Hlavní děj

Ulicemi Fair Havenu se řítí docela pěkný veterán, kteří řídí - kdo jiný, než Tom Paris. Na hlavě kšiltovku, dlouhý kabát a oči mu zakrývají brýle s koženými obroučkami-klipsnami, takže v nich vypadá jako pilot starého dvouplošníku. Rychlost je na veterána značná a tím celkově působí dost neovladatelně. Tom troubí a div, že nesráží pár kolemjdoucích a nějaké ty ovce. Celé to končí nárazem do hromady sudů naskládaných na chodníku u silnice. Tomovi se nic nestalo, ale auto má poškozenou přední pneumatiku. Lidé se sbíhají a s nimi i starý známý Seamus [Šejmus].
Paris nadává: "Měl jsem zahnout doprava místo doleva."
Seamus přijde blíž a spustí: "Možná by ses měl poohlédnout po koni a bryčce. Ale pořád je to kráska. Musel jsi být miláčkem osudu když ti dopřál takovou věc!"
Tom mezitím vystoupí z auta a nešťastně prohlíží poškozené kolo. "Trochu jsem zahýbal se svým dědictvím," usměje se.
"Ahá! Tak ty jsi zdědil peníze? A kdo nás opustil?"
Paris rychle vymyslí: "Můj dědeček z matčiny strany. Aristokrat. Ať odpočívá v pokoji," dodá s napolo smutným výrazem.
Seamus nasadí ve tváři soucitný výraz, jeho dobrácká očka se přivřou a obřadně se pokřižuje. "Musel to být jistě skvělý muž," povídá. "Víš, připil bych si na něj, ale kdybych měl za co," a s patetickým výrazem ve tváři nastaví ruku.
Paris sáhne do kapsy a vyndá pár mincí a dá je Seamusovi. Ten poděkuje a zeptá se ho, jestli se k němu nepřidá u Sullivana. Paris se omluví že míří na hrad O´Dell. Seamuse to osloví, zastaví se a povídá:
"Už se stmívá a říká se, že se západem slunce se Královna víl vrací na svůj hrad."
"Budu ji od tebe pozdravovat," opáčí mu s úsměvem Tom.
"Pak ale neříkej, že jsem tě nevaroval," a zamíří směrem k hospodě.
Paris zaměří svoji pozornost zpět ke kolu. Očima letmo přelétne po okolí jako by se ujišťoval, že není středem pozornosti a řekne: "Počítači, vyměň poškozenou pneumatiku." Automobil je opět v pořádku.
Seamus, který je již na cestě do hospody k Sullivanovi se ještě otočí jako kdyby chtěl Tomovi ještě něco říct a když vidí, co se stalo, zděšeně se pokřižuje.
"Svatí, stůjte při nás!"

Fair Haven - U Sullivana

Seamus sedí v hostinci za stolkem a "háže" do sebe jednoho panáka za druhým.
Zbytek přítomných stojí okolo něj a poslouchají jeho novou historku.
"Myslel jsem, že z toho šoku umřu!"
Sullivan při čištění sklenic prohodí:
"Seamusi, ty jsi ten pravý, kdo vykládá věci tak jak se staly." Celý lokál přikyvuje.
"Přiznávám, že jsem známý tím, že si občas příběhy přibarvuji, abych je trochu oživil, ale jako že je Bůh nade mnou, tak vám přísahám, že jsem viděl Toma Parise používat duchařskou magii k opravě toho kola!" dušuje se Seamus.
"Takže Tom Paris používá duchařskou magii? A příště mi řekneš, že zaplatíš svou útratu," opáčí Sullivan. Všichni v lokále se zasmějí.
"Klidně se smějte, ale Tom Paris mířil na hrad O´Dell! Pouhou hodinu před setměním!"
Mezi lidmi v hostinci je i Dr. Fitzgerald.
"Ale Seamusi, není dne, kdy bys ze sebe neudělal osla."
Milo [majlou], Seamusova pravá ruka a kamarád z mokré čtvrti hned doplňuje:
"Je pravda, že Tom Paris je zvláštní. Chodí sem a tam jakoby to tu postavil."
Seamus horlivě přikyvuje. "To je pravda. A kam odchází?"
A Milo znovu:
"To je pravda! Je záhadný," řekne tajemně, "a co teprve ti jeho přátelé?"
Sullivana to viditelně začíná unavovat.
"Jestli mluvíš o Katie O´Clare, tak by sis měl dávat pozor na jazyk."
Jenže Milo je neústupný. Sullivan pronese něco o pověrách a všichni se zasmějí.
Ale Seamus se jen tak nedá. Za normálních okolností by se už nejspíš věnoval jen své "čtvrtce", ale pod tíhou událostí pokračuje.
"Kilmanin 1846."
"Co?" odpoví otázkou Sullivan.
"Teď jsem si vzpomněl. Jeden můj přítel z hrabství Maidenů mluvil o skupině přízraků, která přišla do Kilmanin," nabírá zpět obrátky Seamus.
"Kilmanin? Slyšel jste někdy o něm doktore?"
Dr. Fitzgerald se zamyslí a jen pokrčí rameny.
"Ne. To je poprvé," odpoví zadumaně.
"To proto, že už ho na mapě nenajdete. Už tam není," vpadne do debaty vítězně Milo a rozhlíží se po ostatních, kteří jen nevěřícně kroutí hlavou.
A Seamus, který vidí, že je opět v kurzu dodává:
"Bylo to město podobné Fair Havenu. Do té doby než tam přišla skupina cizinců. Obyvatelé je přivítali s otevřenou náručí. Vždyť přece cizinec je přítel, kterého jsi ještě nepotkal, že ano?"
Všichni souhlasně pokývají.
"Ale brzy začali své pohostinnosti litovat," pokračuje Seamus.
"Krávy přestaly dávat mléko. Brambory hnily už na polích…" dodává Milo s napolo tragickou a napolo ustrašenou tváří.
A Seamus topí pod kotlem:
"A potom se začali ztrácet i lidé!"
Dr. Fitzgerald má báchorky právě tak dost.
"Ale jděte!"
Jenže Sullivana to začíná naoko zajímat.
"Co se jim stalo?" ptá se výtečníků.
Seamus nasadí tvář vymítače a hlasem s příznačně tajemným podtónem povídá:
"Byli odneseni do říše duchů. A pak, když přišla zima a prodloužily se noci, tak celé město zmizelo. Každý dům, každý hřebík, puf!"
Seamus při těch slovech pohodí rukou, aby dodal vážnosti svých slov.
Dr. Fitzgerald se na Seamuse podívá.
"Říkáš, že se Fair Havenu stane to samé jen proto, že tu máme pár nových lidí?" řekne pochybovačně.
"Říkám, že bychom si měli na tyto lidi dávat pozor. Včetně té tvé paničky," a při těch slovech ukáže na Sullivana.
Sullivan se jen usměje.
"Takže Katie je teď nějaký zlý skřítek?"
"Myslím, že na tebe seslala nějaké kouzlo...," ale Seamus větu nedokončí, protože právě vstoupí Kathryn Janeway v dobových šatech alias Katie O´Clare. Hlouček okolo Seamusova stolu se rozpustí a všichni dělají jakoby se nic nestalo.
"Nevyrušila jsem vás?" ptá se Kathryn alias Katie a stojí opodál s jejím nenapodobitelným úsměvem.
"Ne. Vůbec ne. Seamus na nás zkouší nějaké své triky," dodá Sullivan a je na něm patrná radost z nového příchozího.
Přejdou k barovému pultu.
"Co to bude?" ptá se Sullivan obřadně.
"Jako obvykle, prosím," dokresluje atmosféru Katie a sedá si na stoličku.
"Šálek čaje - už se chystá."
Podá Kathryn tácek s konvicí a hrníčkem a povídá:
"Unesla jsi cestou do města nějaké děti, Katie?" Při těch slovech pozoruje Seamuse. Ten se jen uraženě otočí a něco zabručí.
"Cože?" s údivem ve tváři se usměje na Sullivana.
"Ale nic. Chyběl mi tvůj úsměv. Cos celý den dělala?" Opře se lokty o barový pult z druhé strany a přikloní se ke Kathryn blíž.
"Nic zajímavého," povídá Kathryn jako by bez emocí. "Pomáhala jsem tetě a strýci na farmě. Už nejsou tak čiperní jako dřív. Mají mluvícího kozla, který by se mohl pod stolem hádat s mluvícím prasetem Mossiho Donagana."
Oba se tomu zasmějí. Sullivan Kathryn radí, aby ho přivedla.
"Slyšela jsem, že mají v Dooleenu pouť. Mohli bychom tam zajít," nahodí Kathryn.
"Musím být tady. Škoda. Kdybys mi dala vědět, kdy přijdeš, byl bych se na to připravil," dodává Sullivan smutně.
"To je jedno," odpoví mu neméně smutně Kathryn a upije ze svého šálku.
"Ale když už jsi tady, byla by škoda, kdybys hned odešla."
"Možná bys mě přesvědčil, kdybychom si spolu zahráli..."
Kathryn nedokončí větu, ale úsměv a zvednuté obočí dávají jasně najevo jistý zájem. Sullivan vytáhne z podpultu šest dřevěných kroužků a nadšeně doplňuje:
"...Kroužky. Jdeme na to."

