Kapitola č. 14 - O pár kroků blíž…

"Situace se stává nepřehlednou. Jem'Hadaré dělají stále větší problémy. Ostraze se podařilo jednoho paralizovat, ale on opět unikl... Podle mého názoru kapitán selhal. Ale opravdu jen podle mého názoru. Mám chvěv v zátylku a dělá se mi špatně od žaludku. Dvě noci jsem nespal. Cíl naší mise se stále vzdaluje. Rád bych opět stál na pevné zemi. Nevím, kdy se mi to podaří, ale doufám že brzy. Dokud nebudou Jem'Hadarové uvězněni je přísný zákaz vycházení z kajut. Slyšel jsem o první oběti. Je to hrozné, jsem na pokraji zhroucení a jednám s vypětím všech sil."
Eric přestal diktovat do osobního deníku. Jeho povadlá tvář prozrazovala, že je mu opravdu tak, jak před chvílí popisoval. Přetřel si rukou ztvrdlou šíji. Zvedl se z křesla, zavrávoral a spadl na podlahu.
"K sakru!" pokusil se vstát. Žaludek, který posledních 24 hodin nepozřel nic jiného než kávu nebo Irtriskou povzbuzovačku se mu obrátil. Stoupl si k holoprojekci krbu a zvracel.
"Ať de svět doprdele!" ulevil si a otřel si ústa. Pak provinile a naštvaně pohlédl na to, co provedl. Neměl sílu to uklidit. Svalil se na postel.
"Kašlu na pohotovost!" oči se mu začaly klížit.
"Kašlu na tuhle zmatenou misi..."

"Dostane se z toho?"
"Jistě. Jedná se o..."
"To mě nezajímá, jestli se z toho dostane..."
Kapitán seděl se strhaným výrazem v tváři, který se tady tolikrát opakoval na ošetřovně a po očku sledoval Luise. Celý zátah proti Jem'Hadarům teď řídil poněkud nezkušený Jawis, zatímco jeho přítel má smrt na krajíčku. Všechno to trvá dlouho. Moc dlouho...
"Kdyby nastala jakákoliv komplikace, dejte mi vědět." S touto větou se zvedl a odešel.
Jakmile za ním zaklaply dveře ošetřovny, problesklo mu hlavou, že by měl zkontrolovat průběh celé akce. Teleportoval se proto na můstek...

„Vzzzzzz!“
„Pozor!!!“
„Aaaaa!!!“
„Keep ošetřovně! Sowa to dostala!“
Jem‘Hadaré opravdu nebyli lehkými soupeři. Zvláště když je potřeba chytit je živé. Zatímco byla posádka z větší části zalezlá v kajutách, na chodbě se rozhořel rovný boj. Jem‘Hadaré však nadále unikají.
„Keep můstku!“
„Slyším!“
„Illona Sowa to dostala. Je mrtvá. Jem‘Hadaré stále unikají, pane.“
„Dobrá. Pokuste se je obklíčit. Které paluby jsou v přímém ohrožení?“
„Paluby 3 a 4 a jídelna.“
„Děkuji pane Keepe. Pokračujte. Hodně štěstí.“
„Děkuji kapitáne!“
Quarrantin seděl v kapitánském křesle a přemýšlel. Hlavní prioritou je chytit Jem‘Hadary. Pak se uvidí. Asi svolá vysokou radu… Lékařský a vědecký tým má co dělat s výrobou u účinnější látky než byl předchozí pokus o Ketracel bílý. Hned jak se věci uklidní, odpoutáme se od Doku. Panebože jak já jsem unavený…
Byl na tom stejně jako většina vyšších důstojníků na lodi. Masivní kruhy pod očima, třes, nevolnost, zpomalené myšlení. Čím dál tím víc přemýšlel o tom, co je a co bude. Změnil se. Sám to na sobě viděl. Ty tam jsou doby, kdy flámoval a v simulátoru, rozbíjel tlamu všelijaké havěti i na úkor vlastních zranění… Musel se usmát. Vyčerpaně se zvedl a odešel do pracovny. Tam ho zachytilo další hlášení.
„Pane konflikt ve strojovně!“ oznámil roztřesený hlas. Kapitán ho identifikoval jako člena ochranky.
„Jem‘Hadarové pronikli až tam?“
„Ne pane, Jem‘Hadarové postupují směrem k můstku,“ a vida, pomyslel si Derrox, možná bych měl nachystat občerstvení… „Nedokážu si vysvětlit, co se tam stalo… Někdo dokonce hovoří o tom, že se vzbouřila část posádky, nemůžu bohužel udat podrobnější informace! Tak jako tak potřebujeme posily!“
„Beru to na vědomí, kontaktujte mě s průběžným hlášením o stavu situace.“ zakončil rozhovor kapitán.
Přemýšlel, koho ještě poslat do akce. Pak si vzpomněl na Luise. Na výsadkový tým. Vrátila se pouze první skupina!
„Kapitán Weytovi, jak jste na tom?“

