napadlo podívat se do vašeho spisu. Bylo by zajímavé si poslechnout, jaké techtle mechtle jste vy dva spolu kdysi měli, ale teď na to bohužel nebudeme mít čas. Stráže, prohledejte je !"Spock neměl jinou možnost než sledovat, jak se jemu i Charvanek opět hroutí společná budoucnost.
"Tohle nikam nepovede, Selo. Moje smrt nijak neovlivní touhu vašich lidí po nalezení řádu a spojení s Vulkánci. Už před lety jste se pokoušela to zvrátit, pokud si pamatuji tak neúspěšně."
"Ano, tenkrát možná. Ale teď to bude jiné."
"Obávám se že se mýlíte. Ani tentokrát váš plán nebude úspěšný. Pan Spock, jak vidíte, má dobré přátelé."
"Cože ?!!"
Sela se otočila a uviděla za sebou tři muže v civilních oblecích a s phasery v rukou. Jedním z nich byl ten android, kterého přímo nesnášela, jelikož už podruhé pronikl až sem pro záchranu Spocka. Kdyby nevěděla, že není schopen emocí, myslela by, že se jí přímo vysmívá do obličeje.
"Buďte tak laskaví a odložte zbraně, zdá se že momentální výhoda je naše." To promluvil další ze skupiny, tentokrát vousatý muž, kterého si pamatovala jako Picardova prvního důstojníka. Takže zase ta zatracená chátra z Enterprise ! Sela přímo zuřila. Snad to je nějaké prokletí za to, že její matka byla členkou jejich posádky, ale zdá se, že tito lidé jí stále budou křížit plány. No, prozatím musela uznat, že opět prohrála. Prozatím.

******

Taurik dorazil do hangáru raketolpánů, kde už čekali Riker a Dat, oba také v romulanských hábitech a se špičatýma ušima i obočím. Lidé takhle vypadají dost komicky, pomyslel si, když zdravil Kapitána a nastupoval do člunu. Každopádně, tahle mise bude rozhodně zajímavá a konečně bude mít tu čest seznámit se s velvyslancem Spockem. Byl teď rád, že odmítl místo šéfinženýra na lodi Fierliss a zůstal na Enterprise. Koneckonců je to přece jen legenda flotily, i když v poslední době jen trčela v doku. Teď se ale události začali opět pořádně rozbíhat, když se na loď vrátila velká část originální posádky.
"Tauriku, připravte se k odletu, vyrážíme."Přerušil jeho myšlenky Kapitán Riker.
"Ano pane, startovací postup zahájen. Vrata hangáru otevřena, dráha volná."
"Tak to spusťte, kurs kolonie Grewora, maximální rychlost."Zkušené prsty se rozběhly po konzolách, raketoplán ladně vyplul a vzdálil se od Enterprise. Taurik měl rád raketoplány a patřil mezi skvělé piloty už na akademii. Inženýra dělal z části proto, aby je mohl opravovat a starat se o ně. Ačkoli to bylo nelogické, vybudoval si k některým člunům osobní vztah. Byly jako ta zvířata co na nich tak rádi jezdí na Zemi, koně.
"Kurs nastaven, doba letu plnou rychlostí bude tři hodiny patnáct minut."
Během té doby se nestalo nic mimořádného a tak posádka přesně načas přistála na hlavním kosmodromu kolonie. Po malé obhlídce se vydali na nejpravděpodobnější místo výskytu obchodníků, pilotů a obdobných lidí.