Jídelna

Harry Kim, viditelně připraven a naladěn na návštěvu Fair Havenu stojí v dobovém kabátě (pozn. z 19. století) u replikátoru.
"Počítači, jednu kytici lilií."
Kytice se zmaterializuje a Harry si ji vezme.
Přistoupí Tom Paris: "Něco mi říká, že to nebude tvůj oběd. Pro koho jsou?"
"Jsou pro známou," odvětí mu Harry.
Paris si rýpne: "A není ta tvá známá náhodou krásné irské děvče?"
Harry cítí ve vzduchu Tomův humor.
"Neměl bys být na můstku?" zakontruje a chystá se odejít. Ale Tom ho chytne a lišácky povídá: "Dám ti radu, Harry. Tato irská děvčata nejsou tak prostá jak si myslíš. Maggie O´Haloran může být víc než zvládneš!"
Harry sice vnímá Tomův široký úsměv, ale nesdílí jej stejně. Vyčítavě se na Toma podívá.
Celý rozhovor pozoruje B´Elanna, která stojí opřená u Neelixova pultíku.
Harry změní téma:
"Slyšel jsem o tvé dopravní nehodě," prohodí a čeká na Tomovu reakci.
"Bylo to selhání spojky. Nebyla to má chyba," dodá hned Tom sebevědomě a na důkaz toho zvedne bradu a nadechne se.
Harry se na Toma podívá jako by chtěl ještě něco dodat, jenže v tom se od pultu blíží B´Elanna, která už chvíli tento testosteronový zápas dvou kamarádů pozoruje.
Přijde blíž a káravě dodá:
"Jak já to vidím, celý ten program je nehoda na spadnutí. Necháváte Fair Haven běžet nepřetržitě několik dní. Včera jsem musela vyměnit tři holoemitory."
Harry s kyticí v ruce a s vědomím jeho možné nedochvilnosti nervózně přešlapuje. Tom zase s klidem pohlédne na B´Elannu.
"Dnes ráno jsem dělal kompletní diagnostiku. Všechno je v pořádku," říká sebejistě.
B´Elanna s Tomem očividně nesouhlasí.
"Ale až se vaše malebné přímořské městečko začne depolarizovat, tak za mnou nechoď!"
"Pokud mně omluvíte, tak už jdu pozdě na půlnoční procházku," končí debatu i svoji přítomnost Harry a odejde.
Tom se nakloní k B´Elanně a povídá:
"Myslím, že vím jak udělat Harryho rande trošku víc vzrušující."
B´Elanna se na Toma nevěřícně podívá a s prosbou hlase říká:
"Jen prosím tě neznič další holoemitory."

Fair Haven

Na Fair Haven padla noc. Uličkou směrem k náměstí jde Harry s Maggie. Pár metrů za nimi je špehuje Tom Paris a Toma zase sleduje Milo se Seamusem (pozn. dokonalá scéna se skvělou hudbou). Seamus se krčí v nějakém výklenku . Těsně za ním Milo.
"Co to tady děláme, Seamusi? Špehujeme lidi, schováváme se ve stínech...."
"Uklidni se Milo. Třesou se ti kolena."
"Co když je Tom Paris opravdu nějaký démon a když nás chytí, sešle na nás nějaké kouzlo!"
"Tak přestaň kdákat nebo nás objeví. A pojď, utíká nám!"
Oba vyrazí ze stínu a opatrně běží za Tomem. Schovají se za rohem domu.
Tom dělá to samé v bleděmodrém, ale za skrýš si vybral povoz se slámou o pár metrů blíž k Harrymu a Maggie, kteří mezitím došli až k Fair Havenskému náměstíčku. Tom napíná uši a poslouchá Maggie jak Harrymu říká:
"To se musíš cítit dost osamělý tam na vodě jen s hvězdami, které tě vedou."
"Někdy během noční služby, když plachty vržou a temná voda se táhne do dálky, kam až oko dohlédne, mi připadá, že jsem na světě jen já sám," dodává Harry s příznačným patosem.
"Možná bys měl uvažovat o usazení se na souši," zjišťuje situaci Maggie a tázavě se při těch slovech na Harryho podívá.
"Věř mi, že uvažuji," ujišťuje Harry. "Vždycky, když myslím na tebe," dodává rychle a dívá se Maggie do očí.
Tom se ukrývá za povozem se slámou s PADDem v ruce. Milo se Seamusem se zase schovávají za rohem a střídavě vykukují a napínají uši. Ale rozhovor neslyší, jsou od těch dvou ještě dál než Tom.
Maggie, podle všeho spokojená s dosavadním průběhem rozhovoru se na Harryho podívá a řekne: "Harry, můžu se tě na něco zeptat?"
"Jistě," odvětí Harry pevným hlasem.
"Můžu tě držet za ruku?"
"Jenom, když ty budeš držet mou,"dodá Harry lišácky a nedočkavě chytne Maggie za ruku.
Tom, stále ukrytý za balíky slámy na voze poslouchá jejich cukrování, dělá obličeje, převrací oči v sloup a něco si mumlá. Ale v momentě, kdy se ti dva chytnou za ruce už ze zkušeností ví, co bude následovat. Vytáhne z kapsy PADD a něco začne ťukat. Seamus a Milo si toho všimnou.
"Hele," ukáže prstem Milo. "Má v ruce nějakou divnou věc! Možná na to jdem špatně. Měli bychom jít ke svaté Marii a říct to otci Mulligenovi (Doctor)."
"Nebude poslouchat řeči o nadpřirozených jevech," odpoví mu Seamus a pochybovačně zavrtí hlavou.
"Když naplníš jeho kasičku tak bude poslouchat cokoli," dodá Milo neústupně.
"To je pravda," přikyvuje Seamus.
Mezitím se Harry s Maggie dostává k důležitému okamžiku jejich nočního setkání. Jenže o tom, jak moc je tento okamžik důležitý i pro Toma, který již nedočkavě čeká na svoji příležitost, nemají ani ponětí. A Tom zase netuší, že to všechno je zase velmi důležité pro dva, jemu netušené obyvatele Fair Havenu , kteří vše pozorují ze svého úkrytu za rohem.
"Můžu se tě ještě na něco zeptat, Harry?" říká Maggie a udělá krůček k Harrymu. "Můžu tě políbit?"
"To je hloupá otázka," odpoví jí Harry se skrývaným nadšením v hlasem a přikloní se k Maggie.
A to je ta chvíle, na kterou Tom tak dlouho čekal. Oba jsou už těsně u sebe. Jejich rty se téměř dotýkají. Ta hloubka celé situace, ten kolorit. Dláždění, staré lampy, bryčka se slámou, dva milenci při svitu měsíce a…
…a Tom stiskne tlačítko na PADDu.... a Maggie se v momentě změní na krávu. Harry stačí jen tak tak ucuknout. Je z toho celý vyděšený, ale hned si uvědomí, odkud vítr vane. Tom Paris se může potrhat smíchy a Milo se Seamusem nevěří vlastním očím a sotva popadají dech.
Harry nasadí výraz Jacka Rozparovače a zaburácí: "Tome! Ty nemáš nic lepšího na práci?"
"Je z tebe celá pryč," směje se Tom a jeho pobavený výraz Harrymu moc nepřidává.
"Dobře, pobavil ses a teď ji vrať zpět!" nařizuje Harry.
Tomovi se jistě hlavou honí ještě nějaká lotrovina, jenže v tu chvíli se z interkomu ozve Chakotayův hlas.
"Chakotay Parisovi a Kimovi. Hlaste se na můstku!"
Milo a Seamus valí oči odkud se ozývá Chakotayův hlas a tázavě se na sebe dívají.
Tom mu odpoví že už jsou na cestě. Jenže Harry se strachuje o Maggie.
"A co bude s Maggie?" ptá se.
"Bude v pořádku. Nech ji napást."Dodá s omluvným úsměvem a oba kvapně opouštějí simulátor.
Seamus a Milo jsou z celé situace úplně mimo sebe.
"Slyšels to? To je hrůza!"