„Opatrně…“
„Držte už sakra hubu! Znervózňujete mě!“
„Tak pardon!“ Maxwell se překvapeně stáhl.
„A jaká bude odměna?“
„O tom jsme už mluvili!“
„A co když mi to nestačí???“
„Nemusíš být poslední!“ řekl ostře Maxwell a rukou sjel k phaseru.
„Aha chápu!“ Makista se opět sehnul pod pult a pokoušel se vyhmátnout agariový plátek. Po očku se koukal za sebe.
„Hoď sebou!“ Maxwell už byl zase na koni. „Dělej, jinak ti nedám nic!“
„Už ho mám. Tady!“
„Ukaž!“ Tvrdá pěst umlčela jeho zvědavý úsměv. I když byla rána tvrdá, neomráčila ho, pouze se mu zatmělo před očima. Phazer měl lepší účinek než holé ruce. Makista spadl beze slova k zemi. Maxwell si otřel tvář a povýšeně se usmál.
„Ty tam! Sežeň mi jinýho technika. Odměna stejná!“
Pak se posadil do kapitánského křesla a okousával si nehty. Jestli se mu to povede, tak si Williamse vychutná! Už dlouho ho srát nebude… Byl moc důvěřivý, autodestrukční pohotovost bude zrušena a pak zaútočí na Saffron a vyplení ho. Odměnu si rozdělí a pak ho čeká růžový život plný nenávisti k federaci…
„Tady je!“ poměrně mladý člověk mu sklouzl k nohám
„Jméno!?“
„Qwerty…“
„Pane, ehm… to je jeden z… z civilistů Federace…, vzali jsme ho omylem s sebou!“
„Ano, vždyť já k sakru vím!“ a nevěděl nic… A vida, pomyslel si Maxwell, takže kromě Makistů a jinejch deviantů tady máme i řádnýho Federanta… A já o tom nevěděl…
„To nevadí, pokud bude umět to co chci. Takže, mladíku, vypni tu autodestrukci!!!“
„Ano pane.“
Třeba to je špión, pomyslel si Maxwell. Třeba o něm Williams věděl… Třeba… Třeba je to všechno jinak než se zdá!!! V té chvíli se vrátily systémy do normálu a Qwerty se vítězoslavně zvedl a v ruce svíral drobný agariový plíšek.
„A vida!“ Maxwell se zase usmíval od ucha k uchu. „Teď jim ukážeme, Makistu nikdy nepokoříš!!!“ Krev v něm vřela. Když Phoenix začal nabíjet zbraně, hystericky se rozesmál…

Weytovi se ozval komunikátor zrovna v okamžiku, kdy konečně zavřel pusu.
„…jak jste na tom?“
„Kapitáne, myslím, že tady mám něco, co nám pomůže. Hodně…“
„Druhá část vašeho výsadku se potýkala s… ehm… problémy… Ne zas tak malými. Zdá se, že Dok je plný nějaké havěti… Vypadá to skoro jako pavouci… Defrema to málem vysálo… Ehm…“
„Něco takového tady bylo. Stačil fejzr… Mám přinést vzorky?“
„Určitě… Řekněte mi, co jste našel a okamžitě se vraťte na loď. Mimojiné, jsou nějaké menší… …větší problémy s Jem‘Hadary… Budete potřeba…“ to co se před chvílí stalo u strojovny si nechal pro sebe. „Takže co jste objevil?“
„Kapitáne, nejsem sice technik ale…“ VZZZZ!
„Co… Co se stalo???“ vyděsil se Quarrantin.
„Ale, další osminohá mrcha. To co jsme našli vypadá jako… Jako paměťová media. Nic starého. Skoro bych to tipoval na Dominion… Je… Je na tom nápis: Utajení nejvyšší priority. Teda prý tam je. Tvrdí to tady… tady ten… ehm… tady ten vedle mě… Bereme s sebou ty T‘cha a ty dokumenty…“
„T‘cha je co…“
„Ty tvorové mi připomínají T‘cha, Klingonské Smrtonoše.“
„Ach tak. Kapitán konec…“
„Tak chlapi, slyšeli jste. Ty tam, vem jednu tu chcíplou mrchu…“ Z pravé části výsadkového obleku si sundal materializátor a přicvakl ho na kontejner. „Padáme odtud! Weyt Saffronu. Osm k přenosu.“ Tichem Doku se neslo světlo transportního paprsku.

