Hlavní děj

Houkání parní lokomotivy, vykládání zavazadel a lidé přecházející po nástupišti starobylého nádraží. Druzí, jen tak postávajíc, se připravují na cestu a čekají na svůj vlak. A nad tím vším visí velká zelená cedule, nově příchozím oznamujíc, že jejich kroky přišly až sem, do vesničky devatenáctého století, do Fair Havenu.
Je krásný letní den. Po kamenném dláždění se procházejí lidé. Někteří jdou za svojí prací, jiní jen tak pocházejí a vychutnávají si krásné počasí. Občas ulicí projede bryčka s koněm, jinde zase zametají chodník před svým obchůdkem. Všichni se na sebe usmívají, všichni se znají.

Tom Paris, oblečený jako švihák, tedy do bílé košile, hnědé vesty, kalhot stejné barvy a čepicí s kšiltem, jde ulicí a zdraví se s kolemjdoucími.
"Dobré ráno, Tome," zdraví kolemjdoucího žena, co zrovna zametá na rohu ulice.
"Dobré ráno, Grace," odpovídá jí Tom s úsměvem a mírně se pokloní. Udělá malou otočku a už vidí starého Seamuse jak si to k němu hrne.
"Tome, kampak ses vydal," spustí.
"K Sullivanovi," odpoví mu Tom, "přidáš se ke mně?“
"Oh, kdybych tak mohl, tak ano," opáčí Seamus, "ale mám problém."
"Oh, vážně?“ na to Tom, marně hledajíce ve své tváři vážný výraz
"No, jak určitě víš, Tome, náš pán mě obdařil opravdu skvělou ženou,“ pokračuje Seamus a rozkládá rukama. "Nikdy jsem nezapomněl na den, kdy jsem ji potkal. Cestoval jsem na trh do Doolenu... Nebo to bylo Kelkee? V tu dobu se v Kelkee dobře chytali pstruzi,“ dodává vážně a významně se na Toma podívá.
Tom jen nechápavě zavrtí hlavou:
"A - co s tím má společného pstruh?“
Seamus pokračuje:
"Tymothy Reyne. Ať odpočívá v pokoji. Rád chytal pstruhy. Ten ubohý muž je už čtrnáct dní mrtvý. Někteří říkají, že měl záškrt, ale tomu nevěř. Vdova Moorová ho uhranula,“ a na důkaz toho si dá ukazovák pod pravé oko až si natáhne kůži na tváři.
Tom ovšem stále nechápe pointu celého příběhu.
Á, o co vlastně jde?“ ptá se Seamuse netrpělivě.
A Seamus musí s pravdou ven.
"Má žena a já... nó... my teď máme trochu těžké období, ale lepší žena snad nechodila po zemi," dodává.
Tom Seamuse přeruší: "Už tě zase vyhodila?“
"Nemám nic krom těch šatů na sobě!“ zaběduje ten starý taškář.
"Tak kolik?" ptá se Tom smířen s osudem a sáhne do kapes pro pár drobných.
"Šilink - nebo dva - by měly stačit,“ navrhuje Tomovi rychlé vyřízení záležitosti Seamus.
Tom mu dá pár mincí a Seamus jej se slovy díků opouští a odchází směrem k hostinci.
Tom se nad tím jen usměje a rozhlédne se po náměstí. V dálce vidí Harryho Kima, jak stojí s nějakou ženou u vozíku s květinami a povídá si s ní.
Tom se naoko zachmuří a rázně si to k Harrymu zamíří.
"Hej," zahaleká, "neměli jsme se setkat u Sullivana?“ přistoupí až k těm dvěma a dá si ruce v bok.
"Neměli jsme se setkat u Sullivana?“ opakuje otázku.
"Nechal jsem se unést... okolím," odpoví jakoby bázlivě Harry. "Tohle je Maggie," dodá na svoji obhajobu.
"Můžeš nás omluvit?“ ptá se Tom Maggie a vezme při těch slovech Harryho pod paží a vede ho směrem k hospodě, kde se spolu kousek od vchodu, zastaví.
Harrymu se Tomovo počínání očividně nelíbí.
"Co se děje?“ ptá se Toma nazlobeně.
"Jen rada do života," vysvětluje Tom, "drž se dál od Maggie O´Haloranové, je zaslíbena farmáři, který si hodně nahrabal.“
"A co její sestra," řeší vzniklý problém Harry.
"Ta nemá zuby," bleskově Tom.
Ale Harry se nedá jen tak odradit.
"Nic, co by malé vylepšení programu nespravilo."
Ale s tím zase nesouhlasí Tom."Ne, ne!" mává nesouhlasně rukama, "nic se v něm měnit nebude. Fair Haven je dokonalý tak jak je.“Jenže Harry to vidí jinak.
"Ale Tome… zapomněl jsi ještě na skřítky," pokouší se ještě vyvolat otázku.
Ale s Tomem nehne nic. Odmítá Harryho skřítky, stejně jako cizince a hvězdné lodě.
"Chci, aby se tady mohla posádka uvolnit," končí Tom výklad.
V tom zacinká zvonek bicyklu a na něm přijíždí Doctor, oblečený jako kněz. V černé sutaně s bílým kolárkem, tak jak to má být.
"Dobré ráno," zdraví oba, svůj dopravní prostředek opatrně pokládá na dláždění a přijde blíž.
Tom s Harrym končí své dohady okolo programu a svoji pozornost soustředí na příchozího.
"Á… vyslechl jste dnes nějakou zajímavou zpověď?" ptá se Tom šibalsky.
"To je lékařské tajemství pane Parisi," vrací Doctor Tomův dotaz zpět k ledu.
"Jasně," souhlasí Tom a smířlivě ukazuje dlaně a pokračuje, "Harry ještě neviděl hospodu, připojíte se?"
"Nemám námitek," souhlasí Doctor a míří na schůdky vedoucí dovnitř hostince. Ale nahoře se zastaví, opře o zábradlí a dodává, že nejpozději ve třináct hodin musí odtud.
"Lékařská pohotovost?" ptá se Tom, který stále stojí dole na chodníku vedle Harryho a oba tak na Doctora vzhlížejí vzhůru, jako kdyby byl na kazatelně.
"Ne tak úplně,“ informuje Doctor Toma. "Pracuji na svém kázání pro nedělní mši," dodá a významně pohlédne do dálky. Jenže při těch slovech si všime, že Harry po očku sleduje Maggie O´Haloranovou, která stále stojí opodál u svého vozíku s květinami a letmý pohled Harrymu s úsměvem opětuje.
A proto ihned dodá:
"A očekávám, že se jí...“ a bouchne do zábradlí, "vy dva hříšnící zúčastníte," a vejde do dveří hostince.
Tom se na Harryho podívá.
"Žertuje, že?" ujišťuje se.
Ale Harry ho v tom tentokrát nechá.
"Chtěl jsi autentičnost, ne?" dodá s úsměvem a oba následují Doctora.