Fair Haven - kostel svaté Marie

"Amen," končí modlitba a Doctor si prohlíží své stádečko.
Kostel je plný lidí.
Doctor vystoupí na kazatelnu. Oděn do farářského obleku v roli otce Mulligana začne své kázání. Přísným zrakem si znovu prohlédne přítomné a spustí.
"Prosím usedněte. Nedávno jsem slyšel příběh o dvou farmářích, kteří nechtějí být kvůli tomuto kázání jmenováni. Jeden druhému rozbil pluh a odmítl mu jej nahradil. Trest mu nebyl seslán ne Bohem, ale tím druhým farmářem," zvyšuje Doctor hlas a koulí očima, aby zdůraznil své monumentální postavení. "...v podobě ucpaného... zavlažovacího... potrubí. A! Myslíte si, že tím jejich hádka skončila? Samozřejmě, že ne. Oni... chovali se jak nějací... starodávní barbaři!" a jeho hlas svojí intenzitou připomíná bouřku. "Nakonec jeden špatný čin stíhal druhý. Správně?" jakoby s úsměvem dodá: "Špatně!" zařve a bouchne pěstí do kazatelny. "To, na co tihle dva hříšníci zapomněli je, že jsou sousedé," pokračuje již mírněji, ale stále nahlas.
"To je hrozné jak rád se poslouchá," pošeptá své sousedce Grace.
Doctor pokračuje:
"Muž nebo žena? Rodič nebo dítě? Z masa a kostí nebo z fotonů a silových polí? Eh. Bylo řečeno, že..."
Grace poznamená: "Na druhou stranu možná si jenom trochu přihnul mešního vína."
Doctor pokračuje:
"... a jako taková je naše obec všechno. Je to náš svět! A my jeho součástí," Doctorova gestikulace nabývá na intenzitě. "... stejně jako je větev součástí stromu. Vidíte snad, že by větve ze sebe ztrhávaly listí? Ne!" Zahuláká a praští do kazatelny tak silně, až všichni z leknutí nadskočí. "Vidíte snad, že by si kořeny shromažďovaly vodu z kmene?! Ne!" zahuláká. "Vidíte snad…" ječí Doctor jako šílenec. Ale myšlenku k potěše všech přítomných nedořekne. Otevřou se dveře kostela a vstoupí Seamus, Milo a táhnou za sebou - krávu (tedy Maggie).
Doctor na okamžik nevěří svým očím. Zeptá se přísným tónem:
"Zabočili jste špatně při cestě do kravína?"
"Ne, otče, stalo se něco hrozného! Toto je Maggie O´Halloran! Přízraky ji změnily na krávu!" Seamus se křižuje a jeho útrpný výraz dokresluje smutná Milova tvář, také souhlasně pokyvující.
Grace vykulí oči a vykřikne:
"Cože? Maggie sežrala kráva?"
Seamus nic neříká, jen tak mírně kývne hlavou na stranu, a na důkaz nepochopení zavře ústa tak, až se mu prohne knír a něco si myslí. (((pozn. na blbou otázku žádná odpověď)))???)
Doctorův zájem se zvyšuje.
"Viděli jste ty přízraky?"
"Ano. Tom Paris a Harry Kim!"horlivě odpovídá Seamus.
Doctor jen zavrtí hlavou: "Musím vás zklamat. Asi jste se stali svědky nějakého žertu. Tom Paris je známý šprýmař."
Ale Milo přispěchává na pomoc.
"Říkám vám, že to bylo ďáblovo kouzlo! Viděli jsme to na vlastní oči!"
"A kdy se podle vás měla tato údajná přeměna odehrát?" táže se Doctor.
"Dnes v noci," odpovídá Seamus a pro jistotu svého tvrzení pokyvují s Milem hlavou.
Doctor spráskne ruce a sejde dolů z kazatelny.
"Tak tím se vše vyjasňuje. Toto nemůže být Magie O´Halloran. Dnes ráno, když jsem šel do kostela jsem ji viděl jak stála u vozíku a starala se o své květiny. Pro dnešek toho bylo už dost. Tato mše je u konce."
Všichni se zvednou a odchází něco mumlajíce.
"Tu krávu nechte zde," přikazuje Doctor a čeká, až se svatostánek vylidní, aby mohl vše napravit.
Milo se Seamusem odejdou taky. Ale ještě před odchodem poplácají krávu se slovy omluv a dobrého pořízení.

Fair Haven

Na rohu domu u náměstí stojí malý, na bílo natřený dřevěný vozík s květinami. U něj se objeví Maggie (Doctor ji změnil zpět na člověka). Navenek vypadá netknutá, ale je dezorientovaná. Jako by si neuvědomovala sama sebe. Z kostela přiběhnou Milo se Seamusem a pomohou jí sednout na lavičku. Maggie jim říká, že se cítí, jakoby se probudila ze strašného snu.
"Procházela jsem se s Harry Kimem. Přemluvil mě u Vola a ovečky abychom se šli projít."
"Co jste dělali na té procházce?" táže se naoko zvědavě Milo.
Maggie mu odpoví dotčeně, co si o ní myslí, že se jen procházeli. Seamus ji uklidňuje a Maggie vypráví dál.
"Ten sen byl velice nepříjemný. Chodila jsem po městě a neměnila nic na sobě. Jen zvonec na krku. Pak jsem se nějak dostala do kostela. A všichni na mě zírali. Byl jsi tam Seamusi! A ty taky Milo!"
Oba dělají, že o ničem nevědí a kroutí nevěřícně hlavami.
"To je velice zajímavý příběh. Myslím, že je čas na panáka," přeruší společné rozjímání Seamus.
"Nebo radši na dva," navrhne Milo, zvednou se a jdou do hospody.