Vůdce zavětřil. Byl neklidný. Hlad neměl. Snědl dnes hodně Eta-phu‘: Osminohých. Smečka není v bezpečí. A to ho znervózňovalo. Začal být podrážděný. Začínal být agresivní! Pro jistotu znovu označkoval celé jejich teritorium, trochu se uklidnil ale moc ne. Něco ho nutilo zabíjet…

Kapitán seděl v kajutě. Pokusil se sehnat jedničku. Když vycítil, jak je na tom a i když byl na tom ještě hůř, nechal ho být. Zanedlouho bude potřebovat schopného prvního důstojníka. Pořád probíral situaci ze všech koutů, úhlů a stran a musel se pousmát. Saffron je teď vlastně mimo službu Flotily a na něj je třeba dávno vypsán zatykač. Většina vyšších důstojníků je na tom fyzicky i psychicky špatně… Snad se věci konečně dají do pohybu. Weyt mu teď přinese pár tajných Dominionských dokumentů… Teda pokud nekecá… Luis se uzdraví… Bárta dal od tý doby co jsem ho seřval pokoj… Quazi… Počkat, Quaziho by možná mohlo zajímat, co ten Klingon našel…
„Kapitán Quazimu…“ Nic. Derrox se zamračil.
„Kapitán Quazimu,“ jako by ani nepočítal s odezvou, ihned dodal: „Počítači, kde se nachází Quazi?“
„Nenalezeno…“ To není možný!!! Že by byl v Doku… To by ho počítač našel… Snad se to nějak vyřeší. A pak to pustil z hlavy, stejně jako zprávu o incidentu u strojovny…

Weyt se okamžitě zapojil do bojů na chodbách Saffronu. S puškou a dvěma z ostrahy v zádech. Podle všeho byl teď k Jem‘Hadarům ze všech nejblíž. Přikrčil se ke stěně a vytáhl trikordér. Ti dva, ač starší, tak nezkušenější to udělali po něm.
„Pane, za rohem se něco hýbe!“
„Vidím… Počítači, vztyčit dvě silová pole v sekci 5!“ Jakmile to dořekl, šel si prohlédnout úlovek…

„Na obraz!!!“
Před Saffronem se objevila malá loď. Plula impulsem a pomalu se blížila k Doku.
„Odpoutat a zapnout štíty. Stav?“
„Dominionská dopravní loď pane - ale menší, známka života jedna - zřejmě pilot.“
„Nějaké zbraně???“ zeptal se Defrem.
„Negativní pane, zachytávám deuterium, jinak nic pane.“
„Poplach, kapitán na můstek!“ rozdával zkušeně rozkazy Defrem. Stáhnout se na souřadnice 148/508/693! Sledujte tu loď!“
Zasyčely dveře turbovýtahu. Na můstek se vřítil kapitán a usedl do křesla.
„Stav?“
Máme tady Dominionskou transportní loď, jedna známka života, žádné zbraně, zdá se, že míří přímo do doku, zachytáváme deuterium, jinak nic.“
„V pořádku. Kapitán ochrance - nouzový stav, máte povolení použít proti Jem‘Hadarům veškeré dostupné prostředky. Vyčistěte chodby chlapci!“
Derroxovi zahořely oči. Konečně něco pořádného.