V baru "U Emzáka"bylo narváno a vzduch byl plný pachů od nejrůznějšího kuřiva a alkoholu. Když Riker a ostatní vstoupili, téměř nikdo je nezaregistroval. Barman měl příliš práce a zákazníci byli pohrouženi do svých obvyklých činností na hranici legality. Datův ostrý zrak brzo zaregistroval osaměle sedícího Iridiánského pilota a tak se k němu celá skupinka přesunula. Riker zahájil vyjednávání.
"Zdravím Vás, můžu si přisednout ?"Snažil se překřičet hlasitou hudbu, která k jeho oblíbenému Jazzu měla hodně daleko.
"Pro mě za mě, místo tady je. Co chcete ?"
"Hledám dopravu na Romulus pro mě a mé dva partnery. Jsme obchodníci a máme tam, no, jak bych to řekl, máme tam něco na práci."Iridiánec se zašklebil, tyhle obchody znal.
"Noo, já náhodou mám povolení pro lety do neutrální zóny, občas jim pár věcí vozím. Mám přístup i na Romulus. A čím jako zaplatíte ?"
"Dám Vám dvacet tisíc kreditů, klidně v hotovosti."Nato si Pilot jen odfrkl.
"Pche, kredity. Ty jsou mi na nic, nemám zájem se zdržovat v prostoru Federace. Hele, nejste vy náhodou od flotily že ne ? Já jsem čistej, moje kšefty jsou v pořádku." Asi to nebylo tak docela pravda, ale Rikerovi to bylo celkem jedno. Nepřišel aby zatýkal pašeráky.
"Možná jo, ale to teď není důležité, důležitá je naše doprava. Co tedy chcete za tu cestu ?"
"No, a čím jste se dostali sem ?"
"Máme člun třídy 9, jestli chcete, může být Váš."Řekl mu protože tušil, že k něčemu takovému dojde.
"Dobře, to by šlo. Ten člun beru, přijďte za hodinu k portu 87 na hlavním koridoru."
Nato skupinka odešla aby připravila svoje plavidlo k předání do rukou nového majitele. Ve stanovenou dobu už všichni čekali před vchodem k portu 87 a po pár minutách dorazil jejich dopravce.
"Výborně, stroj je přesně tam, kde jste udali. Tak račte pánové za mnou, vydáme se na cestu."Nato vykročil do hangáru a výsadek ho následoval. Uvnitř stála stará nákladní loď zibaliánského typu. Dat si jí prohlížel se zájmem, zatímco Taurik se i přes svou vulkánskou výchovu tvářil vyloženě znechuceně.
"Vždyť je to vrak, v tomhle že poletíme za hranice, to se ani nezvedne ze země."
"Klídek přítelíčku, možná nevypadá nijak valně, ale už jsem s ní proletěl skoro celou galaxii. V některých ohledech možná překoná i ty kocábky z Federace."Rýpl si Iridianec a podle Taurikova pohledu poznal, že se trefil do černého. Dále už proběhlo vše bez komentářů a všichni nastoupili do lodě. Ta se přes Taurikovy pochyby vznesla a za chvíli byla na orbitě planety. Po komunikací s letovou kontrolou už nic nebránilo vletu do neutrální zóny. Cesta proběhla bez komplikací až na poměrně nepohodlné ubytování na palubě, nicméně účelu bylo dosaženo a za pár hodin už Riker a spol. vystoupili na Romulanském nákladním kosmodromu. Rozloučili se s obchodníkem, nasadili kápě začali s rekognoskací terénu.
"Date, znáte tuto část města ?"
"Android se chvíli rozhlížel a porovnával okolí se svými záznamy pořízenými skoro před dvaceti lety.
"Ano pane, vím kde jsme. A také tuším, kde asi vězní velvyslance Spocka. Jediná schůdná cesta je kanalizační šachtou. Následujte mě."Skupinka vyrazila hlavní třídou a postupně se pod Datovým velením dostávali do méně obydlených částí. Taurik se fascinovaně rozhlížel po světě obývaném lidmi, kteří byli tak podobní jeho vlastním. V jedné ze zastrčených uliček se Dat sehnul a otevřel poklop na zaprášeném chodníku.