Fair Haven - hospoda u Sullivana

V hospodě je plno. Všichni sedí u baru. Je tam Seamus, Milo, Maggie, Edith, Grace a další.
A Milo vypráví.
"... a tak jsem řekl mladému Harrymu, že nemám rád deštivé počasí. Jakmile jsem ta slova vyslovil, vyzval své duchy, ať mu pomohou a najednou nebyl na obloze ani mráček."
Edith se přidá.
"Hlídala jsem malou Mary u Ballahickovy farmy. Hrála si tam u studny. Najednou ztratila rovnováhu a spadla do ní. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem běžela ke Colbyům pro pomoc. Když jsem se vrátila, viděla jsem malou Mary jak si hraje na louce a mluví s Katie O´Clare. Neměla ani škrábnutí. Katie říkala, že jsem se musel zmýlit, ale já jsem se nezmýlila."
Všichni kroutí hlavou a Milo do sebe hodí panáka.
Grace, vyburcována situací povídá: "Taky jsem viděla něco divného, ale bála jsem se vám to říct. Ale teď když vás slyším, myslím, že byste o tom měli vědět."
"No! Tak mluv!" ozývá se Milo.
"Minulou neděli po kázání, jsem viděla otce Mulligana jak se rozplynul ve vzduchu!"
V místnosti to zašumí údivem.
A Milo dodá: "Je to jasné. Patří k nim. Tom Paris, mladý Harry a další."
"A co jejich kamarád Neelix, co vede Vola a ovečku? Jestli ten nevypadá jako skřítek, tak pak už nikdo," přihřeje si polévku Grace.
"Pravděpodobně jsou všichni na hradě O´Dell a něco na nás chystají," vkládá se do debaty Seamus.
Sullivana už to nebaví. Praští táckem o barový pult a spustí.
"Tak dost. Nemohu popřít, že se tu staly divné věci. Ale co chcete dělat? Vyhnat je všechny z města? Nebo je upálit na hranici?" Sullivanovi přeskakuje hlas.
Po těchto slovech všichni mlčí.
A Sullivan pokračuje: "Tito lidé jsou naši sousedé. Spřátelili jsme se s nimi. Na to nesmíme zapomenout."
"A co navrhuješ? Máme s nimi o tom diskutovat nad šálkem čaje?" dožaduje se odpovědi Milo.
Sullivan raději neříká nic.

Už je večer. Do hospody vstoupí Kathryn jako Katie. Je tam jen Sullivan. Vše je nachystané na večeři. U zapáleného krbu jsou na stole nachystané dva talíře.
"Vypadáš půvabněji než kdy jindy," zalichotí jí Sullivan a podá jí malý balíček.
Kathryn si sedne a rozbalí jej.
"Královna víl od Edmonda Spencera. Díky, Michaele." Kathryn je očividně potěšena.
Sullivan si sedne ke stolu se slovy: "Je to nejdelší poem ve starém jazyce. První, kde je použita devítiřádková strofa."
"Začnu to číst ještě dnes. Miluji epickou poezii." Otevře knihu a začne si v ní pročítat.
"Opravdu? To jsem nevěděl. A je tu hodně věcí, co o tobě nevím," začne Sullivan pomalu. "Myslel jsem, že bys měla vědět, co se povídá o tobě a tvých přátelích. Ve městě se stalo pár divných věcí. A lidé to přičítají vám."
"Jaké podivné věci?" ptá se Kathryn. Zavře knihu, položí ji na stůl a tázavě pohledí Sullivanovi do očí..
"Lidé, kteří kouzlí, rozplývají se, mění počasí..." pokračuje Sullivan.
"Nemá to náhodou něco společného s tvým knižním dárkem?" ptá se zvědavě Kathryn.
"Tak trochu."
"Nech mě hádat. Říká se o mě, že jsem královna víl," zlehčuje situaci Kathryn.
"Upřímně řečeno, pokud by jsi byla sám ďábel, bylo by mi to jedno," odpovídá Sullivan s napolo vážnou tváří, ale z jeho hlasu je patrné, že téma ještě neskončilo.
"Pokusím se to nebrat osobně," usměje se Kathryn a čeká, co bude dál.
Sullivan pokračuje.
"Smutnou stránkou věci je, že opravdu nevím, kdo jsi. Lhala jsi mi Katie. Ověřil jsem si něco přes své přátele z hrabství Clare. Nikdo tam o tobě neslyšel."
"Je to velké hrabství," odpoví Kathryn sebejistě.
"A já mám hodně přátel," ihned doplňuje Sullivan a s vážnou tváří pokračuje: "Co tě znám, jsi vyhýbavá. Byl jsem hlupák, když jsem to neviděl. Kam jdeš, když odsud odcházíš? Jsou chvíle, kdy bych chtěl s tebou mluvit... říct ti o svém dni, o knize, kterou čtu... nebo tě jen pozdravit. Ale nemohu, protože nevím, kde tě mám hledat. Co schováváš, Katie?"
Kathryn začíná tušit, že něco není v pořádku.
"Nebudu popírat, že ti neříkám o všem, ale nikdy to nebylo nic důležitého."
"Přál bych si abych tomu mohl věřit."
"To můžeš. Nechtěla jsem tě oklamat, ale za daných okolností jsem neměla jinou možnost."
"Jakých okolností?" Sullivan začíná být nesvůj.
"Michaele, jsou věci kolem mně, kterým bys nerozumněl."
"Zkus to. Kdo jsi, Katie? Odkud jsi? Pravdu."
Kathryn vstane, upřeně se na Sullivana podívá a už to vypadá, jakoby chtěla s pravdou ven. Ale místo toho dá příkaz počítači, aby ukončil program. Program se ukončí. Zůstane v simulátoru sama. Kathryn si oddechne.

Strojovna

Kapitán Janeway s Parisem míří do strojovny. Janeway vypadá trochu rozmrzele.
"Jak to mohl vědět? Na tyto otázky by se neměla ptát žádná holografická postava. Co přesně jste s tím programem udělal?"
"No, jenom jsem přidal pár drobných detailů, aby vypadaly postavy trochu realističtěji. Nic velkolepého."
"No něco se asi pokazilo. Lidé z Fair Havenu už nejsou prostý venkovský lid," vletí do strojovny (stále v šatech z 19. století). "Hlášení!"
B´Elanna s Harrym stojí u konzoly a baví se.
B´Elanna povídá: "Myslím, že jsme zničili náš přístav."
"Bylo to poprvé, co jsme nechali běžet holoprogram nepřetržitě několik dní. Je zázrak, že to vydrželo tak dlouho!" odpovídá jí Harry.
"Vypněte to a opravte poškozené systémy," nařizuje kapitán.