Loď vletěla do Doku a ten se rozsvítil jako jasná hvězda ...
„Sakra ... zavrčel Jawis...“
Pár minut se nic nedělo až najednou dok pohasl a loď vyplula ven.
„Změnilo se něco?“ pohlédl kapitán na skenery.
„Známky života pane - jeden humanoid a ... asi šest, možná osm "pavouků."“
„Co ty tam dělaj?“ zeptal se pobaveně Derrox. „Zapněte motory a sledujte ten transport!“

„Kapitáne, přijímám data z těch souborů… Vědecká sekce to už rozluštila…“
Pomalu letěli za neznámým plavidlem. Quarrantin odtrhl oči od malého, kulatého plavidla a zadíval se k jednomu z panelů.
„Možná se na to budete chtít podívat…“
„Ano, přepněte mi to prosím do pracovny!“ řekl a zamířil ven. Ve dveřích se ještě otočil: „Nezapomeňte mě o všem informovat. Sledujte to plavidlo…“ Dveře se se zasyčením zavřely.
Osaměle si sedl do jednoho z pohodlných křesel. Ťukl na jeden z prezentačních panelů na stěně a přijal data. Tohle nesmí zůstat jen u něj. Potřebuje tu Erica. Nedá se nic dělat…

Zdálo se mu o tom, že se houpá na vlnách. Dělalo se mu z toho špatně. Sen byl naprosto trýznící a nešlo se z něj probudit… Pak se s trhnutím probudil. Pípal mu odznak.
„Magnusson!“
„Ahoj Ericu,“ (musím potlačit svoje nadšení!) „Dobré ráno Ericu! Doufám, že už je vám líp… Ehm… Věci se zatím daly do pohybu… Potřebuju vás v pracovně… Přijďte ihned!“
„Ano, ano… Hmmm… Už. Hned… hned tam budu,“ zívl a protahoval se. Doháje, co se s kapitánem stalo? Ani mě neseřval za zanedbání služby… No nic. Tak jdeme do práce… S poměrně dobrou náladou vyšel z kajuty ven. Nad červeně blikajícími světly jen tolerantně zakroutil hlavou…“

Betcha opatrně nakouknul za roh. Seděl tam jen jeden. V očích mu ještě sálala nenávist ale zdravý rozum to už vzdal. Federační phaser zahodil na druhou stranu své dočasné silopolové cely. Weyt se rozhodl nechovat povýšeně a tak, když se jejich pohledy setkaly, zavelel: „Počítači, zruš silové pole.“ Jem‘Hadar jen kývl na potvrzení své prohry. Aniž by řekl slovo, postavil se a nechal se odvést dvěma zbylými muži z ostrahy. Tak to by bylo, pomyslel si Weyt. Rozhlédl se… Tady už nic nehrozí. Ťukl na odznak.
„Weyt kapitánovi, jeden je pod zámkem, žádné ztráty na mužích…“

Quarrantin zprávu přijal zrovna ve chvíli, kdy Eric vstoupil do pracovny.
„Kávu, čaj?“
„Ne, děkuji…“ řekl, jakoby v tom čekal léčku. Když viděl, že kapitán je opravdu takový, jako vypadá řekl: „I když možná čaj. Citrónovou trávu… 22 stupňů. Děkuji.
Derrox nadiktoval všechny požadavky replikátoru, sám si vybral kávu s karamelem a synteholem.
„Posaď… … te … te se. Hmmm. Počítejme, že nejsme permanentně ve službě… Flotila nás asi nemá ráda… No ona taková dezertace uprostřed… No, prostě jen chci… Chci vám nabídnout… Tykání… Co vy na to?
„Kapitáne, je vám dobře?“
„Ale jo. Co ty?“ Eric si pomyslel, že zřejmě přehlédl absenci jeho odpovědi v otázce tykání. Koneckonců vypadá, jako by do té kávy lil alkohol a ne syntehol…
„Mohlo by být líp. Co se děje, proč poplach?“
„Narazili jsme na dominionské plavidlo. Malé plavidlo. Snad nás zavede tam kam potřebujeme. Ale kvůli tomu tu nejsme. Weyt kromě těch pavouků…“
„Pa… pa… pavouk… Říkáte pavouk?“ přerušil ho Magnusson.
„Jo, tys je ještě neviděl? Já taky ne. Co se chvíli věnovat biologii. Nebo zoologii. Na akademii jsem to zanedbával…“
„Já, asi… Asi nebudu… Ani nemám zájem… Opravdu… Ne – neťukejte na ten komunikátor… Nikam nevolejte… Já zoologii nikdy… já se jí taky neučil… Ne… Opravdu to sem nemusí transportovat… Ujišťuju vás. Ujišťuju TĚ! Je to zbytečný! Quarrantine neblbni!“ poslední větu už pronesl prakticky v bezvědomí. Transportní paprsek se vytrácel a v pracovně zbyl jen kufřík s federačním logem… Magnusson zúpěl…
„Tak se na to kouknem, ne??? Rozdováděný Quarrantin byl jedním skokem u kufříku a otevřel ho. Eric si sice kryl oči ale to, že mu kapitán strčí kufřík přímo pod nos, aby lépe viděl, to nečekal… Citronová tráva obarvila koberec a Derroxovu nohavici. Ten se v křečích smíchu skácel i s otevřeným kufříkem na zem a pavouk vypadl ven a skutálel se k Magnussonovým nohám. Ten se skácel taky… Přál si, aby zemřel.