Hospoda "U Sullivana“
V hospodě je plno. Schyluje se totiž k velkému souboji v páce, jehož účastníky jsou Harry Kim a obrovitý Ir Liam.
Tom stojí uprostřed místnosti a hraje si na bookmakera.
"Uzavírají se sázky - můžete dávat," oznamuje všem okolo.
Přihrne se Seamus.
"Tři šilásky na Liema," říká Tomovi a sype mu drobné do dlaně.
"Sázíš tři šilasy?" ptá se ho Tom udiveně. Pamatuje si, že před chvilkou dal Seamusovi jen dva. Ale z přemýšlení ho vytrhne Doctor.
"Pět šilinků na Liema," říká rozhodně.
Tom se na Doctora překvapeně podívá: "Tímhle zraníte Harryho city."
"No tak dobrá, dva šilinky na pana Kima - a pomodlím se za zázrak," dodá kolegiálně Doctor a obchází Toma, aby se připravil odstartovat souboj. Jenže tam ho ještě zadrží Seamus.
"Promiňte Otče, ale potřeboval bych rohřešení," spustí úpěnlivě.
"Já jsem mimo službu," řeší Doctor rázně dotěru.
"Ale já jsem porušil Páté přikázání," argumentuje Seamus.
"Deset otčenášů a ráno za mnou přijďte," radí mu Doctor s kyselým úsměvem.
"Díky, Otče," na to Seamus spokojeně a pokřižuje se.
Ale to se již schyluje k očekávané bitvě mezi irským obrem Liamem a vyzyvatelem, o hlavu a půl menším Harrym, který ve svém slamáčku sedí u stolu naproti němu. V očích těch, kteří naň vsadili, zřejmě nevzbuzuje mnoho nadějí, ale na případnou změnu sázky je už pozdě. Jejich pravice se do sebe již zaklesly. Doctor jako rozhodce odbouchá sklenicí piva o stůl začátek a souboj začne.
Hospoda se rázem promění v hlučící Pandemonium. Jeden přes druhého pokřikuje na svého favorita.
"Do toho, do toho!" ozývá se hospodou.
I Doctor se nechává strhnout davem: "Do toho, do toho pane Kime! “ fandí zběsile.
V místnosti plné hluku se najednou objeví kapitán Janeway. Chvíli jen tak stojí opodál a pozoruje dění. Ale všimne si Sullivana a přijde blíž k barovému pultu.
Sullivan nově příchozí zaregistruje: "Co to bude?" ptá se a utírá pult hadrem.
"Hledám nějaké své přátele," odpoví mu Kathryn.
"Jsme tady všichni přátelé," Sullivan na to.
Kathryn se usměje: "A neviděl jste tu Toma Parise?" ptá se se zájmem.
"Je tamhle vzadu - s mladým Harrym," odpovídá Sullivan a pohodí hlavou směrem k epicentru vřavy. "Chudák malej," pokračuje, "Liema totiž tři roky nikdo neporazil.“
Kathryn se jen usměje: "Všechno je přece jednou poprvé.“
"Jste optimistka - že ano," diví se Sullivan.
"Realistka!" zdůrazňuje Kathryn. Usměje se na Sullivana a jde k místu lítého, ale pořád ještě nerozhodnutého boje mezi svým praporčíkem a urostlou holopostavou.
Samotný boj nabírá zatím až neuvěřitelných obrátek. Doctor, který zřejmě pochopil svoji úlohu - totiž Harryho přítele, částku vsazenou na Liemovo vítězství oželel a otevřeně podporuje praporčíka k vyššímu výkonu. Oproti němu Seamus, kterému tři vsazené šilinky slibují buďto chvilku relativního blahobytu nebo velké ztráty všech financí zase povykuje na straně siláka Liema.
Boj vrcholí. Liem dává do boje všechny síly a už už se zdá, že se Harryho ruka dotkne stolu a bude rozhodnuto. Jenže Harry, bojující o vítězství a dost možná i o své postavení mezi obyvateli Fair Havenu, si sáhne až na dno svých sil. V poslední chvíli, kdy Liam tlačil Harryho ruku k desce stolu a v jeho brunátném obličeji se objevuje první náznak konečného vítězství, Harry, jakoby zázrakem Liemovu ruku vrátí do nulové pozice a v následujících okamžicích jej poráží.
Seamus běduje, Harry jen oddechuje a Doctorovo ujišťování o tom, že věděl, že Harry to dokáže, snad ani nevnímá.
Ale to se ke stolu blíží kapitán.
"Tak tohle je ten program, o kterém jsem tolik slyšela? “ ptá se Toma s úsměvem.
"Vítej znavený poutníče," usmívá se Tom a vyplácí sázky.
Ale na kapitánovi je vidět, že je opravdu mile překvapená.
"Tentokrát jste se opravdu překonal. Všechno je tady autentické - snad až na jeden malý detail," dodává a prstem ukazuje na protější stěnu místnosti. "Ta harfa ve znaku je obráceně," dodává a dívá se na Toma v očekávání jak mistr na drobnou výtku zareaguje.
Tom se na projevený nedostatek chvilku zadívá: "Ah, každý jen kritizuje, “ naoko smutně konstatuje Tom.
Doctor, který je rozhovoru přítomen, také přiloží své polínko.
"Podle toho co vím, se kapitán o irskou historii zajímá, “ zdůrazní.
"Nerada vám ruším zábavu," pokračuje kapitán, "ale máme nějakou práci. Blíží se k nám neutronová vlna - třídy devět."
Harryho nová informace zaujme.
"Třídy devět?" ptá se.
Ale to je už kapitán na odchodu.
"Promiňte, hoši,“ loučí se Tom s okolím, "povinnosti volají," a následuje kapitána ke dveřím. Od stolu se zvedá i Harry a elegantně si nasazuje svůj slamák. Cestou narážejí na Seamuse, který zrovna zapíjí prohru.
"Neutronová vlna? Co to proboha je Tome?" ptá se zvědavě.
Tom chvilku zaváhá, ale odpověď nehledá dlouho.
"Trocha špatného počasí," odpovídá a mizí ve dveřích.
Seamuse odpověď příliš neuspokojila, ale protože Tom je už pryč, nechá počasí počasím.

V lokále ovšem zůstává ještě jeden člen posádky. Je to kapitán Janeway. Těžko říct, kdo se na koho díval déle. Jestli Sullivan na Kathryn nebo jestli tomu bylo naopak. Jisté je, že se jejich pohledy setkaly a oba tomu byli rádi. Sullivan se na Kathryn usmál, ta mu to oplatila a odešla za ostatními.

Astrometrika

V astrometrice je kromě Sedmé z devíti ještě kapitán Janeway, Chakotay, Tom Paris a B´Elanna Torres.
"Borgské označení tři čtyři sedm devět dva. Hustá částicová anomálie," hlásí situaci Sedmá.
"A odkud se to vzalo?" zajímá se Tom a nervózně přechází z místa na místo.
"Myslím, že ji vytvořila kolize dvou neutronových hvězd. Šoková vlna se šíří rychlostí dvě stě tisíc kilometrů za vteřinu a má v průměru tři celé šest světelných let," odpovídá Sedmá pohotově.
Spíš než položenou otázkou Chakotay jen věcně poznamená: "A kdy nás zasáhne..."
"Přibližně za patnáct hodin," informuje Sedmá.
"Už teď pociťujeme důsledky," přidává se B´Elanna. "Neutronová radiace narušuje tok plazmy. Nemůžeme přejít na warp."
"Impulzní pohon nám na únik stačit nebude," konstatuje Tom.
Kapitán vidí jen jediné řešení.
"No tak to musíme proletět!" říká rozhodně. "Vygenerujeme inverzní warp pole a spustíme kotvu. To nás snad ochrání před turbulencí."
Chakotay připomíná nebezpečí zvýšení radiace. Kapitán přikáže, ať Doctor připraví očkování pro posádku.
"Vyhlaste pohotovost!" nařizuje. "Tome, B´Elanno, začněte pracovat na warp jádře!“
"Ano, madam," zní Tomova odpověď a všem je jasná vážnost celé situace.
Kapitán už jen dodá: "Držte si klobouky, jedeme z kopce."
Všichni se rozejdou po svých úkolech.

Jídelna
Kapitán Janeway sedí sama v šeru jídelny. V ruce má PADD a pročítá si poslední hlášení. Do jídelny vstoupí Neelix.
"Kapitáne..." říká překvapeně.
Kathryn zakloní hlavu směrem k příchozímu: "Nějak dnes nemohu usnout," říká unaveně, ale s úsměvem.
"Už je ale po půlnoci," varovně na to Neelix.
"Tak to je čas na pauzu," konstatuje Kathryn a vypíná svůj PADD.
"Dovolíte?" ptá se Neelix a naznačuje, že má něco na srdci.
"Společnost jen uvítám," ujišťuje ho Kathryn a Neelix si přisedá.
"Ta blížící se vlna - ve mně vyvolává nepříjemné vzpomínky," začíná kapitán rozhovor.
"Jak to?" podiví se Neelix.
"Vyrůstala jsem na farmě v Indianě..." začíná Kathryn vysvětlovat, "během letních měsíců tam bývaly hrozné bouřky. Jen co se poprvé zablýsklo, tak už jsem byla pod postelí."
"Na Talaxu jsme také mívali ošklivé počasí," vzpomíná Neelix, "vychutnával jsem si pořádné iontové bouře."
Kapitán si jen posteskne: "Co já bych dala za modré nebe."
Řeč o počasí se tím vyčerpala a tak Neelix vrátí oba zpět do reality.
"Ehm, potřeboval bych radu... ehm, zabývám se udržením morálky posádky v příštích dnech. Posádka není zvyklá trčet na jednom místě," říká s mírnou nervozitou.
Kathryn se na Neelixe tázavě podívá.
"Co navrhujete?" ptá se.
"Zdá se, že má každý rád Fair Haven..., tak jsem myslel, že bychom mohli aktivovat režim volného vstupu do simulátoru a nechat běžet program dvacet čtyři hodin denně," vyklopí ze sebe nápad jakoby s úlevou. "Ať tam lidé chodí jak budou chtít,“ dobrušuje svoji myšlenku.
"Povolení je uděleno," sohlasí kapitán. "Fair Haven se stal naším přístavem v bouři.“
Neelix je s výsledkem noční návštěvy kapitána očividně velice spokojen a zvedá se.
"Jdu tam dolů zakotvit svou maličkost, kdyby jste se chtěla připojit... je tam jedna úžasná malinká hospůdka. A majitel mi chce dát nějaké svoje recepty..." láká ještě kapitána při odchodu.
Kathryn ale Neelixe s díky odmítne s odůvodněním, že má ještě nějakou práci. Neelix jen kývne na souhlas a odejde z jídelny. Kathryn zůstává a s hrnkem kávy v rukou o něčem přemýšlí.

