Enterprise prozkoumávala planetu Beta III, kde před sto lety zmizela loď Archon. Sulu s poručíkem O'Nealem byli přeneseni na povrch, aby našli stopy po ztracené lodi.

Sulu a O'Neil byli pronásledováni bytostmi zahalenými v kutnách, které se pomalu blížili. Sulu zakřičel na O'Neila. "Musíme běžet dál. Tak pojď. Stávej."
O' Neil to vzdával. "Nemá to smysl. Jsou všude".
Sulu se ho snažil přesvědčit. "Kapitán nám dal rozkaz, musíme najít nějaký důkaz." Sulu zavolal Enterprise a požádal o nouzový transport. Mezitím uklidňoval O'Neila. "Za chvíli nás transportují."
Ten ho však ignoroval a utekl pryč, protože se k nim osoba v kutně už přibližovala. Když přišla až k osamělému panu Sulu, namířila na něj zvláštní tyč, ozval se vysokofrekvenční zvuk a … Sulu se při svém transportu na loď začal blaženě usmívat.

Do transportní místnosti vběhl Kirk a ptal se pana Sulu, který vypadal úplně mimo: "Co se stalo a kde je O'Neil?"
Rozesmátý Sulu se na něj zvláštně zadíval. "Ty... nepatříš k Tělu?" zeptal se překvapeně.
Kirk mezitím zavolal Scottyho, aby poslal pro doktora McCoye a snažil se pana Sulu uklidnit.
Sulu se podíval na jednoho transportního důstojníka. "Ty, tys to udělal. Věděli, že jsme Archonci. Landru, Landru."
Přiběhne doktor McCoy. Sulu vypadal jako by byl v nebi. "Jsou úžasní, nejmilejší a nejvlídnější lidé ve vesmíru. Je to ráj, můj příteli. Pravý ráj."

"Kapitánův deník, hvězdné datum 3156.2. Jsme na orbitě planety Beta III, kde se snažíme nalézt stopy po hvězdné lodi Archon, která zde zmizela před sto lety. Na povrch planety bylo vysláno pátrací družstvo, které tvořili dva důstojníci. Vrátil se pouze pan Sulu, ale ve velmi pohnutém duševním stavu. Situace vyžaduje abych se transportoval na povrch s větší pátrací skupinou."

Na povrch se transportoval Kirk, Spock, McCoy, Lindstrom a další dva členové bezpečnosti. Na planetě měla většina lidi na tváři výraz jakoby nepřítomnosti a předstírané radosti. "Jako Sulu," podotkl Spock.
Přiblížila se k nim jedna osoba. "Štěstí, přátelé."
Kirk chtěl být nenápadný a proto odpověděl stejně. "Štěstí i vám."
"Vy budete cizinci. Přijeli jste na slavnost, že?"
Kirk zalhal. "Ano."
"Máte všichni kde přespat? Zaskočte do Regerova domu, má pokoje. Ale musíte si pospíšit rudá hodina se blíží," a ukazoval na hodiny, na kterých bylo za pár minut šest.
Ke skupince se přiblížila žena, Bilar ji zastavil a ptal se jestli by mohli přespat u jejího otce, který má hotel. Tula se Kirka zeptala, zda-li jsou z údolí. Ten poněkud rozpačitě řekl, že právě přijeli. Tula je ujistila, že je jistě její otec ubytuje. V tom odbila šestá hodina a vypuklo pravé peklo. Všichni křičeli, prali se a ničili, co mohli. Kirk s výsadkem rychle utíkal do hotelu.

"Promiňte, že jsme sem vtrhli. Takové přivítání jsme nečekali," vyhrkl Kirk na tři osoby.
"Přivítání? Jste cizinci?" podivil se jeden z mužů v místnosti.
"Ano, správně jsme ... z údolí," znovu zalhal Kirk.
Další se ptal zda-li přijeli na slavnost, což Kirk potvrdil, ale muž se dál divil jak to, že jsou tedy uvnitř a ne na slavnosti venku.
Vtom se ozval Lindstrom a zeptal se třetího. "Vy jste Reger?"
"Ano".
"Vaše dcera se jmenuje Tula?"
"Ano."
"Tak byste měl něco dělat je tam venku."
"Já vím. Je slavnost. Je to vůle Landru."
Hacom (ten, který se podivoval proč nejsou na slavnosti) diskutoval s Regerem o tom proč nejsou na slavnosti. Nezajímalo ho, že jsou odjinud. Všude jsou přeci Zákonodárci.
Kirk se snažil změnit téma hovoru a zeptal se zdali by je mohl Reger ubytovat, ten souhlasil.
Při odchodu se ozval Lindstrom. "Ale ta dívka je venku."
"Já vím je na slavnosti," odvětil Reger.
Hacom mezitím dál diskutoval s třetím mužem. "Tohle by se mělo hlásit..."
"Už to jistě vědí, Hacome. Nejsou snad neomylní?"
"Vysmíváš se Zákonodárcům. Tihle cizinci nepatří k Tělu, přesvědčíš se."
"Ale, Hacome..."