Betcha kráčel chodbou. Neměl od kapitána žádné rozkazy, no, popravdě řečeno, teď na Saffronu každý pracoval na dobrovolné směny podle vlastního uvážení a situace řešil na vlastní pěst… Rozhlédl se, ani nevěděl, jak se dostal, tam kde je… Asi se nějak zamyslel… Aha. Ošetřovna. Támhle někdo běží… Aha Rachel Davisová. Pozdravil jí pokynutím hlavy. Kapitán se zmiňoval o tom, že Deffrem je na tom nějak špatně. No co, je to jeho šéf, je s ním zadobře, tak co se naň nepodívat… Zamířil proto za Davisovou… Službukonající lékaři na něj tázavě pohlédli.
„Přišel jsem se zeptat na zdravotní stav pana Defrema.“ Řekl hlasem bez emocí. Davisová položila jedné mladé lékařce ruku na rameno: „Džaro, můžeš?“
„Jistě. Tudy prosím.“ Weyt ji mlčky následoval. Zavedla ho k jednomu z lůžek. Luis měl zavřené oči. Betcha se na Džaru tázavě podíval.
„Je uměle udržován v klimatickém spánku. Teplota těla je teď dvanáct stupňů celsia. Každou čtvrt hodinu mu do těla posíláme elektrický puls, který zvedne teplotu přesně o…,“ zadívala se na PADD. „Přesně o 0,06 stupňů. Takto budeme pokračovat až do dvaceti stupňů. Tam přestoupíme na kardiorefresivní léčbu…“ Nic čemu by Betcha rozumněl. Luis byl zřejmě v dobrém stavu. A v dobrých rukách. Sbíral se k odchodu.
„Teplota těla se pak zvedá z 35 na 37 stupňů a pak zpětně klesá. V této fázi je pacient plně při vědomí. Pokud nenastanou žádné komplikace…“
„Já… Budu muset jít. Mám ještě nějaké povinnosti.“
„Ach ano…“
„A, jak se panu Defremovi daří?“ Džara se na něj podívala jako na blbečka ale pak rozumně řekla: „Za pár dnů bude v pořádku…“ Tomu už Klingonský mozek rozuměl.
„Děkuji vám. A snad někdy nashledanou… Počkejte moment! K čertu!“ Obrovskou rychlostí se svalil k vedlejšímu lůžku. Tvář měl sevřenou a koukal se kolem sebe. Pak uhodil rukou do tvrdé země. Zapraskala kůstka.
„Jak je tu dlouho!“
„Pane, je vám dobře? Myslím že vaše levá ruka…“
„JAK JE TU DLOUHO?“ PADD cvakl.
„Tři hodiny. Není na tom dobře…“ Na lůžku, u kterého klečel Betcha, ležela Keliy Be'cja…

„Ericu… No tak!“
„Už, už je pryč???“
„Jo. Je zpátky v kufru. Začal tu smrdět!“ Quarrantin potlačoval smích…
„Pane, dělám si starost o váš zdravotní stav…“
„Jo, já zas o tvůj. Jsme na tom stejně…“
„Ale pane, takhle… ehm… jak bych to tak… eh… přátelského… vás neznám… Jste si jist, že jste… normální… tedy… v pořádku…?“
„Neznáš??? Poznáš!“ Asi to nemá cenu, pomyslel si Eric a nenápadně vytáhl trikodér… Takže alkohol v tom není, pomyslel si, když četl data.
„Tak, zdrželi jsme se dost… Teď je čas na práci. Mrkni na tohle…“ Magnusson si z hrůzou uvědomil, že před chvílí pozvracel kapitána.
„Pane, vaše nohavice…“
„Uschne, netrap se, jsme lidi… Takže koukni na to. Vypadá to jako by někdo ukládal tajná data z vlastního popudu, nic oficiálního. Skoro jako…“
„Deník?“
„Jo, deník. Záškodníkův deník. Uvnitř je něco jako mapa sektoru…“
„Pane jo!!!“
„Aaallleee!!!,“ Derrox se podíval na Erica. „Chlape! Nebejt chlap, dám ti pusu!“
„Děkuju, jindy…“ Eric se bez nucení usmál.