Fair Haven - Hospoda u Sullivana
Na Fair Haven padla noc a všichni jeho obyvatelé se rozešli do svý ch domovů.
Ale do hospody u Sullivana míří ještě jeden návštěvník. Buďto úplně poslední nebo úplně první.

Kapitán Janeway vstoupí do potemnělého lokálu a rozhlíží se. Najednou se za jejími zády ozve zvuk. Je to židle, kterou někdo právě položil sedátkem na stůl. Otočí se a spatří Sullivana.
"Co to bude?" ptá se se širokým úsměvem Sullivan nově příchozí.
Kathryn se při pohledu na hospodského rozjasní tvář a z očí jí čiší nadšení.
"Šálek čaje by byl skvělý," odpovídá mu a jde směrem k jednomu z kulatých stolků, kde ještě nejsou zvednuté židle.
"Právě se dodělal." Sullivan jen spokojeně kývne hlavou a jde k poličce jednoho z příborníků co jsou rozestavěny okolo všech zdí místnosti pro šálek. "Smetanu?" ptá se ještě.
"Moc ráda," souhlasí Kathryn a sleduje Sullivana.
Ten zády ke kapitánovi bere z poličky prázdný šálek a koflík se smetanou a pomalu se otáčí.
"Takže... co vás k nám přivádí... slečno..." utrousí Sullivan a ponechává prostor kapitánovi.
"Kathryn," doplňuje Sullivana kapitán a hledá si židli. "Jenom tudy projíždím. Jsem na cestě domů."
"A jak dlouho už cestujete?" ptá se Sullivan a nalévá čaj do šálku.
"Pět let - skoro šest," odpoví Kathryn po pravdě.
Sullivan nalévá čaj.
"Musí se vám stýskat," konstatuje a ustoupí krůček od stolu. Ale z Kathryn přitom nespustí oči.
"Ne... sem tam," usmívá se Kathryn a pomalu si sedá ke stolku. "Děkuji,“ dodá potichu a nalévá si smetanu.
Sullivan, kterého nově příchozí očividně zaujala, si bere židli, dá ji opěradlem ke stolu a obkročmo si na ni sedá. Opře se o opěradlo lokty a povídá něco irsky.
"Přeložte to?" žádá ho Kathryn.
"Na stotisíckrát vítejte," vysvětluje. "Staré irské rčení - všichni jsme přátelé.“
Kathryn se zamyslí a podepře si rukou hlavu.
"Měla jsem tetu, která znala podobné rčení - cizinec je přítel, kterého jsi ještě nepotkal."
"To je rozhodně irské," přitakává Sullivan.
"Měla také irskou povahu. Se strýcem měli dům kousek odtud. V hrabství Claire."
"Á, pak jste blíž k domovu než si myslíte... Katie O´Clare, “ říká Sullivan a podívá se Kathryn do očí.
Hloubka jeho pohledu přivede kapitána do rozpaků.
"Je už moc hodin. Nebudu vás zdržovat," řeší Kathryn nastalou situaci a zvedá se od stolu.
Ale Sullivan si tak rychlý odchod nové známé nepředstavoval.
"Ó né, zůstaňte," zvolá a zvedá se také od stolu. "Teti čka vás neučila, že si pokaždé musíte zahrát hru s kroužky?" pokouší kapitána Sullivan a rukou kývne směrem ke zdi, kde je hra upevněna.
Ale kapitán je z nového známého tak rozrušena, že raději volí odchod.
"Opravdu nemohu, ale děkuji za čaj." odmítá Kathr yn rezolutně Sullivanovu nabídku. Otočí se a rychlou chůzí míří k venkovním dveřím.
Ale Sullivan se nemíní jen tak vzdát a pokouší se Kathryn ještě naposledy přesvědčit.
"Bojíte se prohry?" popichuje.
A to zabere. Kapitán Janeway se zastaví a pomalu se k Sullivanovi otočí. Být kapitán mužem, jistě lze namítnout, že Sullivan zaútočil na jeho ješitnost a uhodil tak hřebík na hlavičku. Ale jelikož se jedná o ženu, hledejme v této kapitánově reakci jiné pohnutky. Jistý vnitřní boj, který kapitán Janeway vede sama v sobě. A to už od prvního setkání se Sullivanem.
Kathryn důvod změny svého rozhodnutí ovšem zamaskuje.
"Já málo kdy prohrávám," řekne naoko vážně.
"Dokažte to," pečetí Sullivan své vítězství.
Ale to se Kathryn už jen usmívá a s varovně zdviženým prstem jde zpět k Sullivanovi.
"Jednu hru!" dodává.
"Jdu to připravit," říká Sullivan spokojeně a odchází pro kroužky.

Kdo ví, kolik uběhlo času od té jedné hry, kterou kapitán Janeway Sullivanovi slíbila. Jisté je, že
ve hře se pokračuje. A Sullivan je na řadě.
"Mám další kroužek," oznamuje Kathryn s přízvukem vítězství v hlase.
Kathryn stojí opřená zády o barový pult, ruce na prsou skřížené a nahlas nesouhlasí.
"To mně nepřekvapuje. Překročil jste ten flek od piva," argumentuje.
"Nepřekročil," brání se Sullivan.
"Ale ano - aspoň o půl boty... a pak jste ustoupil a doufal jste, že si toho nevšimnu," usvědčuje Kathryn Sullivana z podvodu při hře.
Ale Sullivan nemíní dát svou kůži lacino.
"Tyhle boty," začíná vysvětlovat, "jsou o půl čísla větší, takže ve skutečnosti prsty nepřekročily čáru... házíte," dodá a dá tím i najevo, že spor je vyřešen.
Kapitán vysvětlení sice přijímá s rozpaky, ale bere si svůj kroužek a políbí ho.
"Pro štěstí," vysvětluje Sullivanovi s úsměvem a stoupá si na pomyslnou čáru.
"Mazlení se s kroužky vám moc nepomůže," nenechává Sullivan kapitána na pokoji.
"To uvidíme," řekne Kathryn odhodlaně a hodí. Jenže zase špatně. Kroužek spadne na zem. "K čertu!" zakleje.
"Čert by vám taky nepomohl," konstatuje Sullivan suše.
"Dobrá, kroužky asi nejsou moje silná stránka," rezignuje na výsledek hry Kathryn a jde se raději opřít o barový pult. Ale nedá jí to a navrhuje Sullivanovi páku. Ale ten nesouhlasí.
"To není hra pro ženy Katie, mohla byste se zranit," namítá.
Ale Kathryn se nedá.
"Jsem silnější než vypadám," říká a pokládá svůj loket na bar.
Sullivan tedy souboj v páce přijímá. Své pravice do sebe zaklesnou a Kathryn ihned bez přípravy Sullivana přetlačí na svou stranu. Ten se ale nedá a vrátí kapitánovu ruku zpět na začátek. Ale to se už začnou přetlačovat doopravdy.
"Máte dost pevný stisk," říká Sullivan uznale a drží svoji pozici.
"Taky nejste nejhorší," prohodí Kathryn s již o poznání napjatějším hlasem a snaží se Sullivana přetlačit.
Ten se jen brání a gentlemansky stále drží výchozí pozici. V tom si všimne, že se Kathryn otočí k baru více čelem. Pohlédne pod bar.
"Nemohu si pomoct Katie, ale vypadá to, že máte nohy zapřené o bar," říká zpola vyčítavě.
"A jak mám... podle vás... jinak vyhrát?" reaguje na výtku skoro bez dechu Kathryn a začne si pomáhat druhou rukou. Ale ani tímto způsobem se Sullivanovou pravicí skoro ani nepohne.
"Navrhoval bych remízu," snaží se Sullivan vyřešit patovou situaci.
Kapitán souhlasí.
"To zní... přijatelně," vydechne z posledních sil Kathryn, pustí Sullivana a jen zhluboka oddechuje.
"Poběžíme teď závod k nádraží a zpět?" ptá se Sullivan Kathryn jako by se nic nestalo.
Ta se jen zasměje a raději se napije něčeho ze skleničky.
"Je fajn mít nové přátele... zvlášť takové jako vy," říká Sullivan už s vážnější tváří.
"Lichotka je jídlem hlupáků," nedá se Kathryn.
"Další perla moudrosti od vaší tetičky?" ptá se Sullivan zvědavě.
"Ne, Jonathan Swift," řekne Kathryn a mrkne na Sullivana.
"Swift? Tak toho neznám."
"Byl to spisovatel," vyjasňuje Kathryn mezeru v Sullivanově vzdělání.
"Oh, nikdy jsem ho moc nečetl."
"To je chyba. Mnozí z velkých spisovatelů světa byli Irové," zdůrazňuje Sullivanův nedostatek kapitán.
Sullivan, který se snaží neztratit tvář, navrhuje, že slyšel, že doktor G´lroy má knihovnu a že když jej uvidí, zkusí si od něj něco vypůjčit. Ale to už do místnosti vstoupí žena v dlouhé sukni, blůzce a tenkém svetříku.
"Dobré ráno," zdraví.
"Dobré ráno," odpoví ženě Sullivan a vytáhne z kapsy u vesty hodinky na řetízku. "Ó můj Bože, kolik už je hodin?" povídá a nevěřícně se na ně dívá. Ale svoji pozornost vrací zpět k nové příchozí.
"Frannie, pojď sem. Musíš někoho poznat," říká k ženě. Ta přijde blíž a Sullivan ji chytne za bok. Podívá se na ni, podívá se na Kathryn a spustí: " Katie O´Clare...," a pohled vrátí zpět, "...tohle je má žena - Francis," končí představování Sullivan.
"Ráda vás poznávám," zdraví ženu Kathryn, ale je na ní vidět, že její existence jí vyvedla z míry.
Ta se jen usměje.
"Doufám, že vám Michael celou noc nenapínal uši?" zajímá se Frannie.
"Mmm... moje uši, můj loket," referuje Kathryn a mávne rukou.
"Zkoušeli jsme páku," na to provinile Sullivan.
"To je ale gentleman," odvětí Frannie a vyčítavě se na Sullivana podívá.
Ten jen stojí, usmívá se a nemá, co by řekl.
Kathryn, která vidí, že čas již pokročil, raději se slovy díků za projevenou pohostinnost opouští bojiště.
"Tak se ještě zastavte - než opustíte město," loučí se Sullivan.
"Zastavím," odpoví Kathryn vesele, ale to je už ve dveřích a odchází.