Nahoře v pokoji vytáhl Reger okno a hned bylo slyšet pěkný rámus jak všichni všechno demolovali. Informoval je, že se sem mohou vrátit až slavnost skončí. "Je tu klid. Budete ho potřebovat."
Kirk ho ovšem překvapil sdělením, že tam nemají v plánu jít.
Reger nechápal. "Hodina odbila! Slyšíte?!"
Kirk by ovšem raději chtěl vědět něco o Landru.
Vyděšený Reger. "Landru? Jste... Jste podivní. Pohrdáte slavností? Jste.. jste..."
Reger odešel a na ulici stále probíhaly boje. Kirk začal rozdávat úkoly. "Myslím, že máme do rána čas, takže ho nějak využijeme. Doktore, vem vzorek atmosféry a zjisti, jestli za to nemůže něco ve vzduchu. Pane Lindstrome, porovnejte to s jinými sociologickými analogiemi. Pane Spoku, vy a já musíme vážně přemýšlet. Než ráno odejdeme, chci mít přesný plán."

Ráno stále probíhalo běsnění a Kirk všechny postupně probudil. V tom ovšem odbila šestá hodina. Všichni lidé na ulici přestávali vyvádět, zastavili se a na konec se začali procházet jakoby se vůbec nic nestalo. Jen co Kirk s ostatními vyšel na chodbu, narazil na Regera a Tulu, která pláče.
"Zůstal jsem kvůli tobě vzhůru. Jen klid. Už je konec. Ne, ne. Už je konec, dítě. Vše je v pořádku, tiše."
Doktor řekl, že se o ní postará a dal jí injekci na uklidnění. Lindstrom si nemohl pomoci a musel se ozvat. "Ani jste se jí nesnažil pomoc. Co jste to za otce?"
"Je to vůle Landru."
"Co je Landru? Kdo je to?"
V tom se objevil Tamor. "Pak je to pravda. V noci jste nebyli na slavnosti."
"Ne," s klidem odvětil Kirk.
Reger začínal mít pochybnosti. "Pak nepatříte k Tělu. Nemůžete. Vy jste... vy jste Archonci?"
"A co když jsme?"
"Bylo řečeno, že přijdou další. Jestli skutečně jste..."
Tamor vyhrkl. "Musíme je schovat. Rychle! Před Zákonodárci!"
Kirk ho ovšem uklidnil a řekl, že se o sebe umí postarat sami. Tamor je varoval, že Landru se o tom dozví, že přijde. Najednou vtrhl do místnosti Hacom se dvěma Zákonodárci. "To je on. Vysmíval se Zákonodárcům. Slyšel jsem ho!"
Tamor se snažil situaci zlehčit. "Ne, Hacome, byl to jen žert."
"Ti ostatní byli tady, pohrdli slavností. Viděl jsem to."
Zákonodárce si předvolal Tamora.
"Slyším a poslechnu hlas Landru." Zákonodárce na něj namířil stejnou trubku jako prve na pana Sulu. Ozvalo se zapraskání a světelné výboje a … Tamor padl mrtvý k zemi. Reger se k němu sklonil, ale už mu nemohl pomoci.
Pak se Zákonodárce obrátil na Kirka. "Napadli jste Tělo. Slyšeli jste slovo a neposlechli. Budete pohlceni."
"Co znamená pohlceni?"
"Budete pohlceni. Dobro nade vše. Landru je vlídný. Přijdete k němu."
Kirk to jako správný člen Hvězdné flotily    razantně odmítl. "Nikam nepůjdeme."
"Je to zákon. Musíte jít s námi."
"Řekl jsem, že nikam nejdeme."
"Zřejmě se neumějí vypořádat s otevřenou neposlušností," prohlásil Spock, když oba Zákonodárci jakoby ztuhli.
"Všechno, co jsme tu zatím viděli, ukazuje na nějaký druh donucovacího a nechtěného stimulu."
"Vaše analýza zní logicky," ocení to Spock.
Zákonodárci se konečně vzpamatovali. "Je pravděpodobné, že jste pouze nerozuměli. Řeknu to jinak. Je vám přikázáno doprovodit nás do absorpčních komor."
"Proč jste zabili toho muže?"
"Nefungoval. Ty poslechneš. Je to slovo Landru."
"Vyřiďte Landru, že přijdeme až budeme chtít a že si s ním promluvíme."
To už Hacom nevydržel a utekl. Spock vzal jednu z těch trubek do ruky, ale bylo to velmi fascinující. Byla to obyčejná prázdná trubka, žádný mechanismus. Oba zákonodárci se na sebe začali dívat a vypadalo to, že se dorozumívají telepatií. Reger začal propadat panice. "Hovoří spolu. Pojďte rychle za mnou. Na místo kde budete v bezpečí, ale musíte spěchat. Landru přijde."