„Jsou v pasti!“
„Jo, jdeme na ně!“
Postavy se rychle pohybovali u stěny chodby.
„Keep skupině omikron. Jdeme od sektoru 12. Zahajte akci. Skřípneme je!“ pak se otočil ke svým společníkům.
„Mám rodinu. Vy taky. Nemusíme to přežít, takže vás do ničeho nenutím… Kdo nechce, nechoďte.“ Sekundu nato se vrhl za roh a dal se do běhu. Podle dusotu mnohých párů nohou, ozývajícího se za ním usoudil, že jdou všichni. Usmál se.
„Tady máte pár drsnejch chlapů ze Saffronu vy zdrogovaný parchanti!“ zařval co nejvíc mohl. Strhla se přestřelka. Dostal to jako první…

„Myslím že vím, kam to plavidlo letí…“
„Jo. Přesně tam kam se chceme dostat…“ odvětil Eric.
„Nemá cenu letět jako šnek… Budeme tam dřív…“
„Ale co když prokouknou naše…“
„Maskování? Nedělej si starosti… Máš z toho šediny!“
„Asi tvůj styl: Po hlavě do neznámý vody, hlavně si ucpat nos…“
„Teď jsi mě vystih…“
„Když myslíš!“
„Jdeme kontaktovat posádku. Je na čase ukázat, že Federace je holt Federace…“

„Yocuta kapitánovi. Jem‘Hadaři zneškodněni… Ztratili jsme pět mužů…“
„To je mi líto. Odkliďte těla. Kdyby něco, budu na můstku. Derrox konec.“
„A vida, chodby čisté…“ okomentoval hlášení Magnusson…
„Jo, bylo načase.“
„Víš, rád jsem tě poznal… Teda z jiný stránky…“
„Takový jsou holt lidi… Občas musíš obrátit list a možná se začteš…“
„Hmmm… Jdeme na to?“
„Bez odkladu…“

Phoenix se pomaloučku blížil k Saffronu. V tu chvíli se ozval mužík od senzorů.
„Pane, něco je na cestě!“
„Jste si jist?“
„Naprosto!“
„Databáze?“
„Pozitivní. Dominion. Malé plavidlo pro jedu osobu. Téměř žádné zbraňové systémy… Letí impulsem.“
„Na obraz!“ Objevil se pustý vesmír. Uprostřed byla malá šedivá koule bez jakéhokoliv označení. Gondoly nebyli vidět. Pomalu se blížila k Doku, minula Saffron, a zmizela uvnitř kolosu. Chvíli se nedělo nic. Pak se systémy Doku seply na svoje běžné funkce. Svítil jako vánoční stromeček a ven vyplulo pár nepilotovaných plavidel.
„Pane?“
„Oh, ano. Zbraňový systém. Ta plavidla jsou po zuby ozbrojená. Nicméně nehrozí nebezpečí.“
„V pořádku,“ kývl Maxwell. Dok pohasl, plavidla zmizela. Koule opět vyplula ven…
„Známky života?“ zeptal se opožděně kapitán.
„Pilot a …“
„A?“
„Nějaká havěť. Není v databázi. Čert ví, co to je…“
Saffron se dal do pohybu.
„Pane?“
„Nechte ho být. Dohoníme ho kdykoliv. Teď alespoň budeme mít šanci nerušeně zkoumat…“ Zasmál se.

„Pilote, leťte na dané souřadnice. Maximální warp!“ řekl rozhodným hlasem Quarrantin, hned jak vstoupil na můstek. Pak se podíval na Erica.
„Možná budeme mít co dělat.“
„Počítám s tím!“
Saffron mířil hlubokým vesmírem směrem ke stanicím pro výrobu Ketracelu bílého. Podle plánu jim kromě pásu radioaktivních asteroidů nestál v cestě vůbec nikdo… Chystala se velká řež. S nejistým koncem.