"Tady vstoupíme do podzemí, kde se napojíme na sklepy velení Tal Shiaru. Orientace nebude problém, mám i plány věznice."Pod Rikerovou kapucí se objevil úsměv.
"Ani se nebudu ptát, kde jste k nim přišel. No, tak jdeme do toho. Sice to moc nevoní, ale nemáme asi na výběr. Takže posádko, ponořit !"S tímto vskočil do šachty a ostatní ho následovali. Taurik zabouchl poklop a všichni se vydali podél stoky. Riker si řekl, že pokud možno tuto část cesty do lodního deníku psát nebude. Přece jen i kapitán by měl mít jistou důstojnost. Když za sebou zavřeli dveře oddělující Tal Shiar od kanálů, všichni včetně Data si znatelně oddychli.
"Takže Date, díky vaší skvělé paměti jsme tu. V centru romulanské tajné služby a hledáme jednoho Vulkánce. Jak vyřešíme tento nepatrný problém ?"
"To je jednoduché. Napojím se na jejich počítačový systém a zjistím číslo jeho cely. Pak už by to neměl být problém. Poručíku, můžete mi pomoct s rekalibrací trikordéru na romulanský systém ?"
"Jistě pane, jdeme na to."Oba se pustili do práce a Riker mohl jen přihlížet a obdivovat se rychlosti, s jakou se nabourávají do zdejší sítě. Po pár minutách byli soubory o vězních konečně přístupné a Dat podal hlášení.
"Pane, mám dobrou a špatnou zprávu, kterou chcete jako první ?"
"Tu dobrou."
"Tak tedy, lokalizoval jsem polohu Spockovy cely a je jen pár podlaží odsud. Ta špatná zpráva je, že náš zásah do systému bude asi brzo odhalen. Máme sotva pár minut do vyhlášení poplachu."Kapitán se dlouho nezdržoval.
"Tak tedy na co ještě čekáme, odjistit zbraně a jdeme na to. Nechť štěstí přeje bláhovým !"
Snad měli opravdu trochu štěstí, snad to bylo něco jiného, ale ti jediní dva strážní, které potkali po cestě, neměli dost času na jakékoli jednání. Za chvíli se octli u dveří hledané místnosti, které byly kupodivu otevřené. Výsadek okamžitě namířil zbraně na lidi uvnitř. K jejich překvapení zde byla kromě dvou strážných a Spocka také jejich stará známá, generalisima Sela. Spock se držel za ruku s jakousi starší Romulankou a vypadalo to, že ti dva už se znají opravdu dlouho. Po krátké výměně názorů byla Sela i její eskorta odzbrojena a zamčena ve Spockově dosavadním "bydlišti", zatímco osvobozený Velvyslanec seznamoval své zachránce se situací.
"Pánové, děkuji Vám za včasný zásah a dovolte abych Vám představil comandera Charvanek, mojí starou....přítelkyni. Pokusila se mě odsud dostat, avšak Sela byla rychlejší. A vidím, že je zde i pan Dat. Rád Vás opět vidím, to už je podruhé, co mi pomáháte zde, na Romulu. Galaxie vůbec není tak velká, jak někteří říkají."
"I mě moc těší, rozhovory s vámi pro mne byli vždy neocenitelné a..."
"Date, tohle si povíte potom, teď nemáme moc času. Musíme se odsud dostat."Přerušil jejich zdvořilůstky Riker, který se vzpamatoval z toho náhlého sledu událostí.
"Madam Charvanek, asi to tady znáte nejlépe, jaká je nejlepší cesta odsud ?"
"Pět pater nad námi je hlavní hangár. Kromě našich raketoplánů je tam i stará výzkumná loď vulkánského typu, třída T´Plana Hath, jestli si to dobře pamatuji."Spock i Taurik jediní pochopili o co se jedná. Ambasador promluvil první.