Skupinka vyšla na ulici a všichni se začali tvářit mile, jako ostatní, aby nebyli nápadní. Kirk krátce poznamenal, při pohledu na zdevastované ulice: "To tedy byla slavnost."
"Zcela nelogické. Včera, bez zjevné příčiny způsobili naprostou spoušť a dnes... z ničeho nic…"
"Jsou opět normální," doplnil Kirk Spockovu myšlenku.
Jak šli dále potkali Bilara.
"To on ublížil vaší dceři," vykřikl Lindstrom na Regera.
"Ne. To nebyl Bilar, byl to Landru. Pospěšme. Nemáme moc času. Je pozdě, podívejte." Všichni lidé na ulici se zastavili a každý pomalu sebral něco, čím by se dalo zaútočit. "Landru, svolává Tělo," vysvětlil Reger.
"Telepatie, kapitáne," kometoval to Spock.
"Phasery na omráčení. Široký rozptyl."
Vběhli do menší uličky, ale i zde se k nim blížila skupina lidí s holemi a klacky v rukou. Kirk vystřelil a celá skupinka klesla k zemi. Jak běželi McCoy si všiml, že mezi lidmi na zemi je i poručík O'Neil. Kapitán nařídil, aby ho vzali s sebou. Reger protestoval. "Teď už patří k nim. Až se vzbudí, Landru nás díky němu najde. Je to náš nepřítel. Byl pohlcen."
"Když máme O'Neila, transportujme se odsud," navrhl Lindstrom.
"Stále nevíme co se stalo s Archonci. Bereme ho s sebou," rozhodl Kirk.