Ošetřovna
Doctor na rozkaz kapitána očkuje posádku na ochranu proti účinkům radiace neutronové vlny. Na očkování přichází i kapitán Janeway, která sem míří rovnou ze simulátoru.
"Dobré ráno, pánové," zdraví všechny s úsměvem.
Doktor říká něco o poledni a ptá se jak bylo v posteli. Kapitán přiznává, že byla v simulátoru, což udělá radost Tomovi, který ve své další funkci - funkci lodního medika pomáha Doctorovi s očkováním posádky.
S chválou nešetří ani Doctor.
"I já musím uznat, že poslední práce pana Parise je velmi dobrá," chválí Toma.
"Ó, jaké to ocenění od hologramu," ocení Doctorovu pochvalu kapitán
Tom, když vidí, že se mu dostává opravdu všeobecného uznání, využívá situace.
"Oh, myslel jsem si kapitáne... teď, když máme ty dny otevřených dveří... možná bych mohl Fair Haven rozšířit do simulátoru dva. Měl bych prostor k vytvoření pobřeží," vysvětluje svůj záměr Tom.
"Máte mé svolení," souhlasí Kathryn bez okolků.
Ale svoji trošku chce prosadit i Doctor.
"Když o tom mluvíte... doufal jsem, že by má postava mohla být trošku víc... aktivní," začíná rozvíjet myšlenku. "V tom období, které jste vybral... byl venkovský farář váženým členem společnosti - všichni ho uctívali."
Tom se toho chytne.
"Á, to je... moc dobrý nápad Doctore," chválí Doctorovu myšlenku Tom a hned pokračuje, "Mohli bychom poslat otce Mulligana do ústraní blízského kláštera, kde by... složil slib mlčení... a už by nikdy nepromluvil," končí Tom svůj proslov.
Jenže to už kapitán, která si všimla jak to Doctora vyvedlo z míry, Toma vezme za paži a táhne ho pryč z ošetřovny.
"Opovažte se...," hromuje Doctor za odcházejícími. "A budete odříkávat Zdrávas Maria až do svatého Patrika!"

Můstek.
Na můstku jsou všichni připraveni a očekávají náraz šokové vlny. Kapitán Janeway spolu s Tomem vstoupí na můstek a kapitán se ihned nechává informovat o situaci.
"Čas?" ptá se Tuvoka.
"30 vteřin," odpovídá Tuvok.
"Tak jdeme na to," říká kapitán a usedá do svého křesla.
Na obrazovce je vidět přibližující se šoková vlna.
"Posádko, hovoří kapitán. Zabezpečte své stanice a připravte se na náraz!"
Voyager míří k blížící se vlně. Loď se otřásá čím dál víc. Pak přijde obrovský náraz. Za stanicemi Harryho a Tuvoka se objevují jiskry a malé výbuchy. Ale po chvilce se loď zklidní.
"Opustili jsme čelní okraj. Turbulence slábnou - štíty zatím drží," hlásí Tuvok.
"Škody?" ptá se kapitán.
Harry informuje o menších škodách na palubě devět. Kapitán nařizuje poslat do oblasti opraváře a ostatním udržovat pohotovost. Doufá, že je to nejhorší už za nimi.

"Kapitánův osobní deník. Je to už 10 hodin co jsme uvízli v bouři. Odhadujeme že to budou ještě další tři dny, než ji opustíme. Posádka je v dobré náladě a mnozí využili příležitosti, aby navštívili Fair Haven. Potkala jsem tam zajímavého muže a na chvíli jsem skoro zapomněla, že to je hologram. Nebyli jsme zrovna kompatibilní, ale ostatně pan Paris ho nenaprogramoval podle mých specifikací."

Holografická laboratoř
Kapitán jde chodbou a míří do holografické laboratoře. Na panelu u dveří zadá svůj kód a vstoupí dovnitř.
"Počítači, zobrazit postavu Michaela Sullivana z Fair Havenu “, přikáže počítači kapitán.
Počítač zmaterializuje postavu Sullivana.
"Upravit parametry podle následujících specifikací. Ať má vzdělání 19.století," pokračuje kapitán a jde blíž k postavě. "Tříleté studium na Trinitské univerzitě." pokračuje a pomalu Sullivana obchází a pozoruje ho.
"Úprava dokončena," hlásí počítač.
Kapitán se chvíli zamyslí, ale hned zase pokračuje.
"Nyní otevřít interaktivní podprogramy postavy. Ať je víc vyzývavý."
"Upřesněte," žádá počítač větší specifikaci.
"Ať má víc komplikovanou osobnost."
"Upřesněte," žádá počítač znovu.
"Víc upřímný... víc otevřený, ne tak rezervovaný. A ať se víc zajímá o svět kolem sebe."
"Úprava dokončena," hlásí počítač poslušně.
"Dobře,“ říká si spíše pro sebe kapitán. "A teď... zvětšit výšku postavy, tak... o tři centimetry.“
Postava Michaela Sullivana se zvýší o požadovanou délku.
"Odstranit porost na tváři," zní další příkaz. Stane se, ale kapitánovi se to příliš nelíbí a nařizuje změnu na dvoudenní porost. A s výsledkem je spokojena. Poté si ale uvědomí, že má na srdci ještě jedno přání.
"Otevřít jeho mezilidské podprogramy - rodinné příslušníky." A po drobné pauze dodává: "A vymaž manželku!"
Počítač hlásí dokončení úprav a na kapitánově tváři se vyloudí úsměv.
"Moc mě těší, pane Sullivane," říká a končí svoji tajnou návštěvu holografické laboratoře.