Hololaboratoř

Tom a Harry se snaží dát v hololaboratoři Fair Haven do pořádku.
"Jak to vidím já, tak všechno bylo v pohodě, dokud někdo nezačal měnit lidi na krávy," povídá Tomovi Harry a vyčítavě se na něj podívá.
Harryho poznámka jen vyloudí na Tomově obličeji úsměv.
"Počítači, zobrazit postavu Michaela Sullivana z holografického programu Fair Haven," poručí Tom.
Zobrazí se Sullivan a vypadá dost dezorientovaně.
"Kde - kde… kde to jsem? Kde je Katie?"
"Neměl by nic vnímat," prohodí k Harrymu Tom a pozoruje Sullivana.
"Izoloval jsem poškozené podprogramy," reaguje Harry.
Sullivan zvýší hlas: "K čertu… ptám se, kde to jsem!"
Tom se ho snaží zabavit: "Uklidni se Michaele. To je v pořádku."
Sullivana to ovšem nikterak neuklidnilo.
"Co je tohle za místo? Jestli mi někdo neřekne, kde to jsem, začnu rozbíjet hlavy!" dodá naštvaně.
Ale Harry přichází s nápadem.
"Tyhle vjemové filtry jsou nefunkční."
Sullivan jen na Harryho vytřeští oči. "Vjemové filtry? Co je to vjemový filtr?"
"To je v pořádku Michaele. Uklidni se," chlácholí Tom Sullivana a přitom kontroluje, co Harry provádí.
"Tady. Podívej se. Tyhle algoritmy byly navrženy tak, aby se nestaral o nic, co není v rámci programu," poukazuje Harry na svůj objev.
"Jsou nefunkční," přitaká Tom a po očku sleduje Sullivana.
Ten jen stojí a nevěří svým očím i uším.
"Tohle by to mělo opravit," řekne Harry a něco naťuká na konzole.
"Jak se cítíš, Michaele?" testuje Tom Sullivana.
"Je mi skvěle. Harry!" Sullivanovi se vyloudí na tváři úsměv. "Liam se po tobě sháněl! Jsi jediný v okruhu čtyř hrabství, kdo ho porazil v páce. Chce odplatu!"
"Má ji mít," ujišťuje Harry Sullivana s úsměvem.
"Tak to bylo snadné," konstatuje spokojeně Tom.
"Bohužel, všechny ostatní postavy mají stejnou chybu," s despektem dodává Harry a dívá se na Toma.
"Neříkej mi, že budem muset každého opravit zvlášť?"
Harry přijde s nápadem.
"Kdybychom znovu spustili program za použití hlavního ovládacího panelu v Sullivanově hospodě, mohli bychom resetovat všechny vjemové filtry jediným sekvenčním příkazem."
Sullivan všechno nenápadně sleduje.
Tom se obrátí svoji pozornost k Sullivanovi a povídá: "Myslím, že se uvidíme později."
Sullivan nahodí úsměv: "Budu se těšit."
Paris jen kývne hlavou a nařídí počítači, aby znovu spustil holografický program Fair Haven a přesune Michaela Sullivana do jeho hospody, což se také stane.

Objeví se Sullivanova hospoda a vzápětí i Sullivan. Rychle vyběhne z hospody a chytne prvního kluka, kterého uvidí a pošle ho za doktorem Fitzgeraldem se vzkazem, že na něj čeká v kostele.

Můstek

Harry, Tom a kapitán Janeway stojí na můstku u Harryho konzoly.
"Myslel jsem, že jsme resetovali jeho vjemové filtry, dokud jsme se nepodívali na jeho podprogramy. Zjistili jsme, že to na nás jen hrál," povídá Harry.
"Nikdy nepodceňujte irský hologram," odpoví s úsměvem Janeway.
"Když přeprogramujeme ostatní, budeme muset i Michaela," namítne Harry.
"Doufejme jen, že se o svůj zážitek nepodělil s ostatními," doplní své obavy Janeway.
"Mám to," hlásí Harry. "Tyto algoritmy by to měly napravit."
Odejde s Tomem z můstku a kapitán Janeway si jde sednou do svého křesla. "Co jsem si to k čertu myslela?" přemýšlí nahlas. Sedne si a Chakotay, který sedí vedle ní jí tiše povídá:
"Jenom malá porucha."
"To je právě ten problém. Mám totiž porouchaného přítele. Co když to Tom s Harrym neopraví?"
"Jedna rada, kterou mě vždy častujete. Říct pravdu." A usmívá se.
Janeway jen pohodí rukama.
"Nerada ti to říkám, Michaele, ale já jsem kapitán hvězdné lodi a ty 300 wattový hologram. To bych nedokázala." A podívá se bezradně na Chakotaye.
"V tom případě musíte improvizovat," dodá Chakotay a pokrčí rameny.

Fair Haven - kostel svaté Marie

V kostele jsou jen Michael Sullivan a doktor Fitzgerald. Sedí v první lavici a šeptem si povídají.
"Nejsem pověrčivý muž doktore," začne Sullivan, "ale viděl jsem věci, které nemohu vysvětlit."
"Nejsi jediný. Prvně jsem si myslel, že mezi námi řádí nějaká epidemie. Ale tohle není horečka."
"Ne, to není," souhlasí Sullivan. "Včera večer jsem mluvil s Katie a v další chvíli jsem byl unesen bůhví kam."
"Oni tě unesli? Kam?" zhrozí se doktor Fitzgerald.
"Možná to byla říše duchů. Já nevím. Tom Paris tam byl... Mladý Harry taky."
"Co s tebou chtěli udělat?"
"Nejsem si jistý. Mluvili o mně, jako bych tam nebyl... Říkali něco o Fair Haven... Že o nich víme příliš mnoho."
"Oh, bože."
"To není všechno," doplňuje zážitek Sullivan. "Říkali něco o tom, že dnes v noci přijdou do hospody a nějak změní město."
"Co to znamená?" Na doktora má vyprávění čím dál tím větší vliv.
"Zatraceně, to kdybych věděl."
"Jak jsi jim unikl?"
"Po těch řečech o tom, jak o nich víme příliš mnoho, jsem předstíral, že je vše v pořádku, myslel jsem si, že by mě mohli nechat jít. A přesně to se taky stalo."
"Říkám si, jestli to takhle taky nezačalo i v Kilmanin v šedesátém čtvtém," přemýšlí doktor nahlas.
"Nejsem si jistý, co mají v úmyslu, ale raději bychom měli být připravení."
Oba muži sedí a přemýšlejí.

Fair Haven - Sullivanova hospoda

Venku je tma a v hospodě nikdo není. Vstoupí Tom s Harrym. Mají lucerny, PADD a trikordér. Přijdou ke stěně vedle baru, na níž jsou připevěny tyčky na kroužky. Otevřou tajný otvor a objeví se počítačový terminál. Začnou něco upravovat. Ale oknem dovnitř nakukuje Grace.