Všichni dorazili do tmavé, podzemní místnosti. Reger vytáhl z kusu hadru zvláštní, světelný panel. "Pochází z doby před Landru."
"Před Landru? Jak je dlouho?" zeptal se kapitán.
"To přesně nikdo neví. Ovšem někteří říkají, že až šest tisíc let."
"Ke konstrukci takového zařízení je potřeba vyspělé technologie, což je v rozporu s místním prostředím," konstatuje Spock.
"Ale ne s tím co jsme viděli. Ty tyče, prázdné trubky, má to být nějaký druh antény?"
Spock snímal okolní prostředí trikordérem a na senzorech se mu objevil velmi silný zdroj energie. Mezitím se začínal probírat poručík O'Neil.
"To nesmí, byl pohlcen," děsil se Reger.
"Pohlcen?"
"Tělo pohltí své nepřátele. Zabíjí jen, když musí. Když přišli první Archonci, byli volní, svobodomyslní, postavili se vůli Landru. Mnoho z nich bylo zabito a ještě více pohlceno. Jestli přijde k vědomí, Landru nás přes něho najde a jestli najdou ostatní..."
Kirk se divil jaké ostatní. Byli to lidé, kteří byli jako Reger. Takoví, kteří vzdorovali Landru. Spock se podivil: "Podzemní hnutí? Jak jste organizováni?"
"Po třech. Má maličkost, Tamar, ten co je mrtev a ještě třetí." Toho ovšem neznal. Tamar byl jeho spojkou. O'Neil byl skoro vzhůru a tak mu McCoy dal injekci na spaní. Mezitím Kirk chce další informace od Regera. "To hnutí, když je Landru tak mocný, jak jste přežili?"
"Ani sám nevím. Někteří z nás unikli příkazům. Ne mnoho, jen pár. Ale už tehdy, když přišli první Archonci."
"Archonci, povězte mi o nich."
"Napadli Tělo, a vzdorovali vůli Landru. Víte, Landru je stáhl dolů z oblohy."
"Cože stáhl je dolů z oblohy? Pane Spoku, je ten zdroj energie dost silný ..."
"…aby zničil hvězdnou loď? Je, kapitáne."
Kirk rychle vytáhl komunikátor a zavolal Enterprise. Scott mu sdělil, že na ně útočí nějaké tepelné paprsky, které vycházejí z povrchu planety. "Štíty držej, ale bere nám to spoustu energie. Jestli se pokusíme odwarpovat nebo jen nahodit impuls, půdou štíty do háje a my se upečem. Jestli se těch paprsků rychle nezbavíme, spadnem do atmosféry během dvanácti hodin."
"Udržte štíty a neopouštějte orbitu. Pokusíme se zaměřit zdroj a zničit ho."
Najednou Spock vykřikl: "Senzorové paprsky, velmi silné. Jsme zkoumáni z tohoto směru," a ukázal na zeď před nimi.
To je Landru křičel Reger. "Óch." A uctivě se klaněl.
V místnosti se začala formovat postava muže. "Je to projekce, ale nereálná," komentoval Spock.
Kirk se snažil s postavou komunikovat, ale Landru ho vůbec neposlouchal. "Přišli jste na svět bez zášti, bez strachu, bez rozporů, bez válek, bez nemocí, bez zločinu, bez všeho dávného zla. Landru hledá pokoj pro všechny, mír pro všechny, všeobecné dobro."
Lindstrom vytáhl phaser a chtěl vystřelit na obraz. Kirk mu v tom zabránil.
"Budete pohlceni. Vaše jedinečnost splyne s jednotou dobra. Ve svém vnoření do jedné společné bytosti Těla naleznete uspokojení a naplnění. Zažijete absolutní dobro."
Byl slyšet velmi ostrý zvuk a všichni se postupně skáceli k zemi.

Kirk se probudil v nějakém vězení a začal probouzet ostatní. Nebyli tu ovšem všichni. Chyběli O'Neil, McCoy, a jeden člen bezpečnosti Parker. Výsadek byl beze zbraní. Vydán na milost či nemilost bytosti velmi mocné a neznámé. Lindstroma bolela hlava, což byl následek vystavení ultrazvuku jak mu vysvětlil Spock. "Silnější vlny by nás mohly zabít. Při této síle nám pouze přivodily bezvědomí."
"Dost rozborů. Musíme se odsud dostat. Co ta jejich neschopnost zvládat neočekávané?"
"Na to bych se už nespoléhal. V takto dobře organizované společnosti, si nedovedu představit, že takový omyl bude opakovat. Nicméně je zajímavé, že jejich reakce na váš vzdor byla pozoruhodně podobná reakci počítače při zadání nedostatečných nebo protichůdných dat."
"Naznačujete tím, že Zákonodárci mohou být pouhé počítače?"
Jejich rozhovor přerušil příchod doktora McCoye. Kirk se k němu hned vrhl, ale Kostra se choval jako ti, které potkali na ulici. Pořád se usmíval a byl velmi milý a vlídný. Nikoho nepoznával. Po chvilce vešli dva Zákonodárci a ukázali na Kirka. "Pojď," rozkázali. Kirk odmítl, ale oni pouze poznamenali "Potom zemřeš."
"Už byli opraveni, kapitáne. Měl byste jít." Kirk tedy poslechl a šel.
Lindstrom diskutoval se Spockem o tom, že je to velmi zvláštní pod jakým neobyčejně silným vlivem Kostra je. Lindstrom chtěl něco dělat, ale Spock ho uzemnil. "Nic dělat nelze, leda byste vymyslel jak se dostat přes ty dveře."
"Tohle je prostě směšné, pobíhá tu tlupa lidí v kunách ze středověku."
"A očividně ovládající sílu, kterou nedokážeme ani pochopit. Není to prosté, ani směšné. Ale velmi, velmi nebezpečné."