Jídelna.
V jídelně panuje celkem čilý ruch. Členové posádky posedávají u stolů, jí a přitom se mezi sebou baví. Přítomen je i Tuvok. Dívá se kolem sebe, ale je vidět, že není ve své kůži. Tu a tam vidí rozmazaně. Není zcela v pořádku.
"Jste nemocný, nadporučíku?" ptá se ho Sedmá, která zrovna přišla k jeho stolu.
"Někdy zažívám ztrátu rovnováhy," vysvětluje Tuvok. "Točí se mi hlava... a občas mívám také střevní potíže."
"Vesmírná nemoc?" ptá se Sedmá se zájmem.
Ale Tuvok s diagnózou nesouhlasí.
"To těžko,“ namítá, "nemívám k této nemoci sklony."
"Pak navštivte ošetřovnu," končí dohady o nemoci Sedmá a sedá si ke stejnému stolu, naproti Tuvokovi.
Ten se nechá slyšet, že bude v pořádku a dál se na své židli kýve sem a tam a snaží se předstírat dobré zdraví.
Ale to se už ode dveří jídelny blíží Harry Kim a Tom Paris a jsou slyšet. Jak je Tuvok uvidí, jen si povzdychne. Oba se dohadují, jestli mají udělat pobřeží v simulátoru s mlhou nebo bez mlhy. Nemůžou se dohodnout a tak se Harry ptá Tuvoka, jestli má irské pobřeží být s mlhou nebo bez ní.
"Já nemám žádný názor," odpovídá Harrymu Tuvok a v duchu se modlí za přežití následujících chvil.
Ale je zde ještě Tom.
"Ještě totiž náš malý ráj nenavštívil," říká Harrymu Tom s výčitkou.
"A ani to nemám v úmyslu," ujišťuje oba a raději si podepře rukou hlavu.
Jenže Harry je na Fair Haven hrdý.
"Líbilo by se vám tam, je to skvělé místo na meditaci."
A Tom navazuje: "Představte si sebe, sedícího na sklalisku a dívajícího se na oceán. Slaný vzduch... vlny rytmicky narážejí a tříští se o skály... a pod vámi se na vodě houpá malá loďka... nahoru a dolů... nahoru a dolů..." a při těch slovech společně s Harrym předvádějí to příjemné houpání.
"Už jsem si to představil... praporčíku... děkuji," zaráží přednášku Tuvok Jenže jeho utrpení tím daleko nekončí. Přichází totiž další výtečník - Neelix v kuchařské zástěře.
"Skopové, zelí se smetanou... nebo krvavou tlačenku?" ptá se Toma.
Sedmou otázka zaujala.
"Vysvětlete?" žádá Neelixe.
A Neelix se toho rád ujímá.
"Připravuji tohle odpoledne tradiční irské jídlo u Vola a ovečky a pořád se nemohu rozhodnout pro hlavní chod."
"Krvavou tlačenku... tím nic nezkazíte," radí mu Tom.
O Tuvoka se mezitím pokoušejí mdloby. Ale Neelix je v nejlepším.
"Ehm, to byla také má první volba," ujišťuje Neelix Toma, "ale replikovat ovčí střívka bude obtížné. Nevím si rady. A pokaždé, když chci ohřát tu krev, tak se srazí a zhoustne," dodává dramaticky.
Ale to je už i na Tuvoka mnoho. Z poslední sil se zvedá od stolu a se slovy omluv odchází vyhledat Doctora.

Simulátor - Fair Haven
Kapitán Janeway oblečena do dobových šatů a tedy už jako Katie O´Claire, prochází ulicemi Fair Havenu a mezi kolemjdoucími hledá Sullivana.
"Promiňte, madam, neviděla jste Michaela Sullivena?" ptá se ženy, co zrovna ve vozíku přebírá ovoce.
"Zkuste to v hospodě," radí jí žena.
Ale Kathryn jen zavrtí hlavou: "Tam jsem ho nenašla."
"Tak bude na nádraží," řekne žena pohotově a ukáže za sebe.
Kathryn jí poděkuje a odchází udaným směrem. A opravdu. Když přide k nádraží, vidí jak Michael sedí na dřevěné lavičce a čte si knížku. Chvíli jen tak stojí a opřená o ukazatele na rohu chodníku muže pozoruje. Nakonec Sullivana osloví.
"Promiňte pane. Přijede vlak do Gawley včas?" ptá se s úsměvem.
Sullivana otázka vytrhne od knihy, ale vůbec mu to nevadí. Úsměv opětuje.
"Řekl bych, že jste ho zmeškala. Posaďte se, můžete počkat na další," říká a zavře knížku.
Kathryn přistupuje blíž a sedá si na lavičku vedle něj. Jak dosedne, Sullivan spustí: "Znáte... Jeane Eldnovou?"
"Eldnovou?" diví se Kathryn. "Nikdy jsem ji neviděla...“
"No, divil bych se, kdyby ano... je už sedmdesát let mrtvá," na to Sullivan.
Kathryn to upřímně rozesměje. Směje se i Sullivan.
"Ne... já jsem... přemýšlel jsem o její poezii. Na můj vkus je příliš romantická, souhlasíte?"
Kathryn zapřemýšlí, ale neví, co na to říct.
"Bohužel, její dílo neznám," odpoví pravdivě.
Sullivan se podiví: "Opravdu? No a co... Sean Gogarthy? Mají podobný způsob rýmování," dodá na vysvětlenou.
Kathryn v hlavě proletí vzpomínka na její poslední úpravy v holografické laboratoři a znovu se začíná smát. Úsměv to vyvolá i u Sullivana.
"To tedy máte co dohánět," říká naoko přísně a Kathryn mu jen přitakává.
"Jsem tady každé odpoledne, můžete se ke mě připojit," navrhuje kapitánovi. "Snažil jsem se mluvit o poezii se Seamusem," pokračuje Sullivan ve vyprávění, "ale vše co umí, je recitovat říkanky."
Kathryn s nabídkou souhlasí.
"To bych moc ráda, ale je tohle vhodné místo?" ptá se.
"Jistěže je," potvrzuje svůj návrh Sullivan. "Mám rád zvuk přijíždějících a odjíždějících vlaků. Přemýšlím pak o místech, která bych chtěl navštívit. Řekněte, cestovala jste někdy?" ptá se se zájmem.
"No - jak se to vezme. Ale vím tu o místě, kde jsem nebyla. Hrad O´Dell, “ zdůrazňuje Kathryn.
"Je to prudký výstup," varuje Sullivan, "ale z vrcholu jeho cimbuří uvidíte až do Dublinu.“
Na chvíli se odmlčí.
"Raději bychom měli jít," říká a zvedá se. Udělá pár kroků a nabídne Kathryn rámě. Ta se nabízené paže chytne a společně odcházejí z nádraží směrem do města.
"Povídá se, že při západu slunce se král skřítků vrací na svůj hrad," vypráví Michael kapitánovi.
"Možná, že nás pozve na večeři," na to Kathryn.
"Ehm, to budete muset večeřet beze mne... jedno sousto z jejich stolu a už se nikdy nevrátíte na tento svět," namítá Michael.
Ale kapitán s tím moc nesouhlasí.
"Neříkejte, že těm příběhům věříte."
"Věřit? Ne. Ale chovám je v úctě."
Dojdou spolu až na náměstí.
"Mohu se vás na něco zeptat?" ptá se Sullivan opatrně.
"Jistě," souhlasí Kathryn a rozhlíží se kolem sebe.
"Máte muže, který na vás čeká?" říká a tázavě kapitána pozoruje.
"Ne," odpovídá Kathryn.
"A hledáte nějakého?" už se znatelnou úlevou Michael.
Kathryn to rozesměje.
"Proč, nabízí te mi někoho?"
"Tady z Fair Havenu? Ne... leda by se vám líbil chovatel prasat," obrací kartu Sullivan.
"Ne, to není můj typ," nesouhlasí s nabídkou Kathryn.
Sullivan změní tón ve vážnější a pokračuje: "Dobrá... a co hospodský, který čte poezii... na divných místech?"
Oba se dívají druhému do očí. Ale než stačí kapitán něco říct, objeví se opodál Chakotay a aniž by to měl v úmyslu, ty dva vyruší.
"Kapitáne," ohlašuje svoji přítomnost, "nepoznal jsem vás," říká a se zájmem Kathryn pozoruje.
"Jen jsem se přizpůsobila," vrací se Kathryn zpět do reality.
"To jsem si všiml," říká a je na něm vidět, že si uvědomuje svoji momentální přebytečnost. "My se ještě neznáme," zachraňuje situaci směrem k Sullivanovi.
"Sullivan - Michael Sullivan," představuje se hospodský a natahuje pravici.
"Těší mne, Chakotay," a Sullivanovu pravici přijímá.
"To je hezké tetováné," konstatuje Michael, "vy jste námořník?“
Komandér se usměje.
"Dá se to tak říct," a souhlasně pokyvuje.
"Jsme na cestě na starý hrad... můžete se přidat," navrhuje bezelstně Michael nového známému společný výlet.
Ale na kapitánovi je vidět, že se tentokrát bez svého prvního důstojníka docela ráda obejde a posunky naznačuje, ať jde kamkoliv jinam.
Chakotay to pochopí.
"Díky... ale... jdu za Neelixem k Volovi a ovečce,“ vysvětluje zdvořile. "Mějte se hezky," loučí se a odchází.
Jakmile Chakotay odejde, Sullivan se zamyslí.
"Zdálo se mi to Katie? Nebo vás nazval kapitánem?"
"Opravdu?" reaguje Kathryn překvapeně, chytá Michaela v podpaždí a společně odchází.