Fair Haven - kostel svaté Marie

V kostele je plno lidí, ale nejsou na mši. Na stole je hromada pušek.
Seamus má hlavní slovo.
"Jestli s nimi chceme bojovat, musíme použít správnou munici. Tohle mi dala Biddy Ramsey. Věděla toho hodně o duchařské magii." A na důkaz zvedne velikou tlustou knihu.
Sullivan suše poznamená: "Pochybuji, že tam je něco o použití pušek."
"Divil by ses, co dovede taková puška zastat!" přesvědčuje ho Milo.
Ale Sullivan nesouhlasí.
"Zbraně, Seamusi! Nelíbí se mi to!"
Do diskuse se přidá i doktor Fitzgerald.
"Za normálních okolností bych s tebou souhlasil, Michaele, ale tohle nejsou normální okolnosti."
"Možná bys chtěl, abychom se chovali jako civilizovaní lidé, ale oni tě unesli!" připomíná Milo Sullivanovi jeho odpolední výlet na Voyager.
"Vůbec nevíme, co na nás tihle duchové chystají!" pokračuje bezradně doktor Fitzgerald. Celý kostel souhlasně kývá.
Ale i přes to se Sullivan nevzdává.
"To je právě ono! Nevíme vůbec nic! Tak nevím, proč se Milo chová, jakoby byla vyhlášena svatá válka!"
Seamus vidí, že se musí vložit do debaty.
"Uklidni se, Sullivane. Pušky jsou jen krajní řešení. Kromě nich máme zaklínadla, která jsou pro duchy smrtelnější, než jakékoliv zbraně ukované člověkem. Pomocí nich je přinutíme vrátit se do jejich světa," a při těch slovech vrazí Sullivanovi do rukou tu velkou knihu. "A taky máme červený provázek," zvedne svůj ukazovák, "který znemožní duchům změnit podobu," přidává k lepšímu Seamus.
Několik žen plete z červeného provázku síť.
"A nezapomeň na bobule z jasanu," přidává se Milo.
"Ano, správně," s potěchou kvituje Seamus, "bobule z jasanu. Ty nás ochrání před jejich kouzly." A otáčí se po přítomných, jakoby hledal větší podporu pro svá tvrzení.
Několik žen obírají z větví bobule a hází je do košíku.
"Chodili kolem nás celé týdny..." pokračuje Seamus. "Předstírali, že jsou naši přátelé. Lhali nám, vyváděli darebnosti. Co bude dál?"
Lidé v kostele se začali bouřit.
"Ano co bude dál? Co bude dál?" hlučí davem.
Jen Sullivan s doktorem Fitzgeraldem bezmocně přihlížejí.
A Seamus, který cítí velkou podporu sousedstva pokračuje.
"Já nebudu ten, kdo bude stát a přihlížet jak zničí celé naše město," a pokyvuje při těch slovech hlavou.
Vidí, že ostatní jeho slovů dávají jistou váhu.
"Nebudeme mít pokoj, dokud každého z nich nevyženeme," kuje své želízko Seamus.
V tom do kostela přiběhne Grace a celá udýchaná vyhrkne: "Jsou tady! Tom Paris a Harry Kim! Jsou u Sullivana!"
Seamus zavelí: "Kdo půjde se mnou? Jdeme!"
Všichni souhlasí. Seamus, Milo a všichni ostatní vyběhnou z kostela, směr Sullivanova hospoda.
Sullivan s doktorem Fitzgeraldem, kteří jako jediní zůstali v kostele, se na sebe zmateně podívají.
Tom s Harrym jsou u terminálu, když do hospody vletí Seamus, Milo a jejich voj Fair Havenských vymítačů v plné zbroji. Hodí přes oba červenou síť.
V nastalém zmatku Tom zakřičí: "Seamusi! Děláš chybu! Nech nás to vysvětlit!"
"Jedinou naší chybou bylo, že jsme vás pustili do města!" zašklebí se Milo. A v tom spatří terminál.
"Co je to?" zaječí Seamus a ukáže prstem na panel. "Střel do toho!"
Milo vystřelí. Z terminálu začnou sršet jiskry a vyvalí se proužek dýmu.
Počítač, svým hlasem bez emocí ihned oznamuje: "Varování! Bezpečnostní protokoly a ovládání simulátoru jsou vypnuty."
Milo se nedá a vystřelí podruhé.
Počítač: "Nouzové ovládání selhává!"
Zoufalý Tom zkouší poslední variantu.
"Počítači, ukonči program!"
Počítač: "Splněno na 62%"
Některé postavy strnou, ale podivně blikají jako při poruše simulátoru. Naštěstí jsou to převážně ty, které držely Toma a Harryho v červené síti. Podaří se jim se ze sítě vymotat a prchají. Vyběhnou z hospody. Paris přikáže počítači ať zobrazí východ. Na ulici párkrát zabliká náznak výstupních dveří ze simulátoru, ale Tomovi ani Harrymu se nepodaří projít. Lidé je dohoní, chytí a odvlečou nočním Fair Havenem do kostela.

Zasedací místnost

"Střelba?" ptá se kapitán.
Chakotay podává hlášení: "Dvě střely přímo do hlavního panelu. Nemůžeme vypnout program ani zprovoznit bezpečnostní protokoly," a jakoby protáhne obličej.
"Kde jsou Tom s Harrym teď?" zajímá se kapitán.
"U svaté Marie. Pár vašich farníků je tam zřejmě drží jako rukojmí," doplňuje čerstvé informace B´Elanna.
Janeway se zamyslí a přijde s nápadem.
"Transportéry?"
"Příliš mnoho fotonů," shrnuje nápad Chakotay. "Nemůžeme je zaměřit."
"Můžeme tam vtrhnout s bezpečnostním týmem a vzít si je silou," navrhuje Sedmá.
Ale Tuvok nezapře chladnou hlavu ani svůj původ.
"Upozorňuji, že holopostavy mají také zbraně. Byl by to ozbrojený konflikt," namítne.
"Tak jim prostě utnem šťávu! Promiňte - teda přívod energie," nabízí další variantu B´Elanna.
Ale Neelix jen zakroutí hlavou.
"Ale to by vymazalo program z databáze," oponuje.
"Přesně," dodá B´Elanna.
"Ztratili bychom Fair Haven i jeho lidi," dramatizuje celou situaci Neelix a dívá se po ostatních.
Sedmá jen nechápavě pohlédne na Neelixe.
"Nejsou to lidé. Jsou to hologramy."
"A nejsou naprogramovány k násilnostem. Nevěřím, že by někomu ublížili," dodává kapitán.
"Jste si jistá kapitáne?" ptá se B´Elanna.
"Rozhodně ano. Věřím že najdeme méně drastické řešení," odpovídá B´Elanně kapitán.
B´Elanna se nedá: "Se vší úctou kapitáne, Michaela můžete znovu naprogramovat. Toma a Harryho ne." A významně se podívá po ostatních.
Ale kapitán Janeway jen odmítavě kývne hlavou.
"Jeden problém po druhém, B´Elanno. Lidé z Fair Haven nemusí být reální, ale naše city k nim jsou. Nechci zničit tento vztah, pokud můžeme najít jinou cestu. A teď, kdybychom mohli připevnit Tomovi a Harrymu transportní posilovače, stačilo by to, abychom se dostali přes to rušení?" Zvedne se a dojde k Tuvokovi.
"Myslím, že ano," reaguje na návrh Tuvok a kývne na znamení souhlasu.
"Dobře. Pak tedy budeme potřebovat někoho, kdo se k nim dostane," zhodnotí situaci kapitán a podívá se na Doctora.
"Několik inspirativních slov by mě k nim mohlo dostat," přemítá Doctor nahlas.
"Navrhuji, abyste použil svůj mobilní emitor. Izoluje vás to od poruch," radí mu Sedmá.
"Dobrý nápad," na to souhlasně kapitán. A k B´Elanně řekne: "Připravte se vypnout přívod energie v případě, že by se nám věci vymkly z rukou!"
"Ano kapitáne,"souhlasí B´Elanna.
"Myslím, vaše stádečko potřebuje dohled, Doctore," ukončí sezení kapitán.

Fair Haven - kostel svaté Marie

Tom s Harrym jsou přivázáni k židlím zády k sobě a v jejich obličejích je patrná nervozita, ale i očekávání věcí příštích. Ženské na ně házejí jasanové bobule. Seamus stojí na kazatelně a recituje z knihy Biddy Ramsey.
"Ex labis celestium sanktorum super ad aures autorum larvarum mencientium. Ze rtů nebeských svatých přes uši temnoty a lží duchů - nechť se vaše strašlivé podoby vrátí zpět do říše duchů."
V kostele je ticho. Pochopitelně se nic nestalo.
"Zpět do říše duchů!" opakuje Seamus zoufale.
"V těch jejich zaklínadlech musí být nějaká finta," dokládá Seamus původ prozatímního neúspěchu.
Milo vytáhne z krabice PADD a podá jej Seamusovi. Ten přijde až těsně k Tomovi. "Nechali jste tuhle skřínku u Sullivana. Myslím, že to je talisman, který jste použili na Maggie O´Haloran. Možná bychom je měli přeměnit na krávy."
"Tohle celé je nedorozumnění," snaží se zachránit situaci Tom. "My přece nejsme žádní duchové!"
Milo se mu vysměje a pronese k davu: "Cha cha, myslím, že jsme slyšeli už dost lží. Říkám, přivažme je ke sloupům na náměstí a ukažme jim, jak se za starých časů zacházelo s duchy!"
Ale do situace se vloží Sullivan: "Nechejte je být. Už tak je dost zlé, že jste je svázali jako prasata před porážkou. Nemusíme jim hloupě vyhrožovat."
"Měl by jsi si raději dávat pozor, na čí straně jsi. Abychom tě taky nezačali podezřívat," dodává Milo výhružně.
"A teď se začneme vrhat jeden na druhého, ne?" Sullivan toho má právě tak dost.
Ale Milo se nevzdává.
"Klidně, pokud dáš přednost jim před vlastními lidmi."
Dveře kostela se prudce rozlétnou. Je to Doctor.
"Hříšníci!" zahalasí na uvítanou. "Všichni," a ukáže na všechny v kostele, "jste hříšníci!"
A po dobrém úvodu s chutí pokračuje: "Máte tu smělost změnit svatostánek na vězení? Zde se shromažďujeme, abychom slíbili lásku našemu pánovi, ne soudili. Měli byste se všichni stydět."
Osazenstvo chvíli zaraženě mlčí, ale pak promluví Seamus.
"Velmi vášnivé kázání, otče, ale myslím, že tady mnoho posluchačů nenajdete. Zvlášť po vašem představení se zmizením. Víte, Grace Declan vás v neděli viděla rozplynout se ve vzduchu. To zavání kouzly ne? Spolčujete se s nimi! Přivažte ho k nim!" zavelí.
Několik do té doby bohabojných obyvatel Fair Havenu Doctora bez okolků chytne a posadí na přistavenou židli k Tomovi a Harrymu. A tam ho také přiváží. Trojlístek z Voyageru tam nyní sedí jako při Posledním soudu. Doctor sice ještě stačí oznámit kapitánovi, že "plameny a síra nezabraly", když Milo objeví jeho mobilní emitor.
m a ukáže na Doctorovu levou ruku.
Seamus ho vybídne ať mu jej sebere. Milo tak rád učiní. Doctor párkrát zabliká a pak se ustálí. Tímto se stal součástí spuštěného programu Fair Haven. Což mění celou situaci.