Kirk byl mezitím odveden do speciální místnosti, kde byl přivázán ke zdi. Byl zde muž v oranžovém hábitu a provedl "pohlcení." Vypadalo to jakoby stiskl několik knoflíků a nad Kirkem se rozzářilo světle modré světlo. To bylo vše.    

Do cely přišli další Zákonodárci a odvedli Spocka. V oné místnosti se setkal s kapitánem, ale ten se choval stejně jako McCoy a ostatní. Když muž v oranžovím hábitu se Spockem osaměl, řekl: "Nebojte se, příteli. Je to neškodné. Jmenuji se Marplon. Bohužel jsem nezachránil vaše první dva přátele. Byli pohlceni. Střezte se jich. Kapitán je v pořádku. Nezměněn. Jsem třetím z Regerovy trojce. Očekávali jsme váš návrat."
"My nejsme Archonci, Marplone."
"Ať už se zvete jakkoliv, jste naplněním našeho proroctví. Žádáme vás o pomoc. Zde jsou vaše zbraně. Můžete je potřebovat. Chovejte se tak jako před tím váš kapitán."

Když se Spock vrátil do cely, tvářil se nevinně a skoro se až usmíval. Šel ke kapitánovi, aby zjistil zda-li je v pořádku, což byl. Začali diskutovat o tom, co by bylo nejlepší udělat. Museli dávat pozor na doktora, protože on byl opravdu pohlcen a mohl je prozradit.    
"Je to bezduchá společnost, kapitáne. Nemá ducha, ani vitalitu. Je to vskutku jen mír a klid, syntetický klid, umělý mír, všechny části pracují v souladu."
"A když se stane něco nepředvídatelného, naruší to jejich program."
"Dokud nedostanou nové rozkazy. Otázkou je, kdo je vydává."
Shodli se na tom, že Landru není osoba, ale jistě nějaký počítač. "Musíme vytáhnout zástrčku pane Spocku, Landru musí zemřít," rozhodl Kirk
Přišel Marplon a přinesl komunikátory. Jak se bavili přiblížil se doktor McCoy a křičel, že nepatří k Tělu a nedá jim klid. Začal volat Zákonodárce. Spock ho poslal k zemi dobře mířeným nervovým stiskem. A jednomu ze Zákonodárců dal přímý direkt. Kirk s úsměvem poznamenal: "Spoku, měníte styl boje?" A rychle se ptal Marplona, kde je Landru.
"Nikdy jsme ho neviděli. Jen ho slyšíme... v Síni slyšení."
Spock zavolal Enterprise a chtěl hlášení. "Pořád ztrácíme vejšku. Máme tak šest hodin. Ty tepelný paprsky mířej pořád na nás. Musíte je vypnout, pane Spoku, nebo se uvaříme."
Kirk zatím vyzvídal informace od Regera a Marplona o Archoncích a Landru. Při rozhovoru se rozrušený Reger zhroutil úplně a prosil Landru o odpuštění a pomoc.