"Znám tu loď, můj praděd s podobnou provedl první kontakt s pozemšťany. Trilaterální symetrie, maximální nosnost 10 lidí.Jestli jí někdo dokážete řídit, bylo by to asi lepší řešení než si vzít jednu z našich lodí."Taurik se neubránil mírnému úsměvu.
"Jestli jí dokážeme řídit ? Ale samozřejmě, od toho jsem přece tady. Jdeme na to!"Spock, který byl rád že tady má dalšího krajana jen pozvedl obočí.
"Výborně, cesta vulkánskou lodí bude mnohokrát výhodnější."
"A proč, smím-li se zeptat ?"Otázal se Riker, který byl jako jediný zjevně mimo mísu. Dat ho však rychle poučil.
"Pane, vyřeší nám to jisté problémy při přechodu hranic. Uvidíte sám." No to je skvělé, pomyslel si Will pro sebe, když už i android je takhle skoupý na slovo. Asi se budu muset nechat překvapit. To už se ale vydali na cestu a během pár minut už stáli přede dveřmi do hangáru. Uvnitř byla vidět Vulkánská loď, která stála osaměle v temném koutě rozlehlé místnosti. A taky tři strážní, kteří procházeli a kontrolovali celý prostor. Díky velkému množství strojů uvnitř bylo zhola nemožné je oba zasáhnout phaserem napoprvé, aby nevyhlásili poplach.
"Mám nápad, pane."Ozval se Dat a začal všem vysvětlovat svůj plán na obsazení lodi. Jakmile vše dořekl, tým se rozdělil a Riker a Charvanek se začali plížit podél trupu jednoho z plavidel. Když se dostali až na druhou stranu a vojáci byli mezi nimi a výsadkem u dveří, Riker simuloval klopýtnutí a vrazil do jednoho z barelů stojících v řadě. Strážní se otočili a okamžitě vytasili zbraně.
"Stůjte kde jste, jeden pohyb a je po Vás!!"Oba dva poslušně strnuli na svých místech a nechali eskortu aby se přiblížila. Dat a ostatní se mezitím tiše přemístili až k místu dění.
"Výborně a teď se pomalu postavte! Skvělý úlovek že pánové, Generalisima bude mít radost až..."Větu nedokončil, protože on i jeho společníci se tiše složili na podlahu pod účinkem tria vulkánských nervových stisků.
"Tenhleten váš trik by se mi občas hodil."Pochvaloval si kapitán jejich práci. Spock se tomu v duchu pousmál. Ano, to nejste jediný, Rikere. Svého bývalého kapitána jsem se to snažil naučit mnohokrát.
Všichni nastoupili do lodi a Taurik se Spockovou asistencí uvedl do chodu základní systémy. Vnitřní prostory byly na lidská měřítka dost podivné a poněkud stísněné, ale ti dva se zde cítili jako doma.
"Vše je připraveno k odletu, pane."Hlásil Taurik a jeho prsty se míhaly po starých konzolách, na které i Dat koukal s nepochopením. Jen málokdo ovládá starou Vulkánskou technologii.
"Tak do toho, jedeme domů!"
Zamykací svorky zaduněly a zasunuly se. Plavidlo se pomalu vzneslo a vedeno zkušenou rukou vlétlo do atmosféry. Tam nabralo kurs k hranicím Federace a přešlo na warp.
"Jestli tohle čtu správně, tak maximální rychlostí přeletíme neutrální zónu za 7,4 hodiny."Ozval se Dat ze stanoviště senzorů.
"Tak dlouho ?"
"Ano pane, je to loď staré konstrukce. A kapitáne, stále ještě mám spojení s Romulanskou počítačovou sítí. Už se dozvěděli o našem úniku a pravděpodobně brzy zjistí naše souřadnice. Měli bychom tedy očekávat jejich společnost."
"Dobrá. Můžeme odtud vyslat zprávu na Enterprise ?"Tázal se hned Riker.
"Komunikační systém není zcela kompatibilní a tak z naší strany není možné otevřít spojení. Můžeme ovšem vyslat signál například v binárním kódu a myslím, že poznají o co se jedná."
"Výborně pane Date proveďte. Musíme doufat že to zachytí včas."