Můstek

Jakmile kapitán Janeway uslyší Doctorovo poslední hlášení o síře a plamenech, přikáže Tuvokovi, aby ho transportoval. Ale to už není možné.
"Jeho program byl odpojen od mobilního emitoru," hlásí Tuvok kapitánovi.

Kostel.

"A co jste chtěli udělat s tímhle?" vyzvídá Seamus a drží transportní posilovače.
"To jsou zařízení, která nám umožní dostat se zpět. Jen... je dejte na naše kabáty a zmizíme," zkouší Harry Seamusovu dobrou vůli.
"Chceš abychom tomu věřili, že?" vyzvídá Milo.
"Něco mi říká, že tohle jsou duchařská kouzla," přemýšlí Seamus. "Připneme jim je a kdoví, jakou sílu jim to dá."
Sullivan vezme do ruky mobilní emitor a prohlíží si jej.
"Tohle není kouzlo. Je to nějaký přístroj."
Milo mávne rukou: "To je jedno. Neřeknou nám pravdu ani o jednom z nich."
Ale Seamus se na Mila podívá a po tváři se mu rozleje dobrácký úsměv.
"Oh, oni nám řeknou pravdu, určitě. Je víc způsobů, jak skřítkům přistřihnout křidýlka."
Po těch slovech znovu rozevře velkou knihu a začne číst.
"Přivedeme je do tranzu. Dej mi lžičku Biddy Ramsey."
Biddy mu podá lžičku. Seamus ji chytne a kýve s ní před Doctorovým obličejem.
"Dívejte se na tu lžíci, otče."
Doctor netuší, že včleněním do programu Fair Haven si s ním jeho ovečky mohou dělat co chtějí.
"To je absurdní," namítá rozmrzele. "Nemůžete mě zhypnotizovat."

Na můstku se ho mezitím snaží zachránit.
"Nemůžu izolovat jeho program," hlásí Chakotay od své konzoly.
"Byl včleněn do programu Fair Haven," přikyvuje kapitán. "Je jim vydán napospas..."

Seamus je předkloněn a dívá na zblízka na Doctora: "Řekni nám ta slova," odříkává monotónně. "Jak mohou být duchové vyhnáni zpět do jejich říše?"
Doctor se dívá jakoby skrz Seamuse a odříkává: "Není žádná říše duchů. Jenom Voyager."
"Voyager?" pohne se Milo.
A Doctor poslušně odpovídá: "Hvězdná loď Federace, třída Intrepid, registrační číslo NCC-74656."
To ale už nedá ani Sullivanovi: "Vy jste z nějakého plavidla?"
Doctor odpoví: "Ano."
"Jenom hloupě plácá," reaguje na výsledek zaklínání Seamus a přestane mávat lžičkou.
"Možná ne," ožije Sullivan. "Ta loď, tam jste mě vzali?" a podívá se na Toma.
Přeruší jej Seamus.
"Tady se píše, že když přinutíte ducha říct své pravé jméno stanete se odolný vůči jeho kouzlům!"
"Jaké je tvé pravé jméno?" ptá se Milo zvědavě.
Doctor, stále ještě v tranzu odpovídá: "Ještě jsem se pro žádné nerozhodl."
To Seamuse vyloženě naštve a s bouchnutím zavře knihu. Bezradně se rozhlédne po ostatních.
Ale Sullivan se nevzdává.
"Na té lodi je Katie, že? Řekni mi, jak se tam dostanu abych to mohl ukončit," a podívá se na Toma.
Tom jen zavrtí hlavou a řekne: "Promiň, Michaele, to nemohu udělat."
"Tak se ptám asi špatné osoby," prohodí k Tomovi a přejde k Doctorovi. "Řekni mi jak se dostanu na Voyager."
Milo se začíná bát.
"Co to děláš, Michaele?"
A Seamus varovně dodává: "Nikdo se ještě z říše duchů nevrátil!"
Ale Sullivan je rozhodný.
"Já ano. Jak se tam dostanu?" zeptá se znovu Doctora. Doctor se pomalu podívá na Sullivana a pak na jeho ruku.

Na můstku Tuvok zachytí, že mobilní emitor byl aktivován. Kapitán Janeway přikáže transport. Ale na můstku se zmaterializuje Sullivan. Je značně překvapený.
"Můj bratranec byl v Americe. Viděl tam divné věci. Ale ne tohle," a stále se zmateně rozhlíží kolem sebe.
Kapitán se podívá na Chakotaye, zpět na Sullivana a vidí, že musí s pravdou ven. Vstane ze svého křesla a udělá pár kroků směrem k Sullivanovi.
"Toto není Amerika. Je to hvězdná loď. Jmenuje se..."
Sullivan ji přeruší: "Voyager. Já vím."
Kapitán se na něj udiveně podívá.
Tuvok se zeptá, jestli ho má přenést zpět do simulátoru. Janeway to odmítne a pomalu začne s vysvětlováním.
"Nejmenuji se Katie O´Clare. Jsem Kathryn Janeway. Kapitán Kathryn Janeway. Je těžké to vysvětlit. Raději ti všechno ukážu."
Sullivan na ni udiveně hledí, ale odpoví: "Viděla jsi můj svět. Bylo by fér, kdybych já viděl ten tvůj."
Chakotay vstane ze svého křesla a tázavě se podívá na Kathryn. Ta mu ale pohledem naznačí, že to zvládne sama.