Můstek
"To nejhorší nás ještě čeká," oznamuje Chakotay všem špatnou novinu. "Právě jsem byl v astrometrice. Sedmá našla narůstající neutronový gradient u okraje šokové vlny. Bude to dost divoká jízda."
"Máme ještě dva dny," konstatuje kapitán a dává Harrymu příkaz pracovat na nové modulaci štítů.
Tuvok upozorňuje, že tento narůstající gradient je jistě příčinou jeho nedávné "vesmírné nemoci“, protože jeho vulkanská fyziologie je na tyto jevy citlivá. Ale když ho Tom označí za nový barometr, s radou, aby při každé Tuvokově nevolnosti byl vyhlášen poplach, tak raději už neříká nic.
"Děkuji za hlášení komandére," říká Kathryn Chakotayovi.
"Není vůbec zač," říká Chakotay zamyšleně a vezme do ruky útlou knížku. "Kopce zelené, srdce zlomené," čte polohlasem nápis na hřbetu knihy a poočku pozoruje kapitána.
"Ano, Jeane Eldnová... doháním teď nějakou četbu," vysvětluje Kathryn.
"Tyhle kopce a srdce jsou původem irské?" nedá pokoj Chakotay a tajemně se usmívá.
"Přestaňte se culit, není to tak jak si myslíte," říká kapitán naoko dotčeně.
Ale Chakotay se jen usměje.
"Já jsem si nic nemyslel... ale když už jste o tom začala..." ujišťuje Kathryn smířlivě.
"Prostě se zajímám o irskou kulturu."
"No... to chápu. Stovky let se tam rodili největší spisovatelé... nemluvě o velkých barmanech," dává Chakotay k lepšímu.
To ale už Kathryn nevydrží a pomalu se začne smát.
"Je to hologram," říká a snaží se o vážný obličej.
Ale Chakotay nedá pokoj.
"Nemohu si pomoct, ale je o trochu vyšší, než byl naposledy," zaryje si.
"Ano, provedla jsem pár úprav..." na to Kathryn a dělá, že zrovna musí něco velice nutně napsat do svého PADDu.
"Jako projev zájmu o irskou kulturu?" nedá pokoj Chakotay.
"Přesně tak," odpovídá Kathryn a výrazem obličeje dává najevo, že komandér zašel trošku dál, než měl.
Ale Chakotay, který na svůj vkus potrápil kapitána až moc, vrací vše zpět k dobrému.
"Na té ulici jste byla rozpačitá," začíná smířlivě. "K tomu nebyl důvod, bylo hezké vidět, že se dobře bavíte."
Kathryn o jeho slovech chvíli přemýšlí, ale pak je vezme a přikloní se k němu.
"Je okouzlující, nemyslíte? Škoda, že je jen z fotonů a silových polí," říká a zkoumavě pozoruje Chakotaye, co jí na to řekne.
"To by mi rozhodně nepřekáželo," ujistí kapitána a uzavře debatu o irské kultuře.

Simulátor - Fair Haven
V hospodě "U Sullivana“ je veselo a plno. Hraje tady irská muzika a lidé tančí. V kole je i Kathryn se Sullivanem. Kathryn Michaela pokouší, že už nemůže, ale ten jen křikne na muzikanty, aby hráli rychleji. Tempo se zvyšuje a lidé tančí rychleji a rychleji. Když písnička skončí, je na kapitánovi vidět, že by si nejraději sedla. Ale stojí naproti Michaelovi, drží se s ním za ruce a oba se dívají druhému do očí. Kathryn zvážní.
"Počítači, odstraň všechny postavy kromě Michaela Sullivana."
Postavy zmizí a uprostřed místnosti zůstává jen Michael s Kathryn.
Chvíli se na sebe dívají a pak se Michael osmělí.
"Mohu se vás na něco zeptat?"
"Jistě," souhlasí Kathryn.
"Co kdybych vás políbil?" navrhuje Michael.
"Mohla bych vám to ale oplatit," varuje ho Kathryn s úsměvem.
"Pak není důvod dál čekat," oznamuje svůj úmysl Michael, "že?"
"Myslím, že už jsem čekala dost dlouho," odpoví mu Kathryn rozechvěle a vezme Michaela kolem ramen. Chvíli se na něj dívá, ale pak už se jen přikloní blíž a věnuje jeho rtům dlouhý vášnivý polibek. Ale pak se na malý moment se od něj odtáhne.
"Děje se něco?" diví se Michael a s trochou překvapení a smutku v očích se na Kathryn dívá.
Tak jen pomalu pokývá nesouhlasně hlavou.
"Ne," odpoví a znovu a ještě vášnivěji ho obejme a políbí.

Kajuta kapitána Janeway
V kajutě kapitána Janeway je přítmí. Kathryn sedí na sedačce a o něčem přemýšlí. Ze stolu vezme do rukou několik knih a přenese je k replikátoru. Tam se na ně ještě chvíli dívá, ale nakonec je dá na replikační pult a přikáže počítači, ať je recykluje.
Ode dveří se ozve signál zvonku.
"Vstupte," zve kapitán nečekanou návštěvu.
Vstoupí Neelix a když vidí, že kapitán Janeway není tak docela ve své kůži, s rozpaky začne oznamovat novinu, že dnes pořádají U Sullivana turnaj v házení kroužků.
"Díky, Neelixi, ale mám tu práci," říká kapitán a obchází Neelixe směrem ke stolu.
Ale Neelix, který vidí v její tváři smutek, by rád kapitána na něco přilákal.
"Doctor se nám chystá zazpívat Donny Boy... a Mossie Donnagan přinese své mluvící prase," zkouší ještě.
Jenže na kapitánovi je vidět, že není zvědavá ani na jedno.
"Řekněme, že bych teď raději zůstala u reality," odpovídá s vážnou tváří.
"Ehm..., tak v devatenáct hodin, kdyby jste změnila názor," vzdává se Neelix a odchází.
"Děkuji," odpoví smutně Kathryn a zůstává sama.