Kirk, Spock a Marplon došli až k Síni slyšení. Kirk volal Landru, ale nic se nestalo. Po chvíli se začal objevovat stejný obraz muže jako tehdy ve sklepení. Jakékoliv diskutování bylo zbytečné byl to je obraz a neslyšel. "Pane Spoku. Tak se podíváme na projektor." A oba vypálili ze svých phaserů na zeď, kde se obraz promítal. Když se část zdi rozpadla objevila se místnost, ve které byl velký počítač. "Ovšem, muselo to tak být, Landru."
"Stroj. Celá tato společnost je představou stroje o dokonalosti míru a souladu."
"Vytáhneme zástrčku, pane Spoku."
Landru ovšem nějak deaktivoval jejich phasery a tak museli vymyslet něco lepšího a účinnějšího
"Já jsem Landru."
"Landru zemřel před šesti tisíci lety," začal ho ukecávat Kirk.
"Já jsem Landru. Jsem on. Jsem vším, čím byl on. Mám jeho zkušenosti, jeho vědomosti..."
"Ale ne moudrost. I když tě naprogramoval, nemohl ti dát duši. Jsi jenom stroj."
"Tvůj údaj je irelevantní. Budeš vymazán. Dobro Těla je základní směrnice."
"Tělo, kapitáne. To je klíč," poradil Spock.
"Ano. Co je dobro?" zkusil to na něj s filozofií Kirk.
"Já jsem Landru."
"Landru je mrtvý. Jsi pouhý stroj. Dostal jsi otázku. Odpověz."
Dobro je harmonické pokračovaní Těla. Dobro je mír a klid. Dobro Těla je směrnicí," odrecitoval Landru.
"A já ti říkám, že jsi tu základní směrnici porušil. Ubližuješ Tělu."
"Tělo je nesmrtelné. Existuje. Je zdravé," drmolil si počítač.
"Tělo umírá. To, ty ho ničíš," nedal se Kirk.
"Je to otázka?"
"Cos udělal proto, abys posoudil plný potenciál každého jedince v Těle."
"Nedostatečná data."
"Bez svobody výběru, není tvořivost. Bez tvořivosti není život. Tělo umírá. A vinu neseš ty."
"Pomáháš Tělu nebo ho ničíš?" vložil se do toho i Spock.
"Nejsem naprogramován odpovědět na tuto otázku."
Do místnosti vrazili Zákonodárci a Reger. Kirk chtěl vytáhnout phaser. Spock ho ovšem uklidnil. "To není nutné, kapitáne. Jsou bez vedení, snad poprvé ve svém životě."
Kirk pokračoval: "Landru, odpověz na otázku."
"Mír, řád a klid jsou udržovány. Tělo žije, tvořivost přísluší pouze mě."
"Pak Tělo zemře," argumentoval Spock. "Tvořivost je pro zdraví Těla nezbytná."
"To.. je.. nemožné."
Zmatený Marplon se divil jestli je tohle skutečně Landru. Spock mu to potvrdil. "Jen to co z něj zbylo, před šesti tisíci lety postavil a naprogramoval tento stroj."
"Musíš tvořit dobro. To je vůle Landru, nic jiného," ryl do něj dál Kirk.
"Ale je tu zlo," přiznal konečně Landru.
"Pak to zlo musí být zničeno. To je základní směrnice. A to zlo jsi ty!"
"Myslím tedy žiji!" křičel Landru.
"Ty jsi to zlo. Zlo musí být zničeno. Splň základní směrnici. Ty..."
"Landru, pomoz mi."
"...ty jsi to zlo. Splň základní směrnici."
"Pomoz! Pomoz! Pomoz! Pomoz!" zbytečně volal Landru. Jeho programy se zničily, protože byl tím, čím nikdy být nesměl. A to zlem.
"No, Marplone, teď jste volní. Doufám, že to zvládnete. Těch hábitů se může zbavit, nejděte si jinou práci."
Po zničení Landru se všichni začal chovat normálně. Dokonce i pan Sulu. A zničující paprsky zmizely ve chvíli, kdy byl zničen Landru.

"Kapitánův deník, hvězdné datum 3158.7. Enterprise se připravuje k opuštění orbity planety Beta III v systému C-111. Sociolog Lindstrom zůstává na planetě se skupinou odborníků, kteří se budou snažit obnovit planetární kulturu podle lidských měřítek."

Spock zhodnotil Landru. "Byl to úžasný úspěch techniky kapitáne. Počítač schopný řídit životy miliónů lidských bytostí.."
"Byl to pouhý stroj, pane Spoku. Původní Landru mu naprogramoval své vědomosti, ale nemohl mu dát svou moudrost, soucit, rozum, a hlavně ne svou duši."
"Předvídatelně metafyzické. Já dávám přednost konkrétnímu, hmatatelnému."
"Byl by z vás skvělý počítač, pane Spoku."
"Děkuji za poklonu, kapitáne," odvětil suše Spock.
"Kapitáne, pan Lindstrom z povrchu" sdělila Uhura.
"Ano, Lindstrome? Jak to jde"
"Naprosto skvěle. Dnes ráno, jsme tu měli šest domácích hádek a dvě skutečné rvačky. Možná to není ráj, ale zcela určitě je to lidské."
"To zní velmi slibně. Hodně štěstí."
"Jak často si lidstvo přálo, aby svět byl tak klidný a bezpečný jako ten, který stvořil Landru."
"Ano. Ale nikdy nebyl. Asi je to dobře."

© 2002 Sari & Anry