Jídelna-Voyager

Janeway se s Michaelem prochází po jídelně a chodbami Voyageru. Cestou potkávají různé členy posádky, ale ti je maximálně pozdraví. Zřejmě jim to nepřipadá divné.
Sullivan je jako u vytržení.
"Takže tohle je hvězdná loď? Jak je to možné?" a dívá se z okna na hvězdy.
"Četl jsi někdy Stroj času od H.G. Wellse?" ptá se kapitán.
"Chceš říct, že jste cestovali zpět v čase?"
"Svým způsobem ano."
Na chodbě potkají dva praporčíky. Jeden v červené, druhý ve žluté uniformě.
"To je Patrick Gibson a jeho bratranec Frank! Pracují v přístavu. Chodí ke mně do hospody každou sobotu večer," povídá Sullivan překvapeně.
"Na Voyageru najdeš mnoho známých tváří. Navštěvovali jsme vaše město celé měsíce."
"Proč?"
"Jsme průzkumníci."
"Tak snadno vám nenaletím, Kathryn Janeway. Musí tu být mnohem zajímavější místa k průzkumu než Fair Haven," odpoví mírně dotčen.
"A je nějaké místo, kde bys byl raději?"
"Tím pádem zbývá jediná otázka: Jak dlouho plánujete zůstat?"
"No, to záleží na tom, jestli jsme stále vítáni."
"Mé dveře jsou vám vždy otevřené. Ale ty jsi kapitán hvězdné lodi a já hospodský."
"Jenom proto, že pocházíme z rozdílných světů neznamená, že spolu nemůžeme vyjít," namítne kapitán a pomalu dojdou ke dveřím turbovýtahu.
V tom se ozve hlas z interkomu.
"Tuvok volá Janeway. Situace se vyhrotila. Lidé začínají nosit dříví na oheň. Ke třem lucernám na náměstí."

Fair Haven - kostel svaté Marie

Dveře kostela se rozevřou a vstoupí Kathryn Janeway se Sullivanem. Milo na něj namíří pušku.
"Stát!" poroučí.
"Co to děláš?" ptá se ho doktor Fitzgerald.
Milo na Sullivana stále míří.
"Tohle nemusí být Michael Sullivan. Nějaký démon si mohl vzít jeho podobu."
"Jsem to já, Milo," uklidňuje ho Sullivan. "Byl jsem na místě, které nazývají Voyager a přivedl jsem Katie."
"Přišla jsem v naději, že můžeme vyřešit naše rozpory pokojně," dodává Kathryn.
Milo si ale stojí za svým.
"Pokojně? Jsem si jistý, že to samé jste řekla lidem z Kilmanin."
Ale Sullivan vše zachraňuje.
"Nemají nic společného s tím, co se stalo v Kilmanin... Jestli se vůbec něco stalo."
Kathryn v uniformě prochází mezi lidmi.
"Je nám opravdu líto, co se tu stalo. Nikdy jsme nechtěli nikoho z vás vyděsit."
A Sullivan doplňuje.
"Seamusi, měl jsi pravdu v jedné věci. Jsou jiní než my. Ale ne zas až tak moc, abychom nemohli být přátelé."
"A nejsme žádní duchové," dodává Kathryn. "Některé z našich technologií mohou vypadat jako magie, ale ujišťuji vás, že nejsou."
"Katie mi ukázala věci, které jsou mimo naše chápání," vysvětluje všem Sullivan. "Mají přístroje, které vám ani nemohu popsat, ale ani jeden z nich nepoužili proti nám. Právě naopak. Milo... řekl jsi, že nemáš rád déšť. A mladý Harry Kim ho nechal odejít. Edith Malcehi řekla, že Katie O´Clare vytáhla její dceru ze studny a té se nic nestalo. Tohle duchové a skřítkové nedělají."
Seamus se ale jen tak nevzdává.
"Proměnili Maggie na krávu!"
Tom provinile sklopí hlavu a s jistou dávkou ulehčení říká: "To už se nikdy nestane. Přísahám," a podívá se na kapitána. Ta převrátí oči v sloup.
"Tak vidíte. Máme jeho slovo," urovnává spor Sullivan. "A jestli ve Fair Havenu nemůžeme věřit slovu muže, pak tedy čemu?"
Kapitán se ještě pokouší uklidnit zbylé, kteří jsou na pochybách.
"Jestli chcete... Odejdeme a už vás nebudeme obtěžovat. Raději bychom však chtěli, aby naše přátelství zůstalo uchováno." Přijde k Doctorovi a připne mu mobilní emitor. V okamžiku, kdy se jeho program vymaní z osidel Fair Havenu se vzpamatuje z transu.
"Kapitáne?" vytřeští oči na Janeway.
Ta mu naznačí ať mlčí.
Mezitím Sullivan přetahuje všechny na svou stranu.
"Já například, bych rád dál házel kroužky s Harrym a Tomem... Chtěl bych, aby Neelix zase dělal vařené zelí u Vola a ovečky... Abych chodil na procházky s Katie. Neotáčejme se k těmto dobrým lidem zády. Když to uděláme, bude nám to jen na škodu. Jenom proto, že pocházíme z rozdílných světů…"
"…neznamená, že spolu nemůžeme vyjít," končí Sullivanův proslov kapitán a usměje se. Vypadá to, že nesváry jsou u konce.

Strojovna

Janeway, Tom, B´Elanna a Doctor stojí u konzoly a zjišťují stav programu.
B´Elanna jen vrtí hlavou: "Jestli nechceme program ztratit, nemůžeme ho nechat běžet nepřetržitě."
"Ne, dokud neopravíme poškozené systémy,"souhlasí Tom.
"Ani potom ne," oponuje B´Elanna. "Překročili jsme hranice holo-technologie a to se nám vymstilo. Pokud to zkusíme znovu, budeme mít zase problémy."
"Obávám se, že budeme muset ukončit vaše dny otevřených dveří," konstatuje kapitán.
"Ano, madam," kývne Tom.
"A co s postavami? Mám jim vymazat vzpomínky na několik posledních dní?" zajímá se B´Elanna.
"Ne. Nechejte je," končí debatu kapitán.
"Myslí si, že jsme lidé z budoucnosti. Už to nebude jako za starých časů," posteskne si Doctor."
Janeway se na něj podívá.
"Naučili jsme se akceptovat cizí rasy s novými technologiemi. Doufejme, že lidé z Fair Haven se naučí akceptovat nás. Ale ještě před tím, než vypneme program a začneme s opravami, co byste řekli jedné rundě u Sullivana? Zvu vás."

Fair Haven - Happyend

Fair Haven je zalitý sluncem. Všude klid a mír. Tom s Harrym jdou po náměstí a něčemu se nahlas smějí. Připojí se k nim Milo.
"Můžeš být třeba z měsíce, Tome, ale mám tři šilinky, které mi říkají, že tě můžu porazit v kroužcích."
Cestou Harry potká Maggie a řekne Tomovi, že za nimi přijde později.
Tom s Milem potkají Seamuse a ten hned spustí: "Tome, slyšel jsem, že někde v Glan Abbey je zakopán hrnec zlata. Mohl bys ho najít s těmi tvými úžasnými mašinkami?"
Tom se jen usměje.
"Následuj duhu Seamusi," radí mu se smíchem a všichni vejdou do hospody.
Harry s Maggie stojí u vozíku s květinami.
"Myslel jsem si, že už se mnou nepromluvíš," zkouší Harry navázat rozhovor.
"No, myslím, že bych mohla odpustit a zapomenout," na to Maggie naoko přísně . "Nestává se tak často, abych potkala hezkého mladého muže z vesmíru."
O kousek dál se procházejí Katie se Sullivanem. Kathryn mu podá balíček. Sullivan ho otevře. Je tam kniha.
"Yankee z Konektikatu," čte nahlas z přebalu knihy, "na dvoře krále Artuše od Marka Twaina. Četl jsem některé jeho knihy, ale ne tuhle."
"Je o dvou lidech z rozdílných epoch, kteří se... zamilovali i přes své rozdíly."
"To mi zní povědomě. Možná bych si to měl přečíst. Děkuji, Katie. Nebo je to teď Kathryn?"
Kathryn se usměje.
Sullivan pokračuje.
"Říká se, že když znáš pravé jméno ducha, ochrání tě to před jeho kouzly. Myslíš si, že je na tom něco pravdy?"
"Ani slovo."
"Tak to jsem rád," odpoví Sullivan s úsměvem a oba vejdou do hospody.

© 2002 Yakuzza + Al Bomber