******

Jean Luc Picard seděl v kapitánském křesle a cítil se v něm nadmíru pohodlně. Ano, opravdu se vrátil domů, alespoň na chvíli. Na můstku kolem probíhala horečná aktivita, přesně jak si to pamatoval.
"Pane, mám tady jakýsi signál vycházející z neutrální zóny."Hlásil mu poručík Martinson z taktického stanoviště.
"Je to jakýsi pravidelný algoritmus, ale nevím, co přesně má znamenat."
"Přepněte to ke mě na monitor!"Přikázal ihned Picard a už začal studovat tu transmisi.
"Ale, to je přece...to musí být zpráva od Rikera a ostatních. Prastarý kód, který už skoro nikdo nezná. Je tady i určení polohy, letí ke hranicím v nějakém vulkánském plavidle. Musíme za nimi, než je chytí Romulané! Pane Barclay, je už loď v plném provozu ?"Inženýr přistoupil k velitelskému křeslu.
"Ano pane, pohon i vše ostatní je v pořádku. Ale, při vší úctě, pane..vy..vy nemáte oprávnění zavést loď do neutrální zóny. To je proti předpisům a jako civilní osoba nesmíte, nesmíte..."
"Redgi.."přerušil blekotajícího Barclayho Picard.
"Redgi, uklidněte se. Tady jde přece o naše lidi. Možná jsem už starý a vyšel jsem z toho, ale nejsem senilní. A vím že jim musíme pomoct, ať předpisy říkají co chtějí. No tak, stojíte při mě ?"
Redg Barclay byl možná trochu popleta a zmatkář, ale rozhodně taky fajn spolehlivý chlap a své přátelé by zradit nedokázal.
"Samozřejmě, promiňte mi...kapitáne."
"Výborně chlapče. Červený poplach, všichni na bojová místa! Kurs neutrální zóna, maximální rychlost!"Enterprise udělala obrátku a vyrazila jako šipka za svým cílem.

******

Vulkánskou lodí otřásl další zásah a ve velícím centru došlo k explozi jedné z konzol.
"Zadní štíty na 40 procentech, ještě pár zásahů a je po nás !"snažil se Dat podat hlášení přes všeobecný zmatek na palubě.
"Tauriku, zkuste úhybné manévry, cokoli co je trochu zdrží."Pronásledovaný Lander uhýbal dalším střelám z rychle se přibližujícího D´Deridexu ale bylo jasné, že nemá mnoho šancí. Když už byla zkáza téměř neodvratná, do sektoru se náhle s mohutným třeskem vřítilo další plavidlo.
"Pane, to je Enterprise! Přiletěli pro nás!"A opravdu. Její stříbřitý trup se prohnal kolem a ochránil menší loď svými štíty. Picard hrdě seděl v kapitánském křesle a řídil celou operaci.
"Zavolejte mi tu romulanskou loď!"Na obrazovce se zjevil můstek D´Deridexu i s jeho vůdkyní.
"Selo, to jsem mohl čekat že za tím jste zase vy. Po všech těch letech žádná změna."
"Stejně jako vy Picarde, jste stále ten stejný potížista co strká nos do cizích věcí."
"Tohle nehodlám poslouchat. Pronásledujete loď členské planety Federace, proč ?"Teď došlo na slova Spocka ohledně výhody letu ve Vulkánském plavidle. Kdyby Sela řekla, že jde o jejich loď, kterou ukradli teroristé, musela by i přiznat, jak k té lodi přišli. A jak ambasador předpokládal, nebyl to žádný čistý obchod. A byly tu i další faktory. Takže jí nezbývalo, než opět přiznat porážku.
"No, ehm, ta loď narušila naše hranice. Pravda, ta střelba bylo trochu unáhlené rozhodnutí, ale oni taky udělali chybu. Tak tento incident smažme a skončíme to zde."Picard něco takového očekával a tak souhlasil. Vzal Rikerovu lodičku do vleku a vrátil se zpět na území Federace.