Simulátor - Hospoda U Sullivana
Sedmá háže kroužky a Seamus ji bedlivě pozoruje. Všechny se jí povedly umístit na prostřední kolík a Seamuse to vyvede z míry.
"Svatí, stůjte při nás," pronese k Sedmé.
"Mám vysoce vyvinutou koordinaci oka a ruky," vysvětluje Sedmá svůj úspěch.
"To není vše, co máte vyvinuté," uznale kýve Seamus a vilně pozoruje její dokonalou postavu. "Lilie a růže se snoubí v kráse vaší tváře," kuje horké železo a s nevinným úsměvem přistupuje k Sedmé.
Sedmou lichotky zaujmou, ale neumí si přesně představit jejich význam.
"Vysvětlete?" ptá se.
"Plností vašich rtů a bledostí vaší tváře se každému muži podlamují kolena," bere Seamus Sedmou ztečí a drží se oběma rukama za srdce.
Sedmá se na Seamuse chvilku nevěřícně dívá.
"V tom případě bychom se měli jít posadit," navrhne starému satyrovi a hodí poslední kroužek na své místo. Seamus na to zase jen vyvalí oči, ale už pospíchá za Sedmou ke stolu.
Celé představení pozorují od baru Tom s Harry Kimem a Doctorem, coby Otcem Mulliganem.
"Tomu nevěřím," udiveně kroutí hlavou Kim.
"Tomu se říká šarm starého světa, Harry," vysvětluje mu Tom.
"Co to bude pánové?" vyruší je spoza baru Neelix.
"Já si nic nedám," odbude ho Doctor a ukáže prstem na Toma. "Střídmost je velkou ctností.“
Ale jak vidno, ani Tom nemá žádné přání.
"Kde je Michael?" ptá se Neelixe.
"Přímo támhle," odpoví Neelix a ukáže prstem ke stolu.
Tom spolu s Harrym i Doctorem obrátí udaným směrem hlavy a vidí Michaela, jak sedí sám a na stole má láhev s nějakým alkoholem.
"To je zvláštní," diví se Tom. "Nenaprogramoval jsem ho, aby pil," prohodí k Harrymu.
"Hm, asi nějaká chyba... v podprogramech," zkouší Neelix vyřešit záhadu.
Ale jako vysvětlení to Tomovi nestačí a společně s Doctorem jdou k Michaelovi.
"Můžeme si přisednout?" ptá se Doctor Michaela.
"Sedněte si kam chcete," odpoví mu Michael a ani se na oba nepodívá.
Doctor s Tomem si tedy přisednou ke stolu k Michaelovi. Ten do sebe obrátí další skleničku.
"Je to odporné," začíná Michael vysvětlovat a pokračuje, "už je to patnáct let, co jsem se toho nedotkl."
"Doháníte promeškaný čas?" ptá se Tom opatrně.
"Doufal jsem, že to zmírní bolest," na to Michael a smutně se dívá pod stůl.
"Máte nějaké potíže?" zajímá se Doctor.
A Michael začíná pomalu vysvětlovat: "Nazývá se to agonie... jak jsi mi to mohl udělat... Pane...," říká smutně a podívá se nahoru a pak na Doctora. "Proč se ho nezeptáte? Nasloucháte mu... nebo ne?"
"No..." odpoví Doctor neutrálně a Michael pokračuje.
"Tři dny... tři nejšťastnější dny mého života. Byl jsem hlupák, když jsem si myslel, že i pro ni," říká tichým hlasem a pomalu vstane. Ale to již začíná svůj hlas zvyšovat.
"Jaký jsem to byl tupec!" zakřičí na celou hospodu a bouchne židlí o podlahu.
"Sakra sedni si Sullivane!" ozve se Seamus z druhého konce místnosti.
"Drž hubu nebo ti ji vlastnoručně zavřu!" nedá se Michael.
"Opravdu? No tak pojď!" na to bojovně Seamus a zvedá se od svého stolu.
Ale to se do začínající hádky zapojí i Tom a snaží se vše uklidnit.
"Hej, hej, neblázněte!" křikne na oba a postaví se.
Celá hospoda ztichne a všichni se po sobě dívají v očekávání věcí příštích. Tom Sullivanovi navrhuje, aby jim tedy řekl, co se stalo.
Michael se uklidní, ale stále vestoje začne vysvětlovat příčinu svého zoufalství.
"No... ztrávili jsme spolu nádherný den... u jezera... pad la na mne dřímota. A když jsem se probudil, byla pryč." Michael se odmlčí, ale pak se podívá na Toma.
"Kde je, Tome?" ptá se ho.
"Kdo?" ptá se Tom udiveně.
"Katie O´Claire, kdo jiný?" ptá se ho Michael a visí mu na rtech.
"Katie O´Claire?" předstírá Tom nevědomost a neví, co má říct.
"Vaše známá," usvědčuje Michael Toma.
Ale to se ze židle zvedá i Doctor a pátravě se po sobě s Tome dívají. Tom má nápad a ptá se Sullivana, jestli si je jistý. Jestli si zájem Katie špatně nevyložil.
"...všichni jsme tu přátelé, možná byla prostě jen přátelská," končí svoji řeč Tom.
"Takže jsem lhář?" ptá se Michael vážně.
"Nenene... vůbec ne," ujišťuje ho Tom a Michael pokračuje.
"Myslel jsem..., že jsme se do sebe zamilovali..."
Tom se vyjeveně otočí na Doctora.
"Měl bych ho trochu přeprogramovat," zašeptá.
"Co se stalo? Nejsem pro ni dost dobrý?" zvyšuje hlas Michael.
"Né, to jsem přece neřekl!" brání se Tom.
"Tak mi řekněte, kam odešla?" stojí si za svým Michael.
"To já nevím!" odpoví mu Tom s výčitkou.
Jenže to je voda na Sullivanův mlýn.
"Já si myslím, že to víte!" křikne a skočí po Tomovi. A v momentě se v hospodě strhne rvačka. Doctor v roli faráře sice připomíná, že by se všichni měli jako bližní milovat, ale nikdo ho neposlouchá a rve se celá hospoda.

Ošetřovna
Na ošetřovně je Neelix, Doctor, Tom a Harry a kromě Doctora si navzájem ošetřují utržené šrámy z nedávné rvačky.
Do tohoto lazaretu raněných v boji přijde kapitán Janeway a tváří se ne zrovna přívětivě.
"Co to má znamenat?" ptá se přísně.
"Obávám se, že nám nastaly potíže v ráji," ujímá se Doctor vysvětlování. "Roztržka v hospodě dnes odpoledne. Pár lidí bylo zraněno, ale nic vážného," pokračuje jakoby se nic nestalo.
Kapitán obhlíží šrámy svých podřízených.
"Vymkla se vám z rukou páka?" zajímá se už s klidnějším tónem v hlase.
"To není přesné," opravuje kapitána Neelix.
"Byl to Michael Sullivan kapitáne... on se..." začne s vysvětlením Harry, ale Doctor zakašle, aby řeč přerušil. Ale Harry myšlenku dokončí.
"On se... po někom sháněl," dořekne Harry a při těch slovech se na kapitána podívá.
A Kathryn začínají docházet souvislosti.
"Proč se spolu trošku neprojdeme?" navrhuje kapitánovi Doctor a oba odejdou z ošetřovny.

Chodba
Kapitán Janeway a Doctor, oblečený stále jako farář, prochází chodbami Voyageru.
A Kathryn začne.
"Nechte mě hádat. Ten někdo jsem já," konstatuje.
"Nechci být vlezlý kapitáne, ale máme tu hologram se zlomeným srdcem, který uvěřil ve vaši lásku," začíná Doctor přednášku.
"No, byla jsem si jistá, že teď už bude mít další. Doufám, že je v pořádku," na to bez emocí Kathryn.
Ale Doctor je jiného názoru.
"Ani zdaleka ne. Rvačka se potom přesunula ven na ulici. Zanedlouho vylezl na strom a začal volat vaše jméno. Pan Neelix se ho snažil... uklidnit."
"Mohlo to být selhání v jeho podprogramech chování," namítá Kathryn.
"Díval jsem se. Jeho podprogramy jsou v pořádku," nesouhlasí Doctor s kapitánovou rychlou diagnózou. "Ale všiml jsem si, že jste v jeho programu provedla pár změn," nadhodí.
"Jen malá vylepšení."
"Aby byl víc přitažlivý?" zajímá se Doctor.
Ale to se kapitánovi příliš nelíbí.
"Začínáte být vlezlý Doctore," říká a pohrozí prstem.
"Nechtěl jsem překročit určité meze," dodává Doctor omluvně, "ale také se bojím o vás. Michael Sullivan je hologram, jeho city mohou být změněny přepnutím knoflíku, jenže vaše city jsou... trochu víc... komplikované, “ končí Doctor svoji myšlenku.
"Nehodlám lézt po stromech, jestli se snad bojíte tohohle, “ uklidňuje ho Kathryn.
"Kdyby jste si chtěla povídat..., tak už jsem vyslechl hodně zpovědí," nabídne Doctor sebe jako další možnou alternativu v roli lodního psychologa a zastaví se. "Dejte mi vědět," dodá a odchází zpět chodbou.
Kathryn se na chvilku zamyslí.
"Chcete zpověď, Doctore?" říká za odcházejícím.
Doctor se otočí a vrátí se zpět.
"Tak fajn," řekne Kathryn, chytne Doctora za paži a oba pokračují v chůzi.
"Já jsem se doopravdy zakoukala do hologramu - je-li to vůbec možné," začíná kapitán vysvětlovat.
"Jak se to stalo?" diví se Doctor.
"No, znáte ten příběh,“ pokračuje Kathryn, "děvče potká chlapce a změní chlapci podprogramy."
"A měli jste už intimní vztah?" ptá se Doctor dychtivě.
"Do toho vám nic není. Řekněme jen, že to byly úžasné tři dny," pokračuje kapitán.
"Nevidím nikde problém," podivuje se Doctor.
"Nechápete to? Michael Sullivan je totiž přesně můj typ. Atraktivní, inteligentní... máme stejné zájmy. A když se mi na něm něco nelíbí," a luskne prsty, "jednoduše to změním.“
"Všiml jsem si, že lidé se obvykle snaží změnit ty, které milují. Je to zvláštní," říká Doctor přemýšlivě.
"V tomhle případě... to funguje," odpoví mu kapitán a zatáhne ho do postranní uličky. Za rohem se oba zastaví a kapitán začne vysvětlovat.
"Včera jsme si udělali piknik u jezera. Michael na chvíli usnul... jeho hlava ležela na mém rameni a já cítila, že to nemá daleko k dokonalosti. A pak začal chrápat... strčila jsem do něj a doufala, že se obrátí a přestane. Zašeptala jsem, aby se vzbudil... né... A na co? Když mohu jednoduše říct počítači, aby změnil hlasové algoritmy... a to bylo to, co jsem chtěla udělat, když jsem si uvědomila, že všechno kolem mě je jen iluze, a to včetně jeho. Pak jsem odešla. A taky jsem mu skoro napsala lístek se sbohem. Dopis na rozloučenou pro hologram!" končí ostře svůj dlouhý monolog Kathryn a odchází k turbovýtahu. Ale Doctor ji dožene.
"Já tu vaši úzkost chápu, ale jste kapitán. Nemůžete mít vztah se členem posádky. Všichni jsou to vaši podřízení. Takže co vám vlastně zbývá. Flirt s okolo letícím cizincem? Voyager může být v Delta kvadrantu velmi dlouhou dobu. Hologram může být jediná logická alternativa," přesvědčuje kapitána.
"Ale není skutečný," brání se Kathryn.
"Je skutečný jako já," namítne Doctor a na moment se odmlčí. Pak ale znovu pokračuje s výkladem.
"Fotony a silová pole... maso a kosti jsou to samé, pokud jsou vaše city opradové. Řekne vtip... smějete se. A je to iluze? Říká to, co vás nutí přemýšlet. Záleží na tom jak jsou jeho molekuly seřazeny? Napadlo vás někdy, že to není jen otázka toho jestli je nebo není reálný?"
"Co tím myslíte?" nechápe Kathryn.
"Myslím, že byste měla přestat kontrolovat každou stránku tohoto vztahu. Vztah je založen na tom, co je stejné i na tom, co se liší. Na tom nečekaném - i na tom známém."
Na Kathryn má Doctorova řeč účinek. Zamyslí se a po chvilce řekne: "Možná jsem se chtěla ujistit, že mně také miluje."
"Ale... není to risk každého vztahu? Ať už s hologramem nebo ne...," ukazuje Doctor cestu. "Vše co vím je, že Michael Sullivan byl na tom stromě a volal vaše jméno," tlumočí kapitánovi s úsměvem svůj nedávný zážitek.
"Ještě nikdy jsem se nebála riskovat," říká Kathryn potichu.
"Pak by jste ho příště mohla... prostě nechat... v klidu chrápat," končí své rady Doctor a před odchodem přivolá kapitánovi výtah.