******

Po ukončení napjaté situace se celá hlavní posádka i úspěšný záchranný tým shromáždil na můstku. Enterprise poklidně plula směrem k vesmírnému doku na orbitě Země. Picard stále v uniformě seděl v centrálním křesle a zdálo se, že i Riker je spokojen, když může mít své staré místo po jeho boku. Vpředu u zábradlí držel Spock comandera Charvanek za ruku a oba byli po letech opravdu šťastní.
"No Rikere, musím říci, že to byl skvělý pocit vrátit se opět sem, do vesmíru. Děkuju Vám."
"Ano pane, stejně tak i pro mne a jestli ještě trochu poznám co si myslíš, Imzadi, tak i Tobě to udělalo dobře."Deanna se jen pousmála a lépe se uvelebila na jeho klíně.
"Když už jsme u díků, ten, kdo by měl být hlavně vděčný jsem tady já." Přidal se Spock.
"Nejen že jste mě dostali ze spárů zajetí, ale opět jsem našel jednu výjimečnou ženu. Shledávám, že je velmi uspokojující vědět, že se vždy budu moci spolehnout na kapitána lodi jménem Enterprise."Jeho nová partnerka jen kývla na souhlas a pak mu něco pošeptala do ucha.
"Ach ano, ještě jedna věc. Chtěli jsme Vás požádat, zda si můžeme nechat tu starou Vulkánskou loď, řekněme pro vlastní účely."Žádné námitky nebyly a tak promluvil Barclay.
"Nutné opravy můžete udělat tady v našem hangáru, dám Vám na to nějakého inženýra."Na to Taurik zvedl hlavu od své konzole.
"Dovolte mi abych to udělal já, pane. Rád bych si jí ještě prohlédl a bude mi ctí pomáhat legendě flotily."
"Ale jistě Tauriku, nevidím důvod proč ne. Můžete se do toho pustit hned."Vulkánec odešel do turbovýtahu, kam ho po rozloučení následovali i oba zachránění. Jean Luc se zvedl z křesla a uvolnil ho tak svému bývalému zástupci.
"Tak, já se jdu vrátit na Zem, díky za vše a mnoho štěstí v životě." Jakmile odešel i on, Riker opět převzal velení. Za pár hodin byly dokončeny i poslední opravy.
"Tak, a i my se asi vrátíme, jinak nás Lwaxana přerazí."Deanna se k němu ještě přitulila a špitla mu : "Může počkat. No tak Willie, užijme si ještě trochu z té cesty."Tomuhle se odolávalo těžko a Riker ani nechtěl.
"Tak tedy, kurs někam do vesmíru. Ještě se trochu provětráme. Vpřed !"

******

Jean Luc seděl u dalekohledu a pomalu otáčel s jednotlivými ovladači. Lidé v dávných dobách věděli, jak pozorovat hvězdy, říkal si, když nastavoval úhel jednotlivých čoček. Venku okolo se rozprostírala černočerná noc. Restaurovaná hvězdárna, kterou dostal od Vash jako dárek k výročí, stála na vrcholku menšího kopce a daleko od velkých měst, takže nic nerušilo jeho výhled. Zahleděl se pozorněji do přístroje a sledoval oblohu. Mezi jednotlivými souhvězdími zaznamenal, jak se jeden ze zářivých bodů pohnul a se zábleskem zmizel. Zajisté loď, která přešla do warpu. A Jean Luc nějakým způsobem tušil, že to byla právě Enterprise.
"Šťastnou cestu a vraťte se v pořádku !"Pronesl ještě a dvěma prsty symbolicky zasalutoval. Ať odletěla kamkoli, duchem bude stále s ní.

© 2001 Sokar