Můstek
Voyager se mezitím dostal do centra okraje šokové vlny a narůstajícího neutronového gradientu. Ten se prudce zvyšuje.
Ale i tak se Voyager pomalu blíží ke konci neutronové bouře. Poručík Torresová hlásí destabilizaci warp pole a ztrátu kotvy. Tom zase hlásí až pětiminutovou délku trvání, což Harry odmítá. Gradient totiž prudce narůstá a loď vydrží tak minutu. Mezitím lodí probíhají mohutné otřesy. Chakotay navrhuje, že by bylo možné si cestu proříznout paprskem z deflektoru. Na tuto operaci ovšem chybí energie. Kapitán Janeway rozkáže získat energii ze všech sekundárních zdrojů včetně podpory života, replikátorů a simulátorů. A to i za cenu, že ztratí většinu Fair Havenu. Nakonec se požadované množství energie povede shromáždit a Voyager vyšle skrz bouři paprsek. Loď se začíná pomalu přibližovat k okraji a nakonec, i když mírně poškozená, vyletí zpět do volného vesmíru.

Simulátor - Fair Haven
Tom s Harrym procházejí Fair Havenem. Vlastně spíš tím, co z něj zbylo. Téměř všechny postavy a objekty jsou poškozeny.
"To nevypadá dobře… Tome. S tak pokročilým rozkladem můžeme zachránit tak pět až deset procent," smutně konstatuje Harry s PADDem v ruce.
"Tolik k irskému štěstí," odpoví mu neméně smutně Tom.
"Možná bychom měli začít od začátku," navrhuje Harry.
Ale Tom je proti.
"Nebylo by to stejné. Jako by ses snažil přepsat knihu, jejíž jediná kopie byla vymazána. Všechny detaily a drobnosti by byly ztraceny."
Ale to se k nim už blíží Seamus.
"Dobré ráno," zdraví oba.
"Ahoj Seamusi," odpoví Harry na pozdrav.
"Vypadá to, že bude bouřka," varuje Seamus a ukáže na oblohu, kde občas prosvítají holoemitory. "Blíží se od západu… může být silná."
Tom s Harrym se otočí k obloze.
"Hm, jasně," prohodí Tom.
A Seamus pokračuje.
"Nepředpokládám, že byste měli volný šilink. Minulou noc jsem se udobřil se ženou a chtěl bych jí koupit nový slunečník..." Jenže dál neřekne nic. Postava zabliká a zmizí.
"Simulace se destabilizuje. Raději bychom měli začít s opravami," říká na to Tom a pokyvuje hlavou.
"Co se pokusíme zachránit? Vola a ovečku? Kostel? Maggie O´Haloranovou?" ptá se ho Harry smutně.
"Je tu někdo, s kým bych si měl nejdřív promluvit," na to Tom a odchází za kapitánem.

Kapitán Janeway sedí ve své pracovně. Po signálu zvonku vstoupí Tom Paris a netváří se zrovna vesele. Rozhodí rukama a spustí.
"Fair Haven na tom není moc dobře."
"Dobře, řeknu to posádce," odpoví Kathryn a věnuje se dál své práci.
"S vaším dovolením bych chtěl ten program rekonstruovat," říká Tom a jde o něco blíž.
Kathryn to zaujme a zdvihne oči od PADDu: "Jak dlouho to potrvá?"
"Šest nebo sedm týdnů," na to Tom. "Harry mi řekl, že budeme schopni zachránit okolo deseti procent elementů. Třeba byste měla nějaký návrh."
Kapitán se začne nepatrně usmívat.

Holografická laboratoř
Kapitán vejde do holografické laboratoře. Aktivuje konzoli a ptá se: "Počítači, je postava hospodského Michaela Sullivana z Fair Havenu neporušena?"
"Potvrzeno," odpovídá počítač.
"Aktivuj ho," zní další kapitánův příkaz a v okamžiku se postava Michaela zmaterializuje. Ihned Kathryn zaregistruje.
"Ahoj," zdraví ho kapitán.
"Ztratila ses mi Katie," povídá s rukama v kapsách. "Vzb udil jsem se... a bylas pryč,“ říká Sullivan a nespustí z Kathryn oči.
"Musela jsem o něčem přemýšlet."
"Už jsi skončila?" zajímá se Michael.
Kathryn se usměje.
"Ano," přiznává a přijde k Michaelovi blíž. "Odjíždím z Fair Havenu," pokračuje a mne si nervózně ruce.
"Proč?" ptá se Michael smutně.
"Protože," odpoví Kathryn skoro neslyšně.
"To není moc dobrý důvod," nesouhlasí Michael.
"Situace je dost komplikovaná," snaží se kapitán o vysvětlení.
"Jiný muž?" ptá se Michael s obavou.
"Ne," zní odpověď.
"Tvoji přátelé... mě moc neschvalují?"
"Všechny jsi je okouzlil," uklidňuje ho Kathryn.
Ale Michael hledá důvody: "Nejsi připravená se usadit?"
"Jsem připravená jako ještě nikdy," ujišťuje ho Kathryn se smutkem v očích.
Michael si už neví rady.
"To mi nedává smysl."
A kapitán souhlasí.
"Ne, to asi nedává."
Michael chvíli přemýšlí.
"No, mám takový pocit, že na tohle tak snadno nezapomeneš. Fair Haven totiž na lidi působí," a na chvíli se odmlčí. "Ale je tu něco, co bys měla vědět," pokračuje. "Miluji tě Katie!“
Kathryn nemá daleko do prvních slz, ale drží se.
"Možná tudy budu projíždět, tak za šest... nebo sedm týdnů. Možná... se zastavím v hospodě," říká s vážnou tváří.
Michaelovi se rozjasní tvář.
"To bys měla," odpoví již s úsměvem.
Ale to už Kathryn jde až k němu a políbí ho na tvář. Pak o krok ustoupí a dá počítači příkaz k ukončení programu. Otočí se a míří ven z laboratoře, ale na poslední chvíli se ještě zastaví.
"Počkat... chtěla bych udělat ještě jednu úpravu postavy," říká počítači.
Ten žádá upřesnění.
"Zakázat Kathryn Janeway jakýkoliv další přístup do Sullivanových podprogramů chování," nařizuje.
"Úprava ukončena," hlásí počítač změnu.
"Uložit program," dodává Kathryn a odchází z laboratoře.

© 2002 Yakuzza + Al